|
}}
[[Soubor:Brixen-Havlíček's house3.JPG|thumb|Dům v [[Brixen]]u, ve kterém bydlel]]
'''Karel Havlíček Borovsk'''
'''Karel Havlíček Borovský''', pseudonymem '''Havel''', vlastním jménem '''Karel Havlíček''', ([[31. říjen|31. října]] [[1821]] [[Havlíčkova Borová|Borová u Přibyslavi]] – [[29. červenec|29. července]] [[1856]] [[Praha]]) byl [[Česko|český]] [[básník]], [[novinář]], [[ekonom]] a [[politik]]. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, [[satira|satiry]] a literární kritiky. Literárně bývá řazen do [[Realismus (literatura)|realismu]], politicky pak patří k tzv. 2. generaci [[národní buditelé|národních buditelů]].
Přídomek „Borovský“, kterým často podepisoval své články, je odvozen od jeho místa narození ([[Havlíčkova Borová|Borová]]).
== Život ==
=== Mládí a činnost před rokem 1848 ===
Kupci Matěji Havlíčkovi a jeho ženě Josefíně Dvořákové, dceři sládka z [[Horní Cerekev|Horní Cerekve]], se 31. října 1821 v Borové u Německého Brodu narodil syn Karel. V dětství žil ve vesnici [[Havlíčkova Borová|Borová]] na Vysočině a v Německém Brodě, kam se rodina v roce 1830 přestěhovala.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Beránková
| jméno = Milena
| odkaz na autora = Milena Beránková
| titul = Karel Havlíček Borovský
| vydavatel = Horizont - nakladatelství Socialistické akademie ČSSR
| místo = Praha
| rok = 1980
| počet stran = 100
| kapitola =
| strany =
| isbn =
| jazyk =
}}</ref>
[[Soubor:Pametni deska Karla Havlicka Borovskeho v rodne obci.jpg|thumb|left|upright|Pamětní deska na rodném domě v [[Havlíčkova Borová|Borové]]]]
[[Soubor:BorovskyKH.jpg|thumb|left|upright|Pamětní deska na domě v [[Kroměříž]]i, kde bydlel v době konání [[Kroměřížský sněm| sněmu]] v roce 1848]]
Jeho otec měl zde na náměstí živnost (dnes je v tomto domě [[muzeum]] se stálou expozicí věnovanou životu a dílu Karla Havlíčka Borovského). V devíti letech odešel na rok do Jihlavy, kde se učil němčině a také zde začal chápat národnostní rozdíly. Od roku [[1833]] studoval v [[Havlíčkův Brod|Německém Brodě]] gymnázium. V roce [[1838]] gymnázium dokončil. Od toho samého roku studoval [[filosofie|filosofii]] v [[Praha|Praze]]. Havlíček toužil po tom, aby mohl působit na výchovu českého lidu, vstoupil proto do [[kněz|kněžského]] [[kněžský seminář|semináře]]. Nelíbily se mu však poměry, které zde panovaly – kněžstvo bylo vychováno v konservatismu a také v duchu protinárodním. Na podzim 1841 proto seminář opustil a stal se až do konce života nekompromisním kritikem římskokatolické církve. Vystupoval rovněž proti celibátu, který byl dle jeho názoru proti přírodě a lidské přirozenosti.<ref name="rfr1" />
Zprvu byl vlivem [[Ján Kollár|Jána Kollára]] a dalších přátel zastáncem rusofilství a všeslovanské vzájemnosti. Svůj názor výrazně korigoval po ročním pobytu v [[Rusko|Rusku]], kde působil jako vychovatel u významného profesora. Již roku [[1844]] se vrátil s přesvědčením, že slovanská vzájemnost je zcela nemožná. Po návratu z Ruska vychází jeho první tištěné dílo v příloze Pražských novin – ''Obrazy z Rus''.<ref>Doležal, Bohumil: http://bohumildolezal.lidovky.cz/texty/rs1105.html</ref>
Roku [[1846]] se stal na doporučení [[František Palacký|Františka Palackého]] redaktorem ''Pražských novin'' a jejich přílohy ''[[Česká včela]]''. Roku 1845 se proslavil brilantní kritikou nového [[Josef Kajetán Tyl|Tylova]] románu ''Poslední Čech''. Vůči uznávanému spisovateli a dramatikovi si Havlíček nebral servítky. Josef Kajetán Tyl tím dostal řádný zásah do sebevědomí. Havlíčkova kritika měla úspěch, Tyl se bránil, ale o to větší si nakonec uřízl ostudu.<ref name="rfr2">Klimt, Vojtěch: http://kryl.kat.cz/clanky/2002/clanek_02Borovsky.htm</ref>
=== Revoluční rok 1848 ===
V [[Revoluce 1848–1849 v Rakouském císařství|revolučním roce 1848]] odešel z ''[[Pražské Noviny|Pražských novin]]'', a za finanční pomoci šlechtice [[Vojtěch Deym|Vojtěcha Deyma]]<ref>MORAVA, J. C.k.disident Karel Havlíček. Praha: Panorama, 1991. ISBN 80-7038-059-4</ref> založil vlastní ''[[Národní noviny]]'', které dosáhly velké popularity. Národní noviny byly prvním deníkem v Českých zemích. Ačkoli byl Havlíček jedním z největších zastánců národní myšlenky, formu revoluce spíše odsuzoval. Byl si vědom slabé síly Čechů a případných následků, které mohly vrátit politiku o řadu let zpět. Obě tyto obavy se následným vývojem potvrdily.<ref name="rfr1">Drašner, František: Karel Havlíček Borovský na Vysočině, Tiskárny Havlíčkův Brod, 2003</ref>
Podílel se na organizaci [[Slovanský sjezd|Slovanského sjezdu]], navštívil [[Polsko]] a [[Chorvatsko]], aby přesvědčil tamní spisovatele k účasti na sjezdu.
Byl členem [[Národní výbor (1848)|Národního výboru]]. Roku [[1848]] po potlačení povstání v Praze byl poprvé zatčen a několik dnů vězněn.<ref name="rfr1" /> Z důvodu získané imunity jej vojenští správci Prahy propustili. V této době byl totiž ve [[volby do rakouského Říšského sněmu 1848|volbách roku 1848]] zvolen na rakouský ústavodárný [[Kroměřížský sněm|Říšský sněm]]. Zastupoval volební obvod [[Humpolec]] v Čechách. Uvádí se jako redaktor.<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = familia-austria.at
| titul = Abgeordnete zum ersten Österreichischen Reichstag
| url = http://www.familia-austria.at/daten/Reichstagsabgeordnete1848.pdf
| jazyk = německy
| datum přístupu = 2014-09-19}}</ref> V Národním výboru byl poměrně aktivní, ve [[Vídeň|Vídni]] na Říšském sněmu však působil více jako novinář než jako poslanec.<ref name="rfr1" /> V prosinci 1848 na svůj poslanecký mandát rezignoval.
