Jaroslav Vedral: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Externí odkazy: + e.o. |
+ Válečná fronta; + nástupce |
||
Řádek 23:
'''Jaroslav Vedral''', často uváděn i jako '''Jaroslav Vedral-Sázavský''' ([[17. listopad]]u [[1895]], [[Mělník nad Sázavou]], [[Rakousko-Uhersko]] – [[6. říjen|6. října]] [[1944]], [[Dukelský průsmyk]], obec [[Vyšný Komárnik]], [[Československo]]) byl český [[voják]], [[velitel]], štábní [[důstojník]] a vojenský pedagog.
Jde o jediného československého [[generál]]a, který padl na [[Válečná fronta|frontě]] v boji s nepřítelem,<ref name="osobnS">{{Citace sborníku
| příjmení = Stehlík
| jméno = Eduard
Řádek 53:
Po první světové válce po svém návratu do vlasti v roce 1920 absolvoval v Praze Válečnou školu a posléze působil v [[Československá armáda|Československé armádě]] v různých štábních, velitelských i pedagogických funkcích. V roce 1937 získal kvalifikaci polního letounového [[Pozorovatel (letec)|pozorovatele]] štábu.<ref name="osobnS" /> Při [[Všeobecná mobilizace v roce 1938|mobilizaci v roce 1938]] byl náčelníkem štábu VIII. armádního sboru v hodnosti plukovník. Po německé [[Nacismus|nacistické]] [[Německá okupace Čech, Moravy a Slezska|okupaci]] organizoval odchody českých vojáků do zahraničí, kdy aktivně působil jako významný funkcionář ve vojenské odbojové organizaci [[Obrana národa]]. V lednu 1940 mu hrozilo zatčení [[Gestapo|gestapem]], proto i on sám odešel společně se svou rodinou přes [[Budapešť]] a [[Bělehrad]] nejprve do [[Francie]], kde organizoval československé [[exil]]ové vojsko a kde používal své známé [[krycí jméno]] '''Sázavský'''. Po pádu Francie v roce [[1940]] byl evakuován do [[Spojené království|Velké Británie]]. Během ústupových bojů československých vojsk ve Francii se velmi osvědčil jako mimořádně schopný velitel.
Ve Velké Británii působil jakožto [[štáb]]ní [[důstojník]] na exilovém Ministerstvu národní obrany se sídlem [[Londýn]]ě, působil zde i jako vojenský diplomat a současně absolvoval [[výsadkář]]ský výcvik.<ref name="osobnS" /> Od října [[1941]] do ledna [[1943]] byl vojenským atašé u norské exilové vlády a poté náčelníkem 3. oddělení štábu pro vybudování branné moci v Londýně. V roce [[1944]] na vlastní žádost odejel bojovat na [[Východní fronta (druhá světová válka)|východní frontu]], kde od září 1944 působil v hodnosti brigádního generála ve funkci velitele 1. československé samostatné brigády v SSSR, která bojovala v řadách [[1. československý armádní sbor|Prvního československého armádního sboru]]. Dne 6. října, krátce po vstupu československých vojáků a [[Rudá armáda|Rudé armády]] na čerstvě osvobozené československé státní území u obce [[Vyšný Komárnik]] v [[Okres Svidník|okrese Svidník]] tragicky zahynul násilnou [[smrt]]í přibližně 100 metrů od československé [[státní hranice]], kdy jeho štábní automobil najel na nastraženou německou [[Mina|minu]] a kompletně celá posádka vozidla byla jejím výbuchem usmrcena. V čele brigády jej nahradil jeho dosavadní zástupce, brigádní generál [[Bohumil Boček]].
Pochován je v Dukelském průsmyku, dnes [[Slovensko]], v katastru obce [[Vyšný Komárnik]].
| |||