Sémantický šum: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Kremen (diskuse | příspěvky)
m Rozšířil jsem odstavec: Zmenšování, až odstranění sémantického šumu
Kremen (diskuse | příspěvky)
m Opravil jsem svůj překlep. ~~
Řádek 25:
Ideální stav v lidské komunikaci je ten, kdy myšlenky sdělujícího člověka se přenesou do vědomí adresáta bez zkreslení. Takového extrémního výsledku lze dosáhnout pouze použitím umělých prostředků, a to pouze v rámci exaktních věd, o nichž se zmíníme až později.
V ohraničené skupině lidí lze zmenšovat sémantický šum tak, že v ní lidé postupně navzájem poznávají kulturní, sociální i odborné zvyklosti a znalosti ostatních. A pak s jistou vstřícností a vhledem, podle toho orientují svoji [[formulace| formulaci]] myšlenek na straně sdělujících, a konotaci sdělovaného podřizují očekávanému významu jazykových konstrukcí. Tohoto principu užívají i popisné (neexaktní) vědy, tak že budují odbornou terminologii, kdy základní termíny jsou vytvořeny vědeckým konsensem a ostatní jsou z nich odvozeny definitoricky. Lidé sz příslušné vědecké komunity dost přesně znají (mají nastudovány) významy oněch termínů, tedy s malým sémantickým diferenciálem. Takto je vybudován odborný jazyk, umožňující přesnější komunikaci v rámci dotyčného oboru.
 
Úplného odstranění sémantického šumu se dá dosáhnout pouze uměle, a to anulováním rozptylu významů dané jazykové konstrukce. Dá se toho dosáhnout zajištěním trvale nulové hodnoty sémantického diferenciálu [[konotace]] dané jazykové konstrukce a tak znemožněním fluktuace jeho hodnot. Je to cesta, kterou zvolil [[Newton]] při položení základu [[exaktní věda|exaktních věd ]]. Newtonova idea je, dívat se během poznání na svět digitálním – „dírkovaným“ filtrem poznání, namísto přirozeného lidského filtru poznání tvořeného vágností. Pro sdělování je v tomto případě použit [[formální jazyk]], který z principu má (musí mít) exaktní konotaci (říkáme jí v tomto případě interpretace). Exaktní konotace vyžaduje: nulovou vnitřní vágnost (nulový sémantický diferenciál), zbavení se subjektivity a tak i emocionality. Z hlediska lidské psýchy jsou to požadavky hraničící s absurditou. Pro existenci exaktní vědy se vyžaduje, aby člověk (z dané vědecké komunity) byl schopen exaktní konotace (interpretace) jazykových konstrukcí použitého formálního jazyka. K tomu je třeba hlubokého vhledu, získaného studiem a aplikacemi studovaných vědeckých poznatků, tedy vytvořením ještě jiných, než přirozených vlastností lidské psýchy. Toto lidské úsilí nese plody v tom, že na straně člověka vysílajícího svoji ideu reprezentovanou formálním jazykem, je adresátem tato idea přijímána bez zkreslení. Toto se odehrává pouze v rámci exaktních věd.