Hugo van der Goes: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m vložen nadpis zdrojů
doplnění textu a odkazů
Řádek 1:
'''Hugo van der Goes''' (přibližně 1430/1440, Ghent – [[1482]], Auderghem) byl pozdně gotický vlámský malíř, jeden z nejvýznamnějších představitelů [[Severská renesance|Severské renesance]].
[[Soubor:Portinari altarpiece.jpg|thumb|300px|Oltář Portinariů]]
== Život ==
Narodil se v [[Gent]]u, kde je v roce [[1467]] uváděn jako mistr a člen místního [[cech]]u umělců. V následujícím roce byl pověřen slavnostní dekorací města Bruggy při příležitosti sňatku burgundského vévody [[Karel Smělý|Karla Smělého]] s Margaretou z Yorku. V roce [[1470]] si vzal Mariu Maddalenu Baroncelli, se kterou měl deset dětí. V letech 1473 - 1476 byl [[doyen]]em cechu sv. Lukáše v Gentu. Trpěl [[deprese (psychologie)|depresemi]], proto kolem roku [[1478]] odešel do augustiniánského kláštera Červeného kříže poblíž [[Brusel]]u jako jeho [[laik|laický]] člen, protože se domníval, že [[klášter]]ní život jeho nemoc utiší.
 
V klášteře byl velmi vážený a navštívila ho zde řada významných osobností, včetně pozdějšího císaře Maxmiliána I. Roku 1480 ho povolala radnice v Lovani, aby dokončil křídlo triptychu oltáře, jehož centrální část vytvořil [[Dieric Bouts]]. Deprese však nepolevily a po cestě do Kolína nad Rýnem, kterou podnikl v roce [[1481]] se pokusil o [[sebevražda|sebevraždu]]. V roce [[1482]] zemřel a byl pohřben na hřbitově kláštera, kde je nyní umístěna pamětní deska.<ref>"In Memoriam Frater Hugo Van der Goes 1420 Rubea - Vallis 1482 Pictor Hugo Van der Goes humatus hic quiescit dolet ars, cum similem sibi modo nescit vixit tempore CAROLI AUDACIS ibidem factus monachus, ad maiorem dei gloriam."</ref>
'''Hugo van der Goes''' (přibližně [[1440]] – [[1482]]) byl [[Vlámsko|vlámský]] [[malíř]].
 
== Dílo ==
Narodil se v [[Gent]]u a v roce [[1467]] vstoupil do místního [[cech]]u umělců, později byl zvolen jeho [[děkan]]em. Trpěl [[deprese (psychologie)|depresemi]], proto kolem roku [[1478]] odešel do ústraní, konkrétně do Červeného kláštera poblíž [[Brusel]]u jako jeho [[laik|laický]] člen, protože se domníval, že [[klášter]]ní život jeho nemoc utiší. Deprese však nepolevily, v roce [[1480]] se pokusil o [[sebevražda|sebevraždu]] a v roce [[1482]] zemřel.
[[Soubor:Portinari altarpiece.jpg|thumb|300px500 px|Oltář PortinariůPortinariho]]
[[File:Adoration-of-the-shepherds-hugo-van-der-goes.jpg|thumb|500 px|Adorace pastýřů]]
Jeho nejslavnějším a jediným ověřeným dílem je ''Oltář Portinariho'' (kolem roku [[1475]], objednaný bankéřem rodiny Medicejů [[Tommaso Portinari|Tommasem Portinarim]] pro kostel San Egidio v nemocnici ''Santa Maria Nuova'' ve Florencii. V současné době je ve [[Florencie|florentské]] galerii [[Uffizi]]). Celý triptych má rozměry 253 x 586 cm. Křídla oltáře znázorňují rodinné příslušníky a svaté patrony, na zadní straně je provedeno Zvěstování technikou [[grisaille]]. Centrální scéna s klaněním pastýřů má přibližně kruhovou kompozici v jejímž středu leží Ježíšek ve věnci paprsků. Prostorovou hloubku vytvářejí architektonické prvky a plochy ustupující do pozadí jako kulisy. Postavy ztratily na trojrozměrnosti, ale vyznačují se silou výrazu a gest. Malíř se ve znázornění postav vrací k hieratické perspektivě a andělé v popředí jsou výrazně menších rozměrů oproti hlavním postavám Panny Marie, Josefa a pastýřů. Kvalitou malířského provedení nádherných plášťů nebo květin převyšuje díla předchozích generací a ovlivnil např. florentské malíře Ghirlandaia, Filippina Lippi, Leonarda da Vinci.<ref>Suckale R. et al., 2007, s. 92-93</ref>
 
U ostatních děl, přisuzovaných Hugo van der Goes, je autorství posuzováno na základě stylistické analýzy a porovnání s Oltářem Portinariho.<ref>Campbell, Lorne, 1998, s. 240</ref>
V roce [[1470]] si vzal Mariu Maddalenu Baroncelli, se kterou měl deset dětí.
 
