Jindřich VI. Štaufský: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Verze 13342264 uživatele 89.103.48.53 (diskuse) zrušena
značka: odstraněn infobox
infobox panovník - ručně
Řádek 1:
{{Infobox - panovník
[[Soubor:Codex Manesse Heinrich VI. (HRR).jpg|thumb|Jindřich VI. ([[Velký heidelberský zpěvník|Codex Manesse]], okolo 1300)]]
| jméno =Jindřich VI. Štaufský
{{Příbuzenstvo|příbuzenstvo=
| titul =
{{Příbuzný|otec|[[Fridrich I. Barbarossa]]}}
| obrázek =[[Soubor:Codex Manesse Heinrich VI. (HRR).jpg|200px]]
{{Příbuzný|matka|[[Beatrix Burgundská]]}}
| popisek =Jindřich v Codexu Manesse
{{Příbuzný|manželka|[[Konstancie Sicilská (1154–1198)|Konstancie Sicilská]]}}
| vláda =
{{Příbuzný|syn|[[Fridrich II. Štaufský]]}}
| éra =
{{Příbuzný|bratr|[[Filip Švábský]]}}
| korunovace =
}}
| tituly =
'''Jindřich VI.''' ([[listopad]] [[1165]], [[Nijmegen]] – [[28. září]] [[1197]], [[Messina]]) byl synem [[Fridrich I. Barbarossa|Fridricha I.]] a Beatrix Burgundské, německým králem od roku [[1190]], od roku [[1191]] císař [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] a také [[Sicilské království|sicilský král]] v letech 1194–1197. Patřil k dynastii [[Štaufové|Štaufů]] a proslul také jako [[mecenáš]] umění a organizátor [[říšská křížová výprava|křížové výpravy]].
| regent =
| předchůdce =
| následník =
| typ dědice =
| dědic =
{{Příbuzný|manželka| partner1 =[[Konstancie Sicilská (1154–1198)|Konstancie Sicilská]]}}
{{Příbuzný|syn| potomstvo =[[Fridrich II. Štaufský]]}}
| rod =[[Štaufové]]
| dynastie =
| hymna =
| motto =
{{Příbuzný| otec| =[[Fridrich I. Barbarossa]]}}
{{Příbuzný| matka| =[[Beatrix Burgundská]]}}
| narozen = [[listopad]] [[1165]]
| místo narození = [[Nijmegen]]
| úmrtí = [[28. září]] [[1197]]
| místo úmrtí = [[Messina]]
| pochován =
| místo pochování = [[katedrála v Palermu]]
| podpis =
|}}
'''Jindřich VI. Štaufský''' ({{vjazyce|de}} ''Heinrich VI. der Staufer'', {{vjazyce|it}} ''Enrico VI di Hohenstaufen'', [[listopad]] [[1165]], [[Nijmegen]] – [[28. září]] [[1197]], [[Messina]]) byl synem [[Fridrich I. Barbarossa|Fridricha I.]] a Beatrix Burgundské, německým králem od roku [[1190]], od roku [[1191]] císař [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] a také [[Sicilské království|sicilský král]] vz letech 1194–1197. Patřil k dynastiidynastie [[Štaufové|Štaufů]]. a proslulProslul také jako [[mecenáš]] umění a organizátor [[říšská křížová výprava|křížové výpravy]].
 
