40mm kanón Bofors: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
NČ o PL kanónu |
rozšíření dle Janouška |
||
Řádek 5:
Společnost Bofors je od března 2005 součástí [[BAE Systems|BAE Systems AB]].
== Historie ==
V roce 1925 si [[švédské námořnictvo]] objednalo vývoj 20mm automatického protiletadlového kanónu, ale kvůli požadavku na větší účinnost munice byla ráže zvýšena na 40 milimetrů. Společnost Bofors představila prototyp kanónu v roce 1930 a další dva roky pracovala na jeho úpravách a zkouškách. Výsledný model 1932 byl nabízen v námořní i pozemní verzi a na trhu se kanóny Bofors staly velice žádaným artiklem. [[Druhá Polská republika|Polsko]] je licenčně vyrábělo ve zbrojovce ve [[Starachowice|Starachowicích]] a [[polská armáda]] jich do 1. září 1939 zavedla do výzbroje 306 kusů, označovaných jako ''Armata przeciwlotnicza 40 mm wzór 1936 Bofors''. Licenční výroba probíhala také v továrně Mavag v [[Maďarské království|Maďarsku]], kde byly kanóny známy jako ''4 cm-es 36 M. légvédelmi gépágyú (Bofors)''. Mezi další uživatele nebo držitele práv na licenční výrobu patřila [[Belgie]], [[Francie]], [[Kanada]], [[Nizozemsko]], [[Norsko]], [[Rumunsko]], [[Spojené království]] nebo [[Spojené státy americké|Spojené státy]]. [[Nacistické Německo]] získalo zbraně jako kořistní a také díky obsazení Norska, kde byly licenčně vyráběny. [[Wehrmacht]] je používal pod označením ''4 cm FLAK 28''.<ref name="Janoušek">{{Citace monografie | příjmení = Janoušek | jméno = Jiří | titul = Československé dělostřelectvo 1918-1939 | vydavatel = Nakladatelství Corona | místo = Praha | rok = 2007 | počet_stran = 196 | kapitola = Výzbroj protiletadlového dělostřelectva | strany = 90-91 | isbn = 978-80-86116-34-1}}</ref>
== Kanón Bofors v čs. armádě ==
[[Československo|Československé]] [[Ministerstvo národní obrany Československa|ministerstvo národní obrany]] mělo zájem o kanóny Bofors vyráběné v Polsku, ale tamní zbrojovka je odmítla dodat. Proto bylo v létě 1938 objednáno přímo u švédské firmy Bofors osm děl a zároveň byl zaplacen poplatek za plánovanou licenční výrobu v Československu. Děla však měla být dodána až v roce 1939 a proto byly po [[Mnichovská dohoda|mnichovské dohodě]] tyto smlouvy zrušeny. Českoslovenští vojáci dostali kanóny Bofors až v roce 1942, kdy na [[Střední východ|Středním východě]] vznikl čs. 200. lehký protiletadlový pluk – Východní. Jeho tři prapory byly vyzbrojeny celkem 36 kanóny ''Q.F. 40mm Mk.1 A.A. gun'' z britské licenční produkce. Po přesunu československých jednotek z Afriky do Británie byl protiletadlový pluk rozpuštěn, ale kanóny Bofors zůstaly v počtu šesti kusů ve výzbroji protiletadlové [[Dělostřelecká baterie|baterie]] [[Československé pozemní jednotky na Západě 1939–1945#Československá samostatná obrněná brigáda|čs. samostatné obrněné brigády]]. Tato baterie překročila v sestavě kombinovaného oddílu 30. dubna 1945 hranice osvobozovaného Československa. Po válce bylo všech šest kanónů zařazeno do výzbroje obnovené [[Československá armáda|československé armády]], ale vzhledem k politickým změnám po roce 1948 nebylo možné zakoupit ani další kusy, ani střelivo nebo náhradní díly, a proto byly kanóny Bofors na začátku 50. let vyřazeny.<ref name="Janoušek" />
== Odkazy ==
| |||