Juliovsko-claudiovská dynastie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Hlavní kategorie: jako první, řadicí klíč; kosmetické úpravy |
m odebrání komentářů zmiňujících interwiki; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{upravit}}
[[Soubor:JulioClaudian cs.svg|
'''Juliovsko-claudiovská dynastie''' byla římská císařská dynastie založená [[Augustus|Augustem]]. Členové této dynastie byli v určitému stupni příbuznosti se starořímským rodem Juliů a Claudiů a zakladatelem této dynastie. Dynastie vládla od roku [[27 př. n. l.]], kdy byla Augustovi úředně svěřena vláda nad [[Starověký Řím|Římskou říší]], do roku [[68|68 n. l.]], kdy poslední člen této dynastie [[Nero]] spáchal sebevraždu.
Řádek 12:
== Nástupnictví ==
Nástupnictví bylo volnější, protože ani jeden z císařů nebyl přímým potomkem předchozího. Dostávali se na trůn díky určitému stupni příbuznosti s Augustem. Legitimitu vlády potvrzoval [[římský senát|senát]].
První člen této dynastie, Augustus, se dostal k vládě díky tomu, že jej [[Gaius Julius Caesar]] ve své závěti adoptoval a ustanovil svým dědicem. Po smrti Julia Caesara byl ustanoven [[druhý triumvirát]] ([[43 př. n. l.]] - [[32 př. n. l.]], spoluvláda [[Augustus|Augusta]], [[Marcus Antonius|Marca Antonia]] a [[Marcus Aemilius Lepidus (triumvir)|Lepida]]). Augustus nejprve donutil Lepida v roce [[36 př. n. l.]] stáhnout se do ústraní<ref name="Grant27">Grant M.:Římští císařové: životopisy vládců císařského Říma v letech 31 př. Kr. – 476 po Kr., Praha, BB art, 2002. ISBN 80-7257-731-X, s. 27</ref> a pak v roce [[31 př. n. l.]] porazil Antonia v [[bitva u Actia|bitvě u Actia]]. Tím Augustus soustředil do svých rukou prakticky veškerou moc.
Jeho nástupce ''Tiberius'' byl synem Augustovy druhé manželky [[Livie]] a jeho otcem byl první Liviin manžel [[Tiberius Claudius Nero]]. Augustus ho v roce [[4|4 n. l.]] přijal za svého syna a v roce [[13|13 n. l.]] mu udělil pravomoce téměř rovnoprávné se svými.<ref name="Grant33-34">Grant M.:Římští císařové: životopisy vládců císařského Říma v letech 31 př. Kr. – 476 po Kr., Praha, BB art, 2002. ISBN 80-7257-731-X, s. 33 - 34</ref>
Řádek 24:
Po zavraždění Caliguly členy [[Pretoriánská garda|pretoriánské gardy]] byl jimi Claudius prohlášen za císaře. [[Římský senát|Římští senátoři]] tohoto panovníka po počátečním váhání přijali.<ref name="Grant46">Grant M.:Římští císařové: životopisy vládců císařského Říma v letech 31 př. Kr. – 476 po Kr., Praha, BB art, 2002. ISBN 80-7257-731-X, s. 46</ref>
Posledním členem této dynastie byl císař ''Nero''. Toho Claudius adoptoval na úkor vlastního syna [[Britannicus|Britannica]]. Na trůn ho po Claudiově smrti dosadila jeho matka [[Agrippina mladší]], Claudiova neteř. Neronovou sebevraždou v roce [[68|68 n. l.]] Juliovsko-claudiovská dynastie končí a v [[Starověký Řím|Římské říši]] se po krátké vládě čtyř císařů ([[Galba]], [[Otho]], [[Vitellius]], [[Vespasianus]]) k moci dostala [[Flaviovská dynastie]].
== Reference ==
<references />
| |||