Havlíček nadále vystupoval velmi ostře proti vládě. V důsledku zavedení kaucí na politická periodika byl nucen přestat vydávat satirickou přílohu ''Národních novin'' nazvanou ''Šotek''. Po vyhlášení výjimečného stavu nad Prahou a okolím v důsledku tzv. [[májové spiknutí|májového spiknutí]] pražské vojenské velitelství v červnu [[1849]] Národní noviny zakázalo.<ref name=":0">{{Citace monografie|příjmení = Wögerbauer|jméno = Michael|titul = V obecném zájmu. Cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře, 1749-2014|vydání = |vydavatel = Academia - Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.|místo = Praha|rok = 2015|počet stran = 1661|strany = 345-920|isbn = 978-80-88069-11-9|kapitola = Magdaléna Pokorná: V zájmu svobody a řádu. Literární cenzura v revoluci a neoabsolutismu|editoři = |příjmení2 = Píša|příjmení3 = Šámal|jméno3 = Petr|autor3 = |spoluautoři = JANÁČEK, Pavel a kol.|korporace = |počet svazků = 2|isbn2 = 978-80-200-2491-6|jméno2 = Petr}}</ref> Další vydávání bylo povoleno za Havlíčkův příslib, že se zdrží zásadní kritiky [[Březnová ústava|březnové oktrojované ústavy]]. Pro pokračující kritiku vládní politiky byly ''Národní noviny'' v lednu [[1850]] pražským vojenským velitelstvím zakázány.<ref name=":0" /> Havlíček hledal místo, kde by mohl pokračovat ve své žurnalistické činnosti mimo oblast výjimečného stavu. Usadil se v [[Kutná Hora|Kutné Hoře]], kde založil časopis ''Slovan'', který vycházel 2× týdně. Úřední orgány se však snažily jeho dosah komplikovat, redaktor byl sledován, podrobován domovním prohlídkám, několik čísel ''Slovana'' bylo zkonfiskováno a s Havlíčkem byly vedeny soudní procesy pro porušení tiskového zákona, což Havlíček ve ''Slovanu'' s osobitým humorem komentoval.<ref>Havlíček, Karel: Slovan, Kutná Hora, červen-srpen 1851</ref> Vládní strana se jej neúspěšně snažila přimět k loajalitě. V reakci na činnost opozičních žurnalistů bylo v létě [[1851]] vydáno opatření, na jehož základě bylo možné zakázat vydávání protivládních periodik, pokud obdrží dvě úřední výstrahy. Poté, co byly ''Slovanu'' tyto výstrahy uděleny, Havlíček sám v srpnu jeho vydávání zastavil.<ref name=":0" /> Rozhodl se žurnalistickou práci přerušit a věnovat se rodině. Plánoval založit hospodářství.<ref name="rfr2" /> Na radu Františka Palackého vydal knižně soubor svých článků ''Duch Národních novin'' a ''[[Epištoly kutnohorské|Kutnohorské epištoly]]''. Prodej ''Kutnohorských epištol'' byl policií zakázán, ale přesto se podařilo část výtisků distribuovat před jejich konfiskací. V listopadu 1851 byl Havlíček postaven před kutnohorský soud a obviněn z několika přečinů. Soud ho ale i na základě jeho brilantní obhajoby a znalosti zákonů osvobodil.
k
=== Vyhnanství v Brixenu ===
Z Kutné Hory se Havlíčkovi vrátili do domu na náměstí [[Německý Brod|Německého Brodu]]. Havlíček žil spíše v ústraní a společensky se rodě v úterý 1. července 1884 ve věku 93 let.
Z Kutné Hory se Havlíčkovi vrátili do domu na náměstí [[Německý Brod|Německého Brodu]]. Havlíček žil spíše v ústraní a společensky se neangažoval. Těšil se na práci v hospodářství, které mu nalezl jeho bratr František. O tom, že mu dá rakouská moc pokoj, však spíše pochyboval a byl prý dokonce před chystaným zákrokem varován. Tomu, že se úřady uchýlí k tak tvrdému zásahu, ale pravděpodobně nevěřil. Na začátku prosince [[1851]] přinesl ministr [[Alexander Bach|Bach]] císaři [[František Josef I.|Franzi Josefovi I.]] doporučení deportovat Havlíčka do Salzburgu. Císař však pobyt v tomto významném městě zřejmě nepovažoval za dostatečné opatření a zvolil odlehlý [[Brixen]] v tehdejším [[Jižní Tyrolsko|jižním Tyrolsku]]. O Havlíčkově deportaci bylo rozhodnuto bez jakéhokoli soudního řízení.<ref name="rfr1" /> Dne [[16. prosinec|16. prosince]] [[1851]] kolem třetí hodiny ranní vstoupil do Havlíčkova bytu policejní komisař [[František Dedera|Franz Dedera]] s dvěma strážníky (akci dozoroval i brodský okresní hejtman [[Ferdinand Voith]], jenž se s Havlíčkem znal<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = steinbauer.biz
| titul = O předcích zemského a říšského mladočeského poslance JUDr. Eduarda Brzoráda. Děje rodů von Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád.
