Parthové: Porovnání verzí

'''Parthové''' ([[Staroperština|staropersky]] ''Parthava'',; [[LatinaŘečtina|latinskyřecky]] ''ParthiΠάρθοι'', ''Parthoi''; [[ŘečtinaLatina|řeckylatinsky]] ''ΠάρθοιParthi'') je v užším slova smyslu název etnika, obývajícího ve [[starověk]]u oblast jihovýchodně od [[Kaspické moře|Kaspického moře]] (dnes západní část [[írán]]ského [[Chorásán]]u), v širším smyslu pojmenování vládnoucí vrstvy [[Parthská říše|parthské říše]] (cca [[245 př. n. l.|245]] př. n. l. – [[224]] n. l.), jednoho z nejvýznamnějších [[stát]]ních útvarů ve starověku. Jako etnikum byli Parthové národem íránského původu s příbuzenskými vazbami k [[Peršané|Peršanům]], [[Médové|Médům]] a [[Skythové|Skythům]].

První zmínky o Parthech pocházejí z [[6. století př. n. l.|6. století]] př. n. l., kdy si jejich území podrobil zakladatel [[Perská říše|perské říše]] [[Achaimenovci|Achaimenovců]] [[Kýros II.|Kýros II. Veliký]] ([[559 př. n. l.|559]] – [[530 př. n. l.|530]] př. n. l.). [[Satrapie]] [[Parthie]] pak v příštích tři sta letech sdílela osudy většiny íránských krajů – po Achaimenovcích zde vládl [[Alexandr Veliký]], potom jednotliví [[diadochové]] a nakonec [[Starověká Makedonie|makedonská]] [[dynastie Seleukovců]] (zhruba od roku [[310 př. n. l.|310]] př. n. l.), jejíž [[panovník|králové]] sídlili v syrské [[Antiochie|Antiochii]].

Za vlády [[Seleukos II.|Seleuka II.]] ([[246 př. n. l.|246]] – [[225 př. n. l.|225]] př. n. l.) využil tehdejší parthský satrapa [[Andragorás]] slabosti ústřední moci v Antiochii a osamostatnil se. Jeho krátkou vládu ukončil vpád Parnů, národa spřízněného s Parthy, jehož příslušníci kočovali severovýchodně od hranic Parthie. Parnové vedení náčelníkem [[Arsakés I.|Arsakem]] ovládli postupně celé území Parthů, přešli zde k usedlému způsobu života a velmi rychle splynuli s místní populací – již veke konci [[3. století př. n. l.|3. století]] př. n. l. je vládnoucí parnský rod [[Arsakovci|Arsakovců]] označován jako parthský.

Arsakovci v průběhu [[2. století př. n. l.|2. století]] př. n. l. dobyli na Seleukovcích celý Írán i [[Mezopotámie|Mezopotámii]] a začali užívat starý achaimenovský titul [[Šáhanšáh|král„král králůkrálů“]]. Na dalších tři sta let se stala [[parthská říše]] nejen nespornou velmocí na Předním východě, ale i jedním z protihráčů rodícího se [[Starověký Řím|římského impéria]]. Konflikty s Římem jsou také nejlépe zdokumentovanou částí parthských dějin, neboť jim z pochopitelných důvodů věnovali pozornost řecko-římští spisovatelé ([[Marcus Licinius Crassus|Crassova]] porážka u [[Bitva u Karrh|Karrh]] je z bitev, které spolu [[Římané]] a Parthové svedli, patrně nejznámější).

Parthská elita si udržela své postavení i po pádu arsakovské říše ve dvacátých letech [[3. století]] n. l. První sásánovský král [[Ardašír I.]] prosazoval politiku dorozumění a v tom ho následovali i jeho nástupci. Přesto krok za krokem postupovalo poperšťování Íránu, i když parthština zůstala jednou z komunikačních řečí až do [[9. století]] n. l. Důkazem o síle parthských tradic po rozkladu arsakovské říše jsou například náboženské texty jedné [[Manicheismus|manicheiskémanichejské]] sekty, které byly nalezeny ve střední [[Asie|Asii]] a jejichž jazykem je parthština.