Sebedestruktivní chování: Porovnání verzí

[[Soubor:Alkohol a prášky.jpg|thumb|Alkoholismus, narkomanie a promiskuita jsou jedním z projevů sbedestruktivního chování]]

'''Sebedestruktivní chování''' (někdy také autodestruktivní tendence)<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = slovnik-cizich-slov.abz.cz|url = http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/autodestruktivni-tendence|vydavatel = slovnik-cizich-slov.abz.cz|datum přístupu = 2016-02-22}}</ref> je sociálně patologické chování vedoucí k [[sebepoškozování]] sebe sama <ref>{{Citace elektronické monografie|titul = slovnik-cizich-slov.abz.cz|url = http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/sebedestruktivni-chovani|vydavatel = slovnik-cizich-slov.abz.cz|datum přístupu = 2016-02-22}}</ref>(např. alkoholem, závislostí na drogách, promiskuitou či špatnou hygienou…) a k '''suicidálním tendencím'''. Toto chování je buď podmíněno ''duševní poruchou'', nebo se jedná o '''snahu uniknout z nějaké nepříjemné situace'''.<ref>{{Citace monografie|příjmení = OREL|jméno = Miloslav|příjmení2 = |jméno2 = |titul = PSYCHOPATOLOGIE|vydání = |vydavatel = GRADA|místo = Praha|rok = 2012|počet stran = |strany = 81|isbn = 978-80-247-3737-9}}</ref>

Sebedestruktivní chování se může objevit jak u dospělých lidí, tak u dětí předškolního věku. Často se však nejvíce projevuje u adolescentů, kteří si toto chování nesou dále do života. Příčiny tohoto chování je však třeba hledat většinou v dětství<ref>ŘÍČAN, Pavel. PSYCHOLOGIE OSOBNOSTI: obor v pohybu.Praha: GRADA. 2010, S.173.</ref>, kdy byl v dětech jejich okolím vyvolán nedostatečný pocit vlastní hodnoty. Někdy se jedná i o vedlejší projev [[Neuróza|neurotického]] chování<ref>{{Citace monografie|příjmení = NAKONEČNÝ|jméno = Milan|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Psychologie osobnosti|vydání = |vydavatel = ACADEMIA|místo = Praha|rok = 1997|počet stran = |strany = 287|isbn = }}</ref>, kdy jedinec pociťuje nenávist sám k sobě a snaží se ji překonat jinou formou ([[Závislost (psychologie)|závislosti]], hazard, [[poruchy příjmu potravy]]). Sebedestruktivní chování může být krátkodobé, kdy se jedná většinou o získání nějaké výhody, nebo dlouhodobé, kdy je jedinec duševně nemocný a měl by vyhledat odborníka.

[[Wilhelm Stekel]] v roce 1909 vnesl poprvé problematiku sebedestruktivního chování do psychologické literatury, pozornosti tomuto tématu se však dostalo až roku 1922, kdy byla publikována kniha [[Sigmund Freud|Sigmunda Freuda]] Jenseits des Lustprinzips.<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = monalisa.blogarchiv.cz|url = http://monalisa.blogarchiv.cz/222513-sebedestruktivni-chovani-php|vydavatel = monalisa.blogarchiv.cz|datum přístupu = 2016-02-22}}</ref>

Sebedestruktivní chování se projevuje ve velmi široké škále. Jedním typem sebedestruktivního chování jsou problémy se stravováním, které často vedou k [[Anorexie|anorexii]] nebo [[Bulimie|bulimii]].<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = psychologie.cz|url = http://psychologie.cz/pomala-sebedestrukce/|vydavatel = psychologie.cz|datum přístupu = 2016-02-22|příjmení = Mindlab}}</ref>

 

 

Posledním typem je přímé [[sebepoškozování]], které vede často k [[suicidálnímu chování]].

Při léčbě je důležité, aby si pacient uvědomil, že je jeho chování abnormální a souhlasil s léčbou. Nejlepším řešením je poradit se s psychologem (při lehkých projevech), nebo s psychiatrem.