| url = http://www.steinbauer.biz/familytree/Herites.htm
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2013-08-11}}</ref>) a vyzval jej, aby ho následoval. V doprovodu dalších tří strážníků byl spěšným dostavníkem dopraven do tyrolského [[Brixen]]u. Cesta přes zasněžené Alpy byla velmi náročná. Jednou se dokonce splašili koně a Havlíček byl jediný, kdo se je odvážil zastavit.<ref>Karel Havlíček Borovský, Tyrolské elegie</ref> V Brixenu byl Havlíček zpočátku ubytován v hotelu Elephant, kde se rychle seznámil s dalšími vyhnanci – s Johannem Aloisem Schallhammerem, účastníkem revoluce roku [[1848]] a důstojníkem Rudolfem Hebrem, jenž se zde ocitl kvůli dluhům.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Morava
| jméno = Jiří
| odkaz na autora =
| titul = C.k. disident Karel Havlíček
| vydavatel = Panorama
| místo = Praha
| rok = 1991
| počet stran =
| kapitola = Normalizace po brixensku
| strany = 231-247
| isbn = 80-7038-059-4
| jazyk = česky
}}</ref> V roce [[1852]] za Havlíčkem přijela jeho manželka Julie s dcerou Zdenkou. Cestovní náklady ve výši 150 zlatých zaplatilo policejní ředitelství.<ref>Klasikové v nedbalkách, autor Jan Bauer, MOBA s.r.o. 2006, str. 168</ref> Hmotnou nouzí v té době Havlíček ani jeho rodina netrpěla, jelikož Havlíček dostával od rakouského ministerstva vnitra v pravidelných měsíčních splátkách 500 [[Rakousko-uherský zlatý|zlatých]] ročně<ref>Klasikové v nedbalkách, autor Jan Bauer, MOBA s.r.o. 2006, str. 169</ref> (pro představu vyšší úředník tehdy dostával 500 – 700 zlatých, učitel 130 a dělník 100 – 200 zlatých). Na živobytí to však evidentně nedostačovalo, protože Havlíček musel citelně sáhnout do rodinných úspor. I přesto, že se dnes jeho pobyt vykládá všelijak, byl Havlíček 3,5 roku ve vyhnanství, odtržen od vlasti i od přátel. Ve středně velkém městečku byl nešťastný.<ref name="rfr3">Veselý, Josef: Toulky českou minulostí</ref> Rodina si v Brixenu pronajala domek se zahradním altánem, jídlo jim nosili z hostince U Slona. Jinak však byl Havlíček pod stálým policejním dozorem a byla sledována veškerá jeho korespondence. Velmi ho také trápilo to, že musí žít mimo svůj domov a má jen omezené kontakty s přáteli v Čechách. V roce 1854 se manželka Julie s dcerou vydaly zpět do Prahy. Havlíček tak doufal, že jej spíše za rodinou do Čech pustí. Úředníci však byli neoblomní. Až poté, co Havlíček podepsal protokol, jímž se zavázal nepokračovat ve veřejných aktivitách, byl po téměř čtyřech letech vyhnanství propuštěn zpět do Čech.<ref name="rfr2" /> Do Prahy přijel 15. května 1855. Cestou se dozvěděl smutnou zprávu, že jeho manželka Julie před měsícem, 16. dubna 1855, zemřela na následky [[tuberkulóza|tuberkulózy]]. Tato nemoc byla brzy po návratu zjištěna i u Havlíčka a nakažena byla i jejich dcera Zdeňka. Havlíček, který se z Brixenu vrátil s téměř bílými vlasy, po zprávě o úmrtí jeho ženy prý utekl do polí a křičel: „To je konec!“.<ref name="rfr3" /> Po návratu z vyhnanství se Havlíček ocitl bez práce a bez finančních prostředků. Většinu svých peněz totiž půjčil švagrovi, který je investoval do své pokrývačské firmy. Jelikož měl Havlíček zakázaný pobyt v Praze, žil v Německém Brodě u matky a dceru nechal u své švagrové. Měl v plánu přijet si pro ni, až získá nové stálé místo.<ref name="rfr1" />
