Ernst Mach: Porovnání verzí

Přidány 2 bajty ,  před 3 lety
m
Jak uvádí matrika v [[Tuřany (část Brna)|Tuřanech]] u Brna, dostalo nejstarší ze třech dětí Johanna a Josefy Machových, syn narozený dne [[18. únor]]a [[1838]] v čp. 1 (zámek), křestní jména ''Ernst Waldfried Joseph Wenzel''. První dvě byla po otcových zaměstnavatelích (baronce Ernestině a jejím manželovi), třetí a čtvrté po dědech z otcovy a matčiny strany.
 
„Z doby před koncem svého druhého roku mám mnoho živých, zvláště zrakových vzpomínek,“ píše Mach ve své [[autobiografie|autobiografii]]. „Později jsou vzpomínky řidší, ačkoliv jsem přestěhováním rodičů přišel do nového prostředí, totiž do dolnorakouského Moravského pole, kde otec koupil osamělou rolnickou usedlost“. Od roku [[1840]] byl dvanát let Ernstovým domovem [[Untersiebenbrunn]]. Až na krátké období ([[1847]]-[[1848]]), kdy navštěvoval primu benediktinského gymnázia v [[Seitenstetten]]u (a dostal od tamějších pedagogů hodnocení „sehr talentlos“ s radou, aby místo studií šel raději na řemeslo nebo zkusil obchodovat), pečoval o jeho výchovu sám otec. Naštěstí nezůstal jen u předmětů, které potřebují řemeslníci a [[hokynář]]i, ale učil syna i latině, řečtině, dějepisu, [[algebra|algebře]] a [[geometrie|geometrii]]. Když bylo Ernstovi čtrnáct, šel skládat přijímací zkoušku do sexty [[Piaristické gymnázium v Kroměříži|kroměřížského piaristického gymnázia]]. Ukázalo se, že ho otec na střední školu připravil výborně. Znalostí měl dost: chyběla jen praxe, jak obstát mezi spolužáky. „Ze začátku jsem moc dobrý dojem nedělal, protože všechnu k tomu nutnou obratnost a školské chytráctví bylo třeba teprve získat“. Bude poctivé nezamlčet ani další Machův názor na výchovu. „Neznám nic strašnějšího než ubohé lidi, kteří se učili příliš mnoho. Místo zdravého silného úsudku, který by se byl snad vyvinul, kdyby se neučili ničemu, se jejich myšlenky úzkostlivě plíží stále po týchž cestách za jakýmisi slovy, větami a formulacemi. To, co mají, je pavučina myšlenek, příliš slabá, aby se na ni dalo spoléhat, ale dost komplikovaná, aby popletla“.
 
Po [[maturita|maturitě]] ([[1855]]) se Mach zapsal na vídeňskou univerzitu, vystudoval [[matematika|matematiku]] a [[fyzika|fyziku]] a ve dvaadvaceti (1860) získal doktorát. Další rok se [[habilitace|habilitoval]], několik let působil ve Vídni jako soukromý docent, v šestadvaceti byl jmenován profesorem matematiky a zanedlouho ([[1866]]) i fyziky na univerzitě v Grazu ([[Štýrský Hradec|Štýrském Hradci]]). Zjara [[1867]] odešel do [[Praha|Prahy]] přednášet experimentální fyziku a ještě téhož roku v létě uzavřel sňatek se svou velkou láskou Luisou Marrusigovou (Ludovica Marussig). Za 28 let působení v [[Česko|Česku]] vytvořil v podstatě celé své fyzikální dílo. Roku [[1895]] přijal nabídku z Vídně učit [[Filosofie|filozofii]], zejména historii a teorii induktivní vědy. Jeho nové aktivity přerušil v červenci [[1898]] záchvat mrtvice, po němž mu natrvalo ochrnula pravá polovina těla. Psát sice mohl, přednášet ale jen s největšími obtížemi. I když 1. 5. 1901 odešel do penze, vůbec to neznamenalo, že přestal pracovat. V důchodu uveřejnil nejen řadu vědeckých článků, ale dokončil i dvě [[monografie]]. Poslední léta ([[1913]]–[[1916]]) žil s manželkou u nejstaršího syna Ludwiga, který měl nedaleko Mnichova lékařskou praxi. Tam také v městečku [[Haar]] [[19. únor]]a [[1916]], den po svých 78. narozeninách, zemřel na selhání srdce.
1 930

editací