Teleologie: Porovnání verzí

U [[Platón]]a se setkáváme spíše s myšlenkou poslední [[příčina|příčiny]], například v dialogu ''Faidón''. Ne náhodou je prvním velkým myslitelem teleologie [[Aristotelés]], jehož zajímaly zejména živé bytosti, kde je dojem účelnosti nejsilnější. Spojuje účelnost s příčinou a pokládá ji za jednu z nich, příčinu účelovou nebo cílovou (''causa finalis'') jakožto „to, kvůli čemu“ něco je nebo se děje. Aristotelova teleologie také předpokládá, že každý živočich sleduje jakýsi přirozeně daný cíl, který má v sobě ([[entelechie]], k cíli zaměřené bytí). Tímto cílem je žít, případně mít potomky, kdežto přirozeným cílem člověka je štěstí. Proti tomu stojí v opozici [[Naturalismus (filosofie)|naturalismus]], který nepředpokládá nějaký předem daný cíl nebo určenost. Řečtí [[atomisté]] ze svých teorií účel zcela vypustili, neboť kosmickou dynamiku lze podle nich vysvětlit pouhým nahodilým pohybem [[atom]]ů.