Nikaroj: Porovnání verzí

V letech 1925 - 1944 byl Nikaroj jedním z 12 správních středisek okresuv [[Okres Galan-Čož|okrese Galan-Čož.]] - střediskovou obcí Terlojevského venkovského osídlení (''Терлоевское сельское поселение''). V únoru roku 1944 z rozhodnutí nejvyššího sovětského vedení v čele s [[Josif Vissarionovič Stalin|J. V. Stalinem]] a [[Lavrentij Pavlovič Berija|L. P. Berijou]] byli obyvatelé Nikaroje spolu s ostatními příslušníky [[Čečenci|čečenského]] a [[Ingušové|ingušského]] národa vystěhováni a [[Deportace|deportováni]] do jiných republik [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]. Návrat do Čečenska jim byl povolen až po roce 1956. Nesměli se však usídlit ve svých původních domovech, aul Nikaroj proto nebyl již nikdy nebyl obnoven.

Nikaroj představuje rozsáhlý pevnostní a obytný komplex převážně ze 14. - 16. století. Některé budovy jsou mladší, například [[mešita]] byla přistavěna ke skalní stěně až v 19. století. Součástí aulu byly obytné věže: ''Chušpara'' (''Хушпаран гӀала''), ''věž Islamunova syna Itajna'' (''Итайн Исламун гӀала''), ''Isbjainova věž'' (''Исбяин гӀала'') a věž ''Borza'' (''Борзин гӀала''). Nejvýraznější stavbou pevnosti je 25 metrů vysoká pětipatrová knížecí obranná věž ''Elan bav'' (''Элан бӀав'').

Středem aulu protékal potok ''Nikarchojn erk'' (''Никархойн эрк'', t. zn. ''říčka Nikarchojců''). Na jižním okraji sídla bylo místní pohřebiště, zvané ''Никархойн кешнаш'', t. j. ''hřbitov Nikarchojců''. K centrálnímu aulu s pevností přiléhaly ještě okrajové části sídelního komplexu: na západě to byla ''Gjujta'' (''ГуьйтӀа''), což znamená ''Na kopci'', na jihu tzv. ''Dolní část'' - ''Pchaduchie'' (Пхьадухие). na severu pak místní části ''Куьштайхьа'', ''Уокхар-босса'' a ''ГӀонг гӀайтӀа''.<ref name=":1" />