Velehrad: Porovnání verzí

V lidové tradici je obec dosud ztotožňována s hlavním střediskem [[Velkomoravská říše|Velké Moravy]]. V pramenech 9.-13–13. století však sídlo tohoto názvu není nikde zmíněno. Nejstarší doklad pro jméno Velehrad je až v listině [[arcidiecéze olomoucká|olomouckého biskupa]] [[Jindřich Zdík|Jindřicha Zdíka]] z r. [[1131]], ale bez bližší identifikace.

V lednu [[1421]] klášter vypálili moravští [[husité]], k jeho obnově došlo až na konci [[16. století]] (mezitím byl obydlen pouze tzv. opatský palác). V průběhu [[třicetiletá válka|třicetileté války]] byl klášter zpustošen dvakrát, nejprve [[Sedmihradsko|sedmihradskými]] vojsky ([[1623]]), podruhé povstalci z [[Valašsko|Valašska]] ([[1626]]). Po těchto událostech následovala další raně [[baroko|barokní]] přestavba ([[1629]]-–[[1635]]). V roce [[1681]] došlo v klášteře ke zničujícímu [[požár]]u, který vyústil v rozsáhlou přestavbu [[konvent (církev)|konventu]] a následně (a zejména) kostela, která probíhala na přelomu [[17. století|17.]] a [[18. století]]. V roce [[1784]] byl klášter v rámci [[Josef II.|Josefínských reforem]] zrušen. Od té doby kostel působí jako [[farní kostel|farní]], přičemž ale [[fara]] k němu byla zřízena až v roce [[1825]].

V roce [[1890]] klášter získali [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuité]], kteří zde mimo jiné zřídili své vyučovací ústavy. Během jejich panování v klášteře byly provedeny dvoje [[archeologické vykopávky|vykopávky]] ([[1903]]-–[[1906]] a [[1936]]-–[[1941]]), jejichž hlavním cílem ovšem bylo vysušení a odvodnění klášterního podzemí. V letech [[1935]]-–[[1939]] provedli jezuité rozsáhlé opravy objektu. V roce [[1950]] byl klášter v rámci [[Akce K]] přepaden policií, veškerá jeho činnost byla ukončena a jezuité byli odvlečeni do [[Koncentrační klášter|koncentračních klášterů]].

* ''[[Mariánský sloup|Sloup se sochou Panny Marie]]'' stojící v prostoru předklášteří (před západní klášterní branou) vytvořil na přání [[opat]]a [[Petr Silavecký|Petra Silaveckého]] velehradský cisterciácký [[konvrš]]e Bernard Giermek. Mariánská socha na sloupu s korintskou hlavicí byla opatem posvěcena [[5. srpen|5. srpna]] [[1681]]. V roce [[1715]] byl sloup upraven v mohutnější sousoší, jako poděkování za šťastně přestálou [[morová epidemie|morovou epidemii]]. Původní sloup s [[Immaculata|Immaculatou]] byl postaven na čtyřboký podklad z kvádrového zdiva, v němž byl upraven dopředu otevřený hrob jako jeskyně s ležící postavou [[Svatá Rozálie|sv. Rozálie]]. Proto je sousoší nazýváno „Rozárkou“. Na horní římse podkladu jsou po stranách soklu dvě postavy stojících [[anděl]]ů a na spodní římse tři [[kartuš]]e, z nichž větší střední nese plastickou podobu Kristovy tváře s nápisem „''Salvator mundi adiuva nos''“. Nejspodnější partii tvoří [[balustráda]] s nárožními sochami čtyř [[patron]]ů proti [[mor]]u -– [[sv. Jan Nepomucký|sv. Jana Nepomuckého]], [[Sv. Šebestián|sv. Šebestiána]], [[Roch z Montpellieru|sv. Rocha]] a [[Sv. Bernard|sv. Bernarda]].<ref>[[Miloslav Pojsl|Pojsl]], Hyhlík - Velehrad v památkách osmi století</ref>

* U silnice č. 428 asi 3,5 km severně od obce [[Modrá (okres Uherské Hradiště)|Modrá]] na hranici katastrů [[Jankovice (okres Uherské Hradiště)|Jankovic]] a Velehradu se nachází [[kulturní památka]] -– kamenný blok z hrubozrnného pískovce "[[Králův stůl]]", opředený pověstmi, pokládaný za megalitický dolmen. O tomto kameni existuje zmínka už v listině krále [[Přemysl Otakar I.|Přemysla Otakara I.]] z roku [[1228]].