=== Nemoc a smrt ===
[[Soubor:Šternberk - Vily K. H. Borovského erb.jpg|thumb|right|Erb na lázeňské vile ve [[Šternberk (Ledce)|Šternberku]], kde byl K. H. B. ubytován a léčen]]
Havlíček měl úředně zakázáno opouštět [[Německý Brod]]. Na každou cestu musel žádat o povolení. Zapovězenou měl především [[Praha|Prahu]], kam se snažil přestěhovat především proto, aby byl blíže dceři. Pobyt v Praze byl Havlíčkovi povolen až poté, co byla zjištěna jeho nevyléčitelná nemoc.<ref name="rfr1" /> V roce [[1856]] si začal stěžovat na stálou únavu a kašel. 18. června 1856 dostal chrlení krve a poté doktoři rozhodli o jeho pobytu ve [[Šternberk (Ledce)|Šternberku u Smečna]] na Kladensku, kde se léčil u místních [[Lázně Šternberk|lázeňských]] pramenů. 24. července 1856 byl v horečkách kočárem převezen do [[Praha|Prahy]]. Cestou blouznil a s velkou silou sebou vyčerpávajícím způsobem zmítal. Švagr František Jaroš nechal vykopnout okno kočáru a až poté se Havlíček zklidnil. O pět dní později zemřel v Jarošově bytě ve věku nedožitých 35 let, na stejné posteli jako o rok dříve jeho milovaná žena Julie. Před smrtí prý v agónii pohyboval rukou jakoby horečně něco psal a obracel listy.<ref name="rfr1" /> Pohřeb zorganizoval sládek [[Ferdinand Pravoslav Náprstek|Ferdinand Fingerhut-Náprstek]], bratr [[Vojtěch Náprstek|Vojtěcha Náprstka]] a pořadatelství se ujal Josef Němec,<ref>Klasikové v nedbalkách, autor Jan Bauer, MOBA s.r.o. 2006, str. 174</ref> manžel [[Božena Němcová|Boženy Němcové]], spolu s Josefem Václavem Fričem. Pohřbu se zúčastnilo velké množství lidí a policie jmenovitě zaznamenala přítomnost např. [[František Palacký|Františka Palackého]], [[František Ladislav Riegr|Františka Ladislava Riegra]], [[Václav Hanka|Václava Hanky]] nebo [[Karel Jaromír Erben|Karla Jaromíra Erbena]]. Josef Němec byl po pohřbu následně za svou aktivitu odsouzen k osmi dnům vězení. Na pohřbu Božena Němcová údajně položila na Havlíčkovu rakev trnovou korunu jako symbol mučednictví.<ref>Sen o trnové koruně, in: MACURA, V. Český sen. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny 1998. 224 s. [http://www.muzeumbn.cz/bozena-nemcova/clanky/macura-trnova-koruna.html Dostupné online]</ref> J. L. Turnovský, který se pohřbu osobně zúčastnil, napsal (str. 263, citace): „O věnec vavřínový, kterým byla Božena Němcová rakev Havlíčkovu ozdobila, rozdělili se nejbližší účastníci pohřbu, vzavše si po lístku na památku“.
Havlíček, kterého se rakousko-uherská moc obávala natolik, že jej deportovala za hranice vlasti, byl nesporně obětí svých odvážných politických názorů. Izolace od přátel a své vlasti v [[Brixen]]u jej značně psychicky poznamenala. Nicméně fakt, že za dobu strávenou v Brixenu pobíral Havlíček plat vyššího úřednického zaměstnance (aby se jej vláda zbavila) a obýval druhý nejdražší dům v Brixenu nebo to, že nemoc na kterou zemřel, mu nezpůsobila údajná „izolace“, ale „jen“ obyčejné nachlazení, se mnohdy neuvádí.