== Život ==
[[File:Der Dichter, begleitet vom Kanzler Konrad von Querfurt, überreicht dem Kaiser Heinrich VI. das Werk.jpg|thumb|left|upright|Jindřich VI. (Liber ad honorem Augusti)'']]
Jindřich byl německým králem korunován v [[Cáchy|Cáchach]] už [[15. srpen|15. srpna]] [[1169]], jako čtyřleté dítě.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Opll | jméno = Ferdinand | odkaz na autora = | titul = Fridrich Barbarossa. Císař a rytíř | vydavatel = Paseka | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 2001 | počet stran = 354 | isbn = 80-7185-342-9 | strany = 114}}</ref> V roce [[1184]] se zasnoubil s [[Konstancie Sicilská (1154–1198)|Konstancií Sicilskou]], dědičkou [[Vilém II. Sicilský|Viléma II. Sicilského]], a jejich svatba proběhla [[27. leden|27. ledna]] [[1186]]. V letech [[1189]]–[[1190]], když byl jeho otec na křížové výpravě, potlačil vzpouru [[Jindřich Lev|Jindřicha Lva]], dřívějšího [[Sasko|saského]] a [[Bavorsko|bavorského]] vévody. Vilém Sicilský zemřel v listopadu [[1189]], a tak se pro Jindřicha naskytla šance také na sicilskou korunu, když tu římskoněmeckou zdědil po otci, který zemřel roku [[1190]].
Jindřich se narodil jako druhorozený syn [[Fridrich I. Barbarossa|Fridricha I.]] a [[Beatrix Burgundské|Beatrix]], dcery burgundského hraběte [[Renaud III. Burgundský|Renauda III.]]
JindřichJiž jako čtyřletý byl německým15. králemsrpna 1169 korunován v [[Cáchy|Cáchach]] německým [[15. srpen|15. srpna]] [[1169]], jako čtyřleté dítěkrálem.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Opll | jméno = Ferdinand | odkaz na autora = | titul = Fridrich Barbarossa. Císař a rytíř | vydavatel = Paseka | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 2001 | počet stran = 354 | isbn = 80-7185-342-9 | strany = 114}}</ref> VRoku roce [[1184]] se zasnoubil s [[Konstancie Sicilská (1154–1198)|Konstancií Sicilskou]], dědičkou [[Vilém II. Sicilský|Viléma II. Sicilského]], a jejich svatba proběhla [[27. leden|27. ledna]] [[1186]]. V letech [[1189]]–[[1190]]1189–1190, když byl jeho otec na křížové výpravě, potlačil vzpouru [[Jindřich Lev|Jindřicha Lva]], dřívějšího [[Sasko|saského]] a [[Bavorsko|bavorského]] vévody. Vilém Sicilský zemřel v listopadu [[1189]], a tak se pro Jindřicha naskytla šance také na sicilskou korunu, když tu římskoněmeckou zdědil po otci, který zemřel roku [[1190]].
 
V dubnu [[1191]] byli v Římě korunováni Jindřich a Konstancie císařem a císařovnou, získat sicilskou korunu ale bylo složitější – jihoitalští šlechtici si vybrali za krále [[Tankred Sicilský|Tankreda]], vévodu z [[Lecce]] a vnuka sicilského krále [[Roger II. Sicilský|Rogera II.]] Jindřich obsadil [[Neapol]], ale musel se vrátit do Německa kvůli nové revoltě [[Jindřich Lev|Jindřicha Lva]]. Konstancie zůstala v [[Salerno|Salernu]], ale místní obyvatelé ji vydali Tankredovi a byla propuštěna až na přímluvu [[Seznam papežů|papeže]] [[Celestýn III.|CelestinaCelestýna III.]], který ovšemTankreda jako sicilského krále Tankreda potvrdil. K Jindřichovi se obrátilo štěstí, když mu [[Seznam rakouských markrabat a vévodů|rakouský vévoda]] [[Leopold V. Babenberský]] vydal svého zajatce, [[Seznam anglických králů|anglického krále]] [[Richard I. Lví srdce|Richarda Lví srdce]] – za jeho zajetím ostatně dost možná stál právě Jindřich VI. Za něj Jindřich získal 150 000 stříbrných a s těmito penězi si zajistil armádu k dobytí jižní [[Itálie]].
 
V dubnu [[1191]] byli v Římě korunováni Jindřich a Konstancie císařem a císařovnou, získat sicilskou korunu ale bylo složitější – jihoitalští šlechtici si vybrali za krále [[Tankred Sicilský|Tankreda]], vévodu z [[Lecce]] a vnuka sicilského krále [[Roger II. Sicilský|Rogera II.]] Jindřich obsadil [[Neapol]], ale musel se vrátit do Německa kvůli nové revoltě [[Jindřich Lev|Jindřicha Lva]]. Konstancie zůstala v [[Salerno|Salernu]], ale místní obyvatelé ji vydali Tankredovi a byla propuštěna až na přímluvu [[Seznam papežů|papeže]] [[Celestýn III.|Celestina III.]], který ovšem jako sicilského krále Tankreda potvrdil. K Jindřichovi se obrátilo štěstí, když mu [[Seznam rakouských markrabat a vévodů|rakouský vévoda]] [[Leopold V. Babenberský]] vydal svého zajatce, [[Seznam anglických králů|anglického krále]] [[Richard I. Lví srdce|Richarda Lví srdce]] – za jeho zajetím ostatně dost možná stál právě Jindřich VI. Za něj Jindřich získal 150 000 stříbrných a s těmito penězi si zajistil armádu k dobytí jižní [[Itálie]].
[[Soubor:Jindra6 vzbourenci.jpg|thumb|left|upright|Jindřich VI. a předvedení sicilští vzbouřenci ''(Liber ad honorem Augusti)'']]
{{Citát|Když totiž dobyl Kampánii, Apulii, Kalábrii a Sicílii a podřídil si také jak všechna města, tak pevnosti a také všechny odbojníky a obyvatele těch zemí, slavně se navrátil. Významné a přední muže s sebou přece jen odvezl do Německa, aby napříště nemohli sebrat síly, a poručil je držet pod přísným dohledem na svém dobře opevněném a pevném hradě Trifels...|''[[Ansbert]]''<ref>{{Citace monografie | příjmení = Soukup | jméno = Pavel | odkaz na autora = | titul = Třetí křížová výprava dle kronikáře Ansberta | vydavatel = Knihovna Jana Drdy v Příbrami | místo = Příbram | rok = 2003 | počet stran = 151 | isbn = 80-86240-67-3 | strany = 123}}</ref>}}
 
