Právnická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě: Porovnání verzí

Právnická fakulta byla zřízena zákonem spolu s celou univerzitou už roku 1919,<ref>Zákon č. 375/1919 Sb., kterým se zřizuje československá státní universita v Bratislavě. [http://ftp.aspi.cz/opispdf/1919/079-1919.pdf Dostupné online.]</ref> ale fakticky byla otevřena až v akademickém roce 1921/1922.<ref>Nařízení vlády č. 276/1921 Sb., o zřízení právnické fakulty Komenského university v Bratislavě. [http://ftp.aspi.cz/opispdf/1921/068-1921.pdf Dostupné online.]</ref> Výuka zpočátku probíhala v prostorách bývalé právnické fakulty [[Alžbětinská univerzita|maďarské univerzity]] v Kapitulskej ulici, která byla téhož roku zrušena, až v roce 1936 byla postavena nová budova na Šafárikově náměstí. V prvním roce zde působili čtyři řádní a dva mimořádní profesoři, v akademickém roce 1936/1937 už 11 řádných a čtyři mimořádní profesoři. Učil zde [[Augustín Ráth]], první děkan fakulty, dále řada Čechů, např. [[Karel Laštovka]], [[Otakar Sommer]], [[Miroslav Boháček]], [[Albert Milota]], [[Bohuš Tomsa]], [[Vratislav Bušek]], [[Richard Horna]], [[Rudolf Rauscher]], [[Cyril Čechrák]], [[Karel Kizlink]] nebo [[Zdeněk Peška]]. Studium tehdy trvalo alespoň osm semestrů a dělilo se na dva bloky, historickoprávní a pozitivněprávní. S nástupem autonomistických nálad na Slovensku, které vyvrcholily až vyhlášením [[Slovenská republika (1939–1945)|samostatného státu]], byli nuceni všichni čeští profesoři fakultu opustit. Odešli částečně na [[Právnická fakulta Masarykovy univerzity|brněnskou]] (Bušek, Rauscher, Čechrák a Peška), částečně na [[Právnická fakulta Univerzity Karlovy|pražskou právnickou fakultu]] či na jiná působiště. V roce 1940 byla původní Univerzita Komenského zrušena a na místo ní byla zřízena [[Slovenská univerzita]] s vlastní právnickou fakultou, která i přes částečnou personální a materiální kontinuitu už fungovala za jiných společenských podmínek. Téhož roku byli ze studií vyloučeni všichni [[Židé]]. Profesorský sbor, který i přes odchod českých profesorů vzrostl v tomto období na sedm řádných a pět mimořádných, však až do začátku roku 1945 odolával politickým tlakům jmenovat [[habilitace|nehabilitované]] profesory nebo vyloučit ze studií práv ženy.<ref name="Vlková">{{Citace elektronické monografie