Před jeho smrtí se mu lidé vyhýbali a jeho veřejnou činnost odsuzovali i v tisku. Paradoxně již za několik let se stal národním mučedníkem a jeho osoba byla uctívána. Vznikl tak kult, jakého jsme v drobných obměnách byli svědky i ve 20. století.<ref name="rfr2" /> Je pohřben v Praze na [[Olšanské hřbitovy|Olšanských hřbitovech]]. V roce [[2015]] byl na jeho hrob umístěn [[QR kód]] s odkazem na informace na [[internet]]u.<ref>[http://www.denik.cz/z_domova/prvni-desticka-s-qr-kodem-je-na-hrobe-karla-havlicka-borovskeho-20150326.html Denik.cz: První destička s QR kódem je na hrobě Karla Havlíčka Borovského]</ref>
Havlíčkova matka [[Josefína Havlíčková]] zemřela v Německém Brodě v úterý 1. července 1884 ve věku 93 let.
== Dílo ==
=== Beletrie ===
* ''[[Epištoly kutnohorské]]'' (1850) – kritika církevní hierarchie sloužící nastupujícímu [[neoabsolutismus|neoabsolutismu]].<ref>{{Citace monografie|příjmení=Havlíček|jméno=Karel|titul=Epištoly Kutnohorské|vydání=|místo=Havlíčkův Brod|vydavatel=Jiří Chvojka|rok=1949|isbn=|poznámka=Vydavatelské poznámky připravil [[Miloslav Novotný]]|strany=93n|jazyk=}}</ref>
* ''[[Obrazy z Rus]]'' (1843-46) – Cestopis, který je též první českou objektivní studií o tom, jak se v té době žilo v Rusku. Havlíček, zde chválí hlavně vztah k náboženství, ale "proti srsti" mu byl ruský vztah k alkoholu a také kontrast v sociální otázce obyvatelstva - bojaři kontra obyčejný lid.
* ''[[Tyrolské elegie]]'' (1852, vydáno 1861) – Název elegie (tj. nářek, žalozpěv) je ironickou nadsázkou; dílo je humorným a satirickým popisem Havlíčkova zatčení a internace v Brixenu v Tyrolsku. Kritizuje policii, společenský systém. Používá skutečných jmen a příhod (např. příhoda o zatčení, kdy se splašili koně, a Havlíček sám je musel krotit). Skládá se z devíti zpěvů. Objevují se zde satirické, lyrické a ironické prvky. Celé dílo je psáno v pravidelných rýmovaných čtyřverších.
* ''[[Král Lávra (báseň)|Král Lávra]]'' (1854) – Alegorická satirická skladba, jejíž námětem je stará irská pověst o králi s oslíma ušima, ale přizpůsobená českému prostředí.
* ''[[Křest svatého Vladimíra]]'' (1855, torzo) – Příběh boha Peruna (slovanský bůh hromu). Car chtěl, aby mu na jeho svátek Perun zahřměl na oslavu, [[Perun]] to odmítl splnit. Car dal Peruna chytit a utopit. Dílo je psáno velmi čtivým, hovorovým, místy vulgárním jazykem. Havlíček zde ironizuje moc státního aparátu, který může poroučet i bohu. [http://kramerius4.nkp.cz/search/i.jsp?pid=uuid:bb9a9200-5b53-11e4-8b11-005056827e51 Dostupné online]
* ''[[Epigramy]]'' (1845) – krátké pointované veršované skladby. Většinou se jedná o kritiku, parodii, či satiru. Havlíček je definuje: „Epigramy jsou malinké nádoby, do kterých vztek svůj nalévám, aby mi srdce nežral“.
=== Literární kritika ===
* ''Kapitola o kritice'' – V tomto díle Havlíček popisuje hodnocení autorů a děl v českých zemích. Ohrazoval se proti přílišnému vlastenčení bez činu a „hospodské“ kritice, která je pro český národ typická. Tvrdil zde, že autorů je příliš mnoho a většina z nich nemá talent. Jejich úspěch prý tkvěl právě jen ve vlastenectví nikoli umělecké formě. Avšak celé dílo je psáno humornou formou. Tímto dílem položil základy pro budoucí literární kritiku.
