Evžen Plocek: Porovnání verzí

Pocházel z dělnické [[Římskokatolická církev|katolické]] rodiny, v mládí byl členem křesťanské tělocvičné jednoty [[Orel (spolek)|Orel]]. Od roku 1943 se začal učit nástrojařem u firmy Lineol-Werke. Po svém vyučení nalezl profesní uplatnění jako nástrojař v tehdy nově založeném [[národní podnik|národním podniku]] [[Motorpal]] v Jihlavě, ve kterém zůstal zaměstnán až do své tragické smrti. V roce 1953 byl zvolen za člena závodního výboru [[Revoluční odborové hnutí|Revolučního odborového hnutí]]. Roku 1955 se stal členem jeho ústředního výboru. V témže roce odešel z nářaďovny a ujal se řízení ZV ROH jako jeho předseda. V této funkci byl také přijat do [[Komunistická strana Československa|KSČ]]. V roce 1958 začal dálkově studovat obor zahraniční obchod na [[Vysoká škola ekonomická|Vysoké škole ekonomické]] v Praze. Po jejím ukončení zanechal činnosti předsedy ZV ROH. Začal pracovat jako referent obchodně technické služby a zanedlouho se stal vedoucím tohoto oddělení. V roce 1967 byl zvolen členem celozávodního výboru KSČ. Den po sovětské okupaci se spolu s dalšími dvanácti delegáty z Jihlavy zúčastnil [[Vysočanský sjezd KSČ|XIV. mimořádného sjezdu KSČ]] v Praze-Vysočanech. Tehdy byl reformním komunistou a vášnivým stoupencem [[Pražské jaro 1968|Pražského jara]]. Stále ještě věřil, že se situace zlepší. Krátce po vysočanském sjezdu vyjádřil svoje pocity v dopise, který nazval „Nevytrhneš, nespálíš“! Vyjádřil v něm naději, že násilí pouze dočasně zvítězilo. Pocit zklamání a rezignace v jeho uvažování nastal v březnu 1969 po útoku rozvášněného davu, vedeného provokatéry z StB, na kancelář [[Aeroflot]]u v Praze na Václavském náměstí (po dvojnásobném hokejovém vítězství nad "protivníkem z východu" na [[Mistrovství světa v ledním hokeji 1969|MS 1969]]) a následném utužení normalizace. ZMožná i z těchto důvodů se rozhodl pro svůj demonstrativní čin.

[[Soubor:EvzenPlocek.JPG|thumb|right|Pamětní deska Evžena Plocka na [[Masarykovo náměstí (Jihlava)|Masarykově náměstí]] v [[Jihlava|Jihlavě]]]]Než se na [[Velký pátek]] o Velikonocích [[4. duben|4. dubna]] [[1969]] zapálil předna sídlemdnešním jihlavskéhoMasarykově okresníhonáměstí výboruv KSČJihlavě, zanechal na pultě střelnice na dnešním Masarykově náměstí v Jihlavě (ve městě právě probíhala pouť) letáky s nápisy: ''Pravda je revoluční – [[Antonio Gramsci]]'' a ''Jsem pro lidskou tvář, nesnesu necit – Evžen''. O pět dní později v jihlavské nemocnici zemřel. Jeho pohřbu se účastnilo kolem 5000 lidí, ''včetně vedení Okresního výboru KSČ v Jihlavě,'' ovšem nastupujícív normalizačnítéto cenzuřecitlivé době se povedloo jeho činčinu zmínili v rámcitisku Československajen ututlatkratšími zprávami. Povědomí o jeho oběti se mimo Jihlavu dostalo ve větším měřítku až koncem osmdesátých let, když reportáž o něm v samizdatové revue [[Alternativa (časopis)|Alternativa]] publikovala spisovatelka [[Eva Kantůrková]].

Evžen Plocek je nositelem [[Vyznamenání Zlaté lípy]] in memoriam, uděleného 11. listopadu 2009 ministrem obrany ČR, [[Čestná medaile T. G. Masaryka|Čestnou medailí T. G. Masaryka]], udělenou [[Masarykovo demokratické hnutí|Masarykovým demokratickým hnutím]] in memoriam 4. března 1999 a [[Zlatá medaile T.G. Masaryka|Zlatou medailí T.G. Masaryka]], udělenou in memoriam toutéž organizací, pouze nově přejmenovanou na Masarykovou demokratickou akademií 9. října 2013.