Jeho nejslavnějším dílem je ''Oltář Portinariů'' (kolem roku [[1475]], momentálně ve [[Florencie|florentské]] galerii [[Uffizi]]), [[oltář]]ní obraz, objednaný bankéřem [[Tommaso Portinari|Tommasem Portinarim]] pro kostel v nemocnici ''Santa Maria Nuova'' ve Florencii.
 
Hugo van der Goes vytvořil také velké množství kreseb, které se zachovaly většinou pouze jako kopie jeho následovníků. Za originální kresbu je považován Jakob a Rachel, nyní uloženou v Christ Church Picture Gallery v Oxfordu.
[[File:Hugo van der Goes - Jacob and Rachel.jpg|thumb|Hugo van der Goes, Jacob a Rachel]]
=== Díla přisuzovaná autorovi ===
* 1465-68 Triptych s Kalvárií, cathédrale Saint-Bavon de Gand
* 1470 Monfortský oltář, Gemäldegalerie Berlin
* 1470 Ukřižování, Museo Correr, Benátky
* 1470 Oltář Portinariho, Galeria degli Uffizi, Florencie
* 1475 Vídeňský diptych, Kunsthistorisches muzeum, Vídeň
* 1475 levý panel oltáře s Utrpením sv. Hippolyta (střed Dieric Bouts), Katedrála svatého Salvátora, Bruggy
* 1475 Portrét modlícího se muže se sv. Janem Křtitelem, Walters Art Museum, Baltimore
* 1475 Portrét muže, Metropolitní muzeum umění, New York
* 1478 Portrét mnicha, Metropolitní muzeum umění, New York
* 1478-79 Oltář sv. Trojice (desky Edwarda Bonkila), National Gallery of Scotland, Edinburgh<ref>[http://www.royalcollection.org.uk/egallery/object.asp?object=403260&row=53&detail=about The Royal Collection, The Trinity Altar Panels]</ref>
* 1480 Diptych se Snímáním z kříže, levá část kolekce Wildenstein, New York, pravá část Gemäldegalerie Berlin
* 1480 Klanění pastýřů, Gemäldegalerie Berlin
* 1480 Smrt Panny Marie, Groeningemuseum, Bruggy
* 1480/90 Prostřední panel triptychu s Madonou, Städelsches Institut, Frankfurt am Main
== Reference ==
<references />
{{překlad|en|Hugo van der Goes|131925240}}
* Přeloženo z anglické, německé, francouzské a italské Wikipedie
 
== Literatura ==
* Robert Suckale, Matthias Weniger, Manfred Wundram, Gotika (přel. z něm. originálu), Taschen 2007, Slovart 2007, s. 92-93, ISBN 978-80-7209-908-5
* Koster, Margaret, Hugo van der Goes's "Portinari Altarpiece": Northern invention and Florentine reception. Columbia University 1999
* Campbell, Lorne. The Fifteenth-Century Netherlandish Paintings. London, National Gallery. New Haven: Yale University Press, 1998. ISBN 0-300-07701-7
* Jochen Sander: Hugo van der Goes, Stilentwicklung und Chronologie, Mainz 1992, ISBN 3-8053-1226-1.
* M.J. Friedländer, Early Netherlandish painting. Vol. IV: Hugo van der Goes. Comments and notes by Nicole Véronée-Verhaegen, Leiden-Brussel, 1969
* F. Winkler, Das Werk des Hugo van der Goes, Berlin, 1964
* J. Destree, Hugo van der Goes, Paris-Brussel, 1914
* Adolphe Siret, Alfred Woltmann: Goes, Hugo van der. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 9, Duncker & Humblot, Leipzig 1879, S. 322 f.
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat|Hugo van der Goes}}
* [https://www.khanacademy.org/humanities/renaissance-reformation/northern-renaissance1/vandergoes/v/hugo-van-der-goes-the-adoration-of-the-kings-monforte-altar-c-1470 Hugo van der Goes, The Adoration of the Kings (Monforte Altar), Khan Academy video]
 
* [http://www.ibiblio.org/wm/paint/auth/goes/ Webmuseum Paris: Goes, Hugo van der]
{{DEFAULTSORT:Goes, van der, Hugo}}
[[Kategorie:Úmrtí 1482]]