* ''O literatuře'' (1955) – knižní soubor původně časopisecky zveřejněných článků
=== Žurnalistika ===
Karel Havlíček se podílel na vzniku české žurnalistiky a někdy je považován i za jejího zakladatele. Dnes bychom jej označili za investigativního reportéra, jelikož byl ve svých článcích nejvíce kritický k tehdejší absolutistické vládě, hledal její slabiny a ty pak zprostředkovával lidem. Havlíček jako statečný a čestný člověk byl několika politickými režimy nenáviděn (rakouskouherský císař z něj měl takový strach, že jej nechal deportovat z Čech), obyčejnými lidmi uznáván a respektován.<ref name="rfr3" /> Působil v Pražských novinách a v příloze Česká včela (viz výše), v Národních novinách, kterou sám založil a konečně také ve vlastním časopise ''[[Slovan (noviny)|Slovan]]''. Kvůli svým článkům měl velmi často problémy, ale vždy sebe a své články dokázal obhájit.
* ''Pražské noviny'' - V tehdejší době to byl jediný česky psaný list. Právě v příloze Česká včela vyšel i článek, v němž Havlíček kritizoval Josefa Kajetána Tyla. Na Tylovi mu vadilo také to, že vlastenectví uznával jako prakticky jediné téma tehdejší literatury. Do těchto novin Havlíček psal také politické články.
* ''[[Národní noviny]]'' - Po práci v Pražských novinách, z nichž se následně stal provládní list, se Havlíček rozhodl založit list nový a rovnou deník. Měl zde i satirickou rubriku Šotek. Snažil se noviny co nejvíce politizovat a vést čtenáře k národnímu uvědomění a češtině, vysvětloval zde například rozdíly mezi politickými systémy, v čem spočívají jednotlivé politické funkce a také zde kritizoval absolutismus, což nakonec vedlo k zákazu.
* ''Slovan'' - Časopis, ve kterém se opět snažil o politickou osvětu, ale to se mu definitivně nevyplatilo – byl policií tehdejší monarchie zajat ve vlastním bytě a deportován do Brixenu.
* ''[[Duch Národních novin]]'' (1851) – výbor novinových článků z období působení K. Havlíčka Borovského v Národních novinách.
V pohledu na ekonomii zastával Karel Havlíček Borovský pozici [[klasický liberalismus|klasického liberalismu]]. Byl pro svobodný obchod, proti clům<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Borovský
| jméno = Karel Havlíček
| titul = Svobodná výroba, svobodný obchod
| url = http://www.mises.cz/clanky/svobodna-vyroba-svobodny-obchod-11.aspx
}}</ref> a odmítal papírové peníze.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Borovský
| jméno = Karel Havlíček
| titul = Peníze
| url = http://www.mises.cz/clanky/penize-15.aspx
}}</ref> Zároveň poukazoval na hrozbu komunismu.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Borovský
| jméno = Karel Havlíček
| titul = Komunismus
| url = http://www.mises.cz/clanky/komunismus-13.aspx
}}</ref>
V roce 1846 Havlíček navštívil litoměřický biskupský hřbitov, kde se zhrozil, že není nijak označen hrob [[Karel Hynek Mácha|Karla Hynka Máchy]]. Zasadil se o vytvoření náhrobku, který je dnes na pražském Vyšehradě.<ref>Janský, Karel: Karel Hynek Mácha - Život uchvalitele krásy, Praha, 1953</ref> V roce 1848 navrhl Karel Havlíček a zasadil se o přejmenování pražského Koňského trhu na [[Václavské náměstí]]<ref>http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10123425542-praha-mesto-vezi/207562233000009-veze-vaclavskeho-namesti/titulky/</ref> a také Dobytčího trhu na [[Karlovo náměstí (Praha)|Karlovo náměstí]]. Havlíček se neúspěšně zasazoval o zřízení první české průmyslové školy.<ref>Doležal, Bohumil: http://bohumildolezal.lidovky.cz/texty/rs1107.html</ref>
== Pomníky ==
<gallery>
Soubor:Borova4.JPG|v obci [[Havlíčkova Borová]]
| 