Čaitanja Maháprabhu: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
oprava “bhakti znamená láskyplné odevzdanost” značka: editace z Vizuálního editoru |
Verze 13452208 uživatele 178.255.168.1 (diskuse) zrušena |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Chaitanya-Mahabrabhu-at-Jagannath.jpg|thumb|Čaitanja Maháprabhu]]
'''Čaitanja Maháprabhu''' (akademicky správný zápis je Caitanya Mahāprabhu) (bengálština {{Unicode|চৈতন্য মহাপ্রভূ}}, též známý jako ''Šrí Krišna Čaitanja'', 1486 - 1534), byl asketický [[vaišnavismus|vaišnavský]] [[mnich]] a společenský reformátor v [[Bengálsko|Bengálsku]] 16. století (dnešní [[Západní Bengálsko]] a [[Bangladéš]]) a v [[Urísa|Uríse]] v [[Indie|Indii]]. Čaitanja byl význačný zastánce vaišnavské tradice [[bhakti]]-[[jóga|jógy]] (bhakti znamená
Někdy byl také označován jmény jako '''Gaura''' nebo '''Gauránga''' (Gaura je v sanskrtu ''zlatý'',''světlý''; anga ''ruce, končetiny'') kvůli Jeho světlé pokožce, a '''Nimáj''', protože se narodil pod nímovým stromem. Z Jeho časů jsou dostupné početné životopisy detailně popisující Čaitanjův život, z nichž nejvýznamnější jsou Čaitanja-bhágavata Vrindávana dáse Thákura (první autoritativní hagiografie) a pozdější Čaitanja-čaritámrita sepsaná Krišna dásem Kavirádžem Gósvámím, jež navazuje na Čaitanja-bhágavatu (obě jsou napsány v jednoduché [[bengálština|bengálštině]]). Nyní jsou obě hagiografie široce dostupné v [[angličtina|angličtině]] a dalších jazycích). Další významná hagiografie, která však není obecně přijímaná celou gaudíja-vaišnavskou tradicí jako autoritativní, je pozdější Čaitanja-mangala napsaná Lóčanem dásem Thákurem.
Řádek 9:
Podle Čaitanja-čaritámrity se narodil v noci za úplňku 18. února 1486, během zatmění měsíce. Jeho rodiče Ho pojmenovali "Višvambhara" - byl druhým synem Džagannátha Mišry a jeho manželky Sačí Déví, kteří žili v [[Navadvíp]]u (Nadii) v Západním Bengálsku. Čaitanjův rodový původ je sporná záležitost mezi lidmi z Urísy a Západního Bengálska, jelikož Čaitanjova rodina má kořeny v Džadžpuru v Uríse, ze kterého se jeho děd, Madhukar Mišra, odstěhoval do sousedního Bengálska.
Ve svém mládí byl Čaitanja hlavně znám jako vzdělaný učenec, jemuž se učeností a schopností argumentace nikdo v jeho okolí nevyrovnal. Velmi rychle si osvojil veškeré poznání a poté dokonce začil vyučovat své vlastní žáky ve svém domě, jak bylo tehdy v Nadii zvykem.
Existuje také množství příběhů ukazujících, že byl Čaitanja již od velmi útlého věku zjevně přitahován zpíváním Krišnových jmen, ale většinou to bylo vnímáno jako druhotný zájem podřazený jeho zájmu získávat poznání a studovat [[sanskrt]]. Když cestoval do [[Gajá|Gaji]], aby vykonal obřad šraddhá pro svého zesnulého otce, potkal svého gurua, asketu Íšvaru Purího (náležícího do vaišnavské linie [[Madhváčárja|Madhváčárji]]), od kterého obdržel zasvěcení do Gópála Krišna [[mantra|mantry]]. Toto setkání způsobilo značnou změnu Maháprabhuovy mentality a při jeho návratu do Bengálska byli místní vaišnavové vedení Advaitou Áčárjou ohromeni jeho náhlou změnou z "učence" na "oddaného". Čaitanja se brzy stal věhlasným vůdcem skupiny vaišnavů v Nadii. Ve věku dvacetičtyř let Maháprabhu obdržel řád odříkání ([[sannjás]]) od Kéšavy Bháratího, jenž mu dal příznačné sannjásí jméno Šrí Krišna Čaitanja (Vědomý si Krišny). Poté odešel z Bengálska a několik let cestoval po Indii neustále zpívaje jména Krišny. Posledních 24 let svého života strávil v [[Purí]] (stát Urísa), ve velkém chrámovém městě, kde se uctívá podoba Krišny známá jako [[Ratha játrá|Džagannátha]]. Král Urísy, Mahárádža Pratáparudra, Ho považoval za inkarnaci Krišny, a byl nadšeným příznivcem a oddaným Čaitanjovy sankírtanové skupiny. Čaitanjovi následovníci věřili, že se v těchto letech Čaitanja ponořil do různých meditačních tranzů ([[samádhi]]) a vyjevoval zábavy božské extáze.
| |||