Umučení svatého Matouše (Caravaggio): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
M-sche (diskuse | příspěvky)
m Typografie
m Raffael
Řádek 17:
S těmito požadavky objednavatele se Caravaggio pustil do práce. Při tvorbě obrazu musel vycházet i z historického podání Matoušova příběhu. Podle něj apoštol Matouš působil jako misionář v Etiopii, kde obrátil na křesťanskou víru místní dívku jménem Ifigénie, snoubenku krále Hirtaka. Když se král dozvěděl, že se stala následovnicí Krista, strašně se rozzuřil. Podle ''[[Zlatá legenda|Zlaté legendy]]'' (sbírky životopisů svatých, díla historika [[Jacobus de Voragine|Jacoba de Voragine]] z let 1255–1266) poslal svého vojáka, který ''"našel Matouše, stojícího před oltářem v modlitbě, s rukama zvednutými k nebi. Bodl apoštola do boku a zabil ho, učiniv z něj mučedníka. "''
 
Scéna působí na diváka dramaticky. Apoštol padá bodnut mečem během bohoslužby. Pravou rukou se natahuje za palmovou ratolestí mučedníka, kterou mu podává anděl. Chlapec stojící vpravo je touto scénou zděšen. Snaží se z tohoto místa uniknout, ale pohledem ještě sleduje průběh děje. Popravčí s nenávistným pohledem se sklání nad svou obětí. Jeden ze svědků tragédie s prořídlými vousem a výrazem utrpení je Caravaggio sám, vyhlíží zpoza muže stojícího před ním. Je to jeho třetí autoportrét, po ''nemocném Bakchovi'' a ''Muzicírujících chlapcích''. Pokračoval tak v tradici včlenění autorovy podobizny do velkého veřejného obrazu zavedené [[RafaelRaffael Santi|Raffaelem]] (na fresce ''[[Athénská škola]]'') a [[Michelangelo Buonarroti|Michelangelem]] (freska ''Poslední soud'' v [[Sixtinská kaple|Sixtinské kapli]]). Svůj pohled namířil autor přímo na diváka, čímž dosáhl jeho vtažení do děje na plátně a tím intenzivnějšího prožívání dramatických událostí.
 
Obraz, který Caravaggio dodal s několikaměsíčním zpožděním, téměř okamžitě vyvolal mohutné emoce. Rentgenové snímky odhalily, že autor kompozici obrazu několikrát změnil.