Verze z 22. 12. 2015, 13:05 editovat 90.64.31.16 (diskuse) →‎Tykání a vykání v různých jazycích: Preklep značky: editace z mobilu editace z mobilního webu ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 20. 3. 2016, 12:33 editovat zrušit editaci MMN (diskuse \| příspěvky) 664 editací →‎Tykání a vykání v různých jazycích: Faktické opravy a odstranění POV. Přejít na další porovnání →
Řádek 6: == Tykání a vykání v různých jazycích == {{Viz též\|Zdvořilost v různých jazycích}} V [[čeština\|češtině]] se vykání vyvinulo až poměrně pozdě, ve [[stará čeština\|staré češtině]] ještě neexistovalo, naopak v mnoha jazycích, např. vve [[~~angličtina~~finština\|~~angličtině~~finštině]], sice vykání existovalo, ale ~~zaniklo~~již se téměř neužívá. Oproti tomu v [[angličtina\|angličtině]] se prakticky výhradně vyká. Rozlišování tykání a vykání existuje ve většině moderních jazyků{{chybí zdroj}}, např. v [[Románské jazyky\|jazycích románských]] a [[germánské jazyky\|germánských]]. V orientálních jazycích (zejména je to patrné v [[japonština\|japonštině]], platí to ale i pro [[čínština\|čínštinu]], [[korejština\|korejštinu]] a další jazyky) existují dva nebo více způsobů časování sloves (prostá a zdvořilá forma, případně mnohem rozvinutější systémy tříd zdvořilosti). Slova „tykání“ a „vykání“ jsou odvozena od [[zájmeno\|zájmen]] druhé osoby jednotného čísla (''ty'') a množného čísla, respektive zdvořilého (vykacího) tvaru jednotného čísla (''vy''). Tykací a vykací forma je významným obohacením jazyka, protože ukazuje na jazykové i společenské schopnosti mluvčího a zobrazují se v něm fenomény jako úcta k ženě a ke starým lidem, pečlivost a lajdáctví, sociální inteligence či neohrabanost. Na druhou stranu lze říci, že jazyky bez rozlišení obou forem (např. angličtina) poněkud usnadňují společenskou komunikaci a stírají rozdíly mezi formálním a neformálním rozhovorem. V [[esperanto\|esperantu]] se tykání a vykání záměrně nerozlišuje (stejně jako se v druhé osobě nerozlišuje jednotné a množné číslo), v učebnicích se navíc tento fakt často opisuje formulací typu „''vždy se vyká''“ – tento způsob formulace má naznačovat vzájemnou úctu mezi esperantisty. Osobní [[zájmeno]] druhé osoby jednotného i [[množné číslo\|množného čísla]] ''vi'' je také zřetelně odvozeno od [[slovanské jazyky\|slovanských]] a [[románské jazyky\|románských]] zájmen pro druhou osobu množného čísla. Podobně [[imperativ]] je obvykle označován jako „''jussiv''“ (dalo by se přeložit jako ''způsob žádací''), což má poněkud zmírnit strohý rozkaz imperativu ve zdvořilou prosbu.

Vykání: Porovnání verzí