Letohrádek královny Anny: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
-Kategorie:Pražský hrad; -Kategorie:Národní kulturní památky v Praze za použití HotCat |
doplnění odkazů úprava schodiště-Wiehl + literatura |
||
Řádek 67:
V době [[Rudolf II. Habsburský|Rudolfa II.]] je doložené užití letohrádku pro část jeho umělecké sbírky a dále jako místo působení významného matematika a astronoma [[Tycho Brahe|Tychona Brahe]], který jej využíval jako observatoř.{{Doplňte zdroj}} Od té doby byla budova nazývána též ''Matematický dům''.
Od druhé poloviny 18. století byl letohrádek užíván císařským dělostřelectvem, které zde mj. vyrábělo [[střelný prach]]. Až v první polovině 19. století vnikla myšlenka na veřejné využití budovy. Měla zde vzniknout ''vlastenecká galerie'', pro níž byl letohrádek především v interiéru poměrně razantně přestavěn. Změněna byla místa všech vstupů do budovy, byla vybourána původní střední chodba i navazující schodiště a v prostoru zrušené dvojice čtvercových sálů, situovaných v severní části budovy v přízemí a patře nad sebou, bylo pro změnu vybudováno dodnes existující mohutné reprezentativní dvojramenné schodiště
| příjmení = Wirth
| jméno = Zdeněk
| titul = Antonín Wiehl a česká renesance
| vydavatel = Jan Štenc
| místo = Praha
| rok = 1921
| počet_stran = 27
| strany = 27
| isbn =
| jazyk = česky
| vydání = první
| rok_tisku = 1921
| poznámka = Zvláštní otisk ze sborníku Umění
}}</ref> Hlavní sál byl vymalován historickými výjevy z českých dějin podle návrhu malíře [[Kristián Ruben|Kristiána Rubena]], přičemž původně navržený malířský program byl císařem označen za "protihabsburský" a nahrazen programem vůči habsburským panovníkům daleko loajálnějším.<ref>Bažant (2006), s. 25-32.</ref>
Výstavním účelům letohrádek slouží dodnes. Při rekonstrukci na konci osmdesátých let dvacátého století vypukl roku [[1989]] v [[krov]]u budovy požár, při němž byla výrazně poškozena konstrukce krovu a dále [[Měď|měděná]] krytina střechy.
Řádek 74 ⟶ 88:
Přestože byl letohrádek od počátku prováděn podle rozkazů a pro potřeby Ferdinanda I. Habsburského jako přímá součást jeho panovnické reprezentace, došlo v 19. století k všeobecnému rozšíření dodnes dosti houževnatě přetrvávající představy, že byl vybudován pro Ferdinandovu manželku [[Anna Jagellonská|Annu Jagellonskou]]. Tato, historickými prameny zcela neodůvodněná představa dokonce určila současný název letohrádku jako ''Letohrádku královny Anny''. Důvodem této legendy bylo to, že Anna nebyla příslušnicí tehdy [[České národní obrození|českými obrozenci]] nenáviděného a odmítaného Habsburského rodu, nýbrž polských [[Jagellonci|Jagellonců]], chápaných tehdy jako slovanský šlechtický rod. Kořenem této legendy bylo už od 16. století tradované přesvědčení o lidumilnosti Anny Jagelonské, která prý, na rozdíl od svého krutého a chladného, Čechy nenávidějícího manžela Ferdinanda I., měla mít příslušníky českého národa ve značné oblibě. Její předčasná smrt na počátku roku [[1547]] byla legendicky spojována s údajně velmi krutým potlačením [[Stavovský odboj roku 1547|Prvního stavovského odboje]], proběhlého téhož roku. Dle této legendy dokonce Anna svého manžela Ferdinanda I. za Čechy orodovala ještě na své smrtelné posteli.<ref>Bažant (2006), s. 32-38.</ref>
Tento [[nacionalismus|nacionalistický]] podtón byl důvodem pro později realizovanou snahu vytvořit z letohrádku jakousi "českou [[Valhalla|Valhallu]]", oslavující cyklem historických nástěnných maleb Český národ a jeho slavné dějiny. V rámci protiněmeckých nálad bylo zdůrazňováno také to, že jde o přímý a Němci neovlivněný import [[Itálie|italské]] renesanční architektury, přičemž stavba měla být vzorem pro další české renesanční stavby a jako taková i předobrazem v druhé polovině 19. století výrazně prosazované "české renesance". Z tohoto důvodu podoba letohrádku výrazně ovlivnila například i podobu [[Národní divadlo|Národního divadla]], přičemž toto ovlivnění je na dochované první [[Josef Zítek|Zítkově]] skice budovy Národního divadla ještě patrnější než na realizované stavbě.<ref>Bažant (2006), s. 28-38.</ref>Vůdčí osobností této "obnovené české renesance" byl právě jeden ze spoluautorů rekonstrukce letohrádku [[Antonín Wiehl]] <ref name="Wirth27">{{Citace monografie
| příjmení = Wirth
| jméno = Zdeněk
| titul = Antonín Wiehl a česká renesance
| vydavatel = Jan Štenc
| místo = Praha
| rok = 1921
| počet_stran = 27
| strany = 27
| isbn =
| jazyk = česky
| vydání = první
| rok_tisku = 1921
| poznámka = Zvláštní otisk ze sborníku Umění
}}</ref>
== Odkazy ==
Řádek 117 ⟶ 145:
| rok = 1939
| poznámka = Zkrácený otisk dizertační práce se zabývá historií vzniku, architektonickou podobou, výtvarnou výzdobou i významem pražského letohrádku královny Anny zvaného Belvedér.
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Wirth
| jméno = Zdeněk
| odkaz na autora = Zdeněk Wirth
| titul = Antonín Wiehl a česká renesance
| vydavatel = Jan Štenc
| místo = Praha
| rok = 1921
| počet_stran = 27
| strany = 20, 24
| isbn =
| jazyk = česky
| vydání = první
| rok_tisku = 1921
| poznámka = Zvláštní otisk ze sborníku Umění
}}
=== Související články ===
* [[Renesance]]
* [[Neorenesance]]
* [[Generace Národního divadla]]
* [[Josef Zítek]]
* [[Antonín Wiehl]]
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
| |||