Miocén: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo |
doplnění |
||
Řádek 28:
== Geologie a klima ==
[[Soubor:Inserciomamifers.jpg|náhled|vpravo|Oblast [[Středozemní moře|Středozemního moře]] v době po uzavření [[Gibraltarský průliv|Gibraltarského průlivu]] na konci miocénu.]]
V obou Amerikách v důsledku [[subdukce]] v [[Tichý oceán|Pacifiku]] vznikají [[Andy]] a [[Skalnaté hory]], na jižním okraji [[Severní Amerika|Severní Ameriky]] se začal formovat [[poloostrov]], který později, v [[pliocén]]u, vytvořil [[Pevninská šíje|pevninskou šíji]] mezi Severní a Jižní Amerikou, po celý miocén jsou však oba kontinenty ještě odděleny mořem. V důsledku spojování kontinentů na východní polokouli se zmenšoval rozsah vnitrozemských moří. Velice složitý byl vývoj dříve tropického [[Tethys (moře)|oceánu Tethys]], předchůdce dnešního [[Středozemní moře|Středozemního moře]]. Zde ustupuje moře z oblasti [[Paratethys|Paratethydy]], tedy i z území dnešního [[Česko|Česka]]. Ve stejné oblasti dochází k výzdvihu [[Alpy|Alp]] a [[Karpaty|Karpat]]. Moře je zde částečně vytlačováno tektonickým zdvihem oblasti, v jiných částech, jde i o oblast dnešní [[Morava|Moravy]] a [[Slezsko|Slezska]], též díky horizontálním směrem odjinud nasouvaným horninovým příkrovům. Moře Tethys mizí též z [[Blízký východ|Blízkého východu]], kde po něm zůstávají uzavřená nebo téměř uzavřená vnitrozemská moře či jezera, jde o [[Černé moře|Černé]] a [[Kaspické moře]] nebo [[Aralské jezero]]. V důsledku postupující kolize [[Africká deska|africké]] a [[Euroasijská deska|euroasijské tektonické desky]] byl uzavřen dnešní [[Gibraltarský průliv
| příjmení = Chlupáč
| jméno = Ivo
Řádek 52:
| jazyk = česky
}}</ref>
K tomu přispěla i tvorba masivního ledovcového štítu v [[Antarktida|Antarktidě]], hmotnost ledovce totiž vedla k vertikálním posunům zemské kůry i v takto vzdálených částech planety. Úplné oddělení [[Středozemní moře|Středozemního moře]] od [[Atlantický oceán|Atlantiku]] na přelomu miocénu a [[pliocén]]u vedlo k tzv. [[Messinská salinitní krize|messinské salinitní krizi]], kdy nedostatečný přítok do Středozemního moře spojený s vysokým výparem v suchém subtropickém podnebí, vedly k úplnému zmizení většiny rozlohy tohoto i dalších propojených moří. V oblasti zůstalo pravděpodobně jen několik extrémně slaných, a tedy prakticky zcela mrtvých jezer, jejichž hladina se nacházela až tři kilometry pod úrovní [[Světový oceán|světového oceánu]]. Zbytek oblasti nejspíš z velké části pokrývala poušť. K opětovnému zaplavení došlo náhle po asi 270 tisících letech.<ref>{{Citace elektronického periodika
<ref>[http://www.scotese.com/miocene.htm Rozložení kontinentů ve středním miocénu; Paleomap project]</ref>▼
| příjmení = Petr
| jméno = Jaroslav
| odkaz na autora =
| titul = Rostoucí ledovce Antarktidy vysušily Středozemní moře
| periodikum = Český rozhlas - Leonardo
| odkaz na periodikum =
| datum vydání = 2015-11-26
| datum přístupu =
| url = http://www.rozhlas.cz/leonardo/priroda/_zprava/1558168
| issn =
}}</ref>
▲V [[Asie|Asii]] došlo ke kolizi s [[Indický subkontinent|Indickým subkontinentem]], přičemž byla započata tvorba [[Himálaj|Himálaje]].<ref>[http://www.scotese.com/miocene.htm Rozložení kontinentů ve středním miocénu; Paleomap project]</ref>
Spodní a střední miocén byl nejteplejším obdobím [[neogén]]u a klima bylo teplejší i než v předcházejícím období [[oligocén]]u; ve střední Evropě se odhaduje, že byla průměrná teplota oproti předchozímu stavu až o 9 °C vyšší.<ref name=chlupac/> Na [[Antarktida|Antarktidě]] se již od [[eocén]]u postupně rozšiřoval [[ledovcový štít]], v [[Arktida|Arktidě]] však žádné trvalé zalednění neexistovalo. V pozdním miocénu se již mj. v důsledku mohutných horotvorných procesů začalo ochlazovat a s ochlazením souviselo i vysušování klimatu s příslušnými důsledky pro živé [[ekosystém]]y. Přesto byl pozdní miocén podstatně teplejším obdobím než současnost, ani v této době bychom žádné významné zalednění na severu nenašli.
| |||