Když proti českému knížeti [[Václav II. (kníže)|Václavu II.]] vystoupil pražský [[biskup]] [[Jindřich Břetislav]], Jindřich VI. podpořil biskupa, který u něj vymohl, aby udělil roku [[1192]] Čechy v léno [[Přemysl Otakar I.|Otakaru I.]] O rok později ale pomohl ke knížecímu titulu Jindřichu Břetislavovi.
 
Z Jindřicha VI. se stal tak mocný panovník, že dokonce požadoval [[tribut]] po [[Byzantská říše|Byzantské říši]], které Řekové začali říkat ''alamanikon'' (německá daň).<ref>{{Citace monografie | příjmení = Tyerman | jméno = Christopher | odkaz na autora = | titul = Svaté války : dějiny křížových výprav | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2012 | počet stran = 926 | isbn = 978-80-7422-091-3 | strany = 488}}</ref> V roce [[1197]] jeho tvrdost v Itálii způsobila revoltu. Na [[Sicílie|Sicílii]] neoblíbený král odhalil spiknutí [[Normané|normanské]] šlechty a s pomocí čerstvě dorazivších [[Babenberkové|babenberských]] posil vyvrátil i poslední útočiště vzbouřenců na hradě [[Castrogiovanni]].
 
{{Citát|Nebylo žádného útočiště pro obyvatelé té země, kromě jediného hradu San Giovanni, který byl mezi pevnostmi onoho kraje nejpevnější a nejlépe opevněný přirozenou polohou...|''Ansbert''<ref name="treti">''Třetí křížová výprava'', str. 126</ref>}}
Řádek 24 ⟶ 48:
Poté následoval soudní proces, který svou krutostí ohromil tehdejší společnost. Zajatci byli [[Upálení na hranici|upáleni]] či zaživa rozřezáni pilou nebo [[Naražení na kůl|nabodnuti na kůl]]. Jejich vůdci na hlavu přibili rozžhavenou železnou korunu. Zastrašení Normanů bylo díky tomuto krutému divadlu úspěšné.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Veber | jméno = Václav | odkaz na autora = Václav Veber | spoluautoři = a kol. | titul = Dějiny Rakouska | vydání = 1. doplněné a aktualizované | místo = Praha | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | rok = 2009 | isbn = 978-80-7106-239-4| strany = 105}}</ref> Normany, které držel v zajetí v říši, nechal oslepit a potrestat za zločiny proti majestátu.<ref name="treti" />
 
[[28. září]] 1197 zemřel churavý císař v [[Messina|Messině]] na [[malárie|malárii]] a byl pohřben v římském sarkofágu v katedrále v Palermu. Jeho synovi [[Fridrich II. Štaufský|Fridrichovi II.]] byly necelé tři roky. Když se do Svaté země donesla zvěst o jeho skonu, ukončili říšští křižáci obléhání Toronu a vraceli se zpět do politicky nestabilní říše.<ref>''Svaté války'', str. 491</ref>
 
== Vývod předků ==
Řádek 36 ⟶ 60:
|boxstyle_4=background-color: #bfc;
|boxstyle_5=background-color: #9fe;
|1 = Jindřich VI. Štaufský
|2 = [[Fridrich I. Barbarossa]]
|3 = [[Beatrix Burgundská]]