Jan Roháč z Dubé: Porovnání verzí

Krátce po zajištění přeživších obránců informoval Hynce Ptáček o úspěchu krále Zikmunda a nechal dobyté sídlo zapálit. Zajatci byli přivedeni do Prahy 8.&nbsp;září, a ještě téhož dne si prý český panovník nechal přivést Jana Roháče na Pražský hrad, aby se poraženému vysmál. Odbojný šlechtic přitom údajně vykřikoval, ať mu raději vypíchnou oči, než aby se musel na Zikmunda podívat.<ref>Bartoš, s. 213.</ref> Následně byl odveden do mučírny na Staroměstské radnici, kde byl podroben právu útrpnému takovým způsobem, ''že z něho střeva plula''.<ref>Macek (1961), s. 320.</ref> Druhého dne, v pondělí 9.&nbsp;září 1437, byli Jan Roháč spolu s dalšími obránci Sionu, mezi něž patřili polský šlechtic Vyšek Račinski, kněz Jan Prostředek a puškař řečený Zelený, při veřejné exekuci oběšeni. Podle některých písemných pramenů byl Jan Roháč k šibenici převeden se znamením odsouzence smrti pověšeným na krku, v pozlacených poutech a v šatech červené barvy, které byly přepásány pozlaceným pásem. Červený oděv pro tuto příležitost dostalo i dalších pět nejvýznamnějších mužů z jeho družiny, kteří však jako zbylí odsouzenci dostali jen rezavá pouta.<ref>Čornej, Zilynskyj, s. 54–55.</ref> Na stavbu šibenic tesaři použili dřevo složené na [[Staroměstské náměstí|Staroměstském náměstí]], které bylo původně určeno pro krovy [[Týnský chrám|Týnského chrámu]].<ref name="Šandera, 44" /> Podle písemných pramenů pocházejících z 15.–17.&nbsp;století nelze jednoznačně potvrdit, kde přesně k popravě došlo, nicméně indicie naznačují, že tímto místem bylo buď Staroměstské náměstí nebo Šibeniční vrch za Horskou branou, jenž ležel za hradbami města na křižovatce českobrodské silnice a cesty vedoucí k [[Olšany (Praha)|Olšanům]].<ref>Čornej, Zilynskyj, s. 45.</ref> Zejména starší z historických badatelů ([[František Michálek Bartoš|F. M. Bartoš]], [[Josef Macek]], František Lupínek, [[Josef Janáček]] ad.) se přikláněli k první možnosti, o druhé eventualitě pak uvažovali [[Karel Vladislav Zap]] a [[Rudolf Urbánek]], k jejichž názoru se v roce 1987 přiklonili i historici [[Petr Čornej]] a Bohdan Zilynskyj.<ref>Čornej, Zilynskyj, s. 43–44.</ref> Důvodem jejich lokace byly předpoklady, že staroměstské náměstí bylo jako popraviště netypické a kronikáři by tuto skutečnost jistě zaznamenali. Mimoto soudobé kroniky nehovoří o tom, že by se zde v letech 1410–1440 popravovalo oběšením, ale pouze stínáním. Navíc na Šibeničním vrchu byly již podobné hromadné exekuce s loupeživými rotami prováděny v minulosti a král Zikmund tak mohl zdůraznit, že Roháče považuje za zemského škůdce.<ref>Čornej, Zilynskyj, s. 45–47.</ref> Naproti těmto závěrům historik F. M. Bartoš předpokládal, že se král Zikmund zřejmě neodvážil konat popravu za branou, kde by mohlo snadno dojít ke srocení lidu, a proto zvolil staroměstský rynk. Tuto teorii podle něj navíc potvrdil i fakt, že exekuce byla uskutečněna narychlo, tedy již druhý den po mučení, patrně z obavy, aby sionský hejtman nezemřel dřív, než bude pověšen.<ref name="Bartoš, 212" /> Podle jiné verze byl popraven za Prahou na dnešním žižkovském vrcholu parku Parukářka.