Sebedestruktivní chování: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Založení tohoto článku
 
přidání zdrojů
Řádek 1:
'''Sebedestruktivní chování''' (někdy také autodestruktivní tendence) je sociálně patologické chování vedoucí k poškozování sebe sama (např. alkoholem, závislostí na drogách, promiskuitou či špatnou hygienou…) a k '''suicidálním tendencím'''. Toto chování je buď podmíněno ''duševní poruchou'', nebo se jedná o '''snahu uniknout z nějaké nepříjemné situace'''.<ref>{{Citace monografie|příjmení = OREL|jméno = Miloslav|příjmení2 = |jméno2 = |titul = PSYCHOPATOLOGIE|vydání = |vydavatel = GRADA|místo = Praha|rok = 2012|počet stran = |strany = 81|isbn = 978-80-247-3737-9}}</ref>
=== OBECNĚ: ===
Sebedestruktivní chování se může objevit jak u dospělých lidí, tak u dětí předškolního věku. Často se však nejvíce projevuje u adolescentů, kteří si toto chování nesou dále do života. Příčiny tohoto chování je však třeba hledat většinou v dětství<ref>ŘÍČAN, Pavel. PSYCHOLOGIE OSOBNOSTI: obor v pohybu.Praha: GRADA. 2010, strana S.173.</ref>, kdy byl v dětech jejich okolím vyvolán nedostatečný pocit vlastní hodnoty. Někdy se jedná i o vedlejší projev neurotického chování<ref>{{Citace monografie|příjmení = NAKONEČNÝ|jméno = Milan|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Psychologie osobnosti|vydání = |vydavatel = ACADEMIA|místo = Praha|rok = 1997|počet stran = |strany = 287|isbn = }}</ref>, kdy jedinec pociťuje nenávist sám k sobě a snaží se ji překonat jinou formou (závislosti, hazard, poruchy příjmu potravy). Sebedestruktivní chování může být krátkodobé, kdy se jedná většinou o získání nějaké výhody, nebo dlouhodobé, kdy je jedinec duševně nemocný a měl by vyhledat odborníka.
=== HISTORIE POJMU: ===
Wilhelm Stekel v roce 1909 vnesl poprvé problematiku sebedestruktivního chování do psychologické literatury, pozornosti tomuto tématu se však dostalo až roku 1922, kdy byla publikována kniha Sigmunda Freuda Jenseits des Lustprinzips.[http://monalisa.blogarchiv.cz/222513-sebedestruktivni-chovani-php]
=== TYPY SEBEDESTRUKCE: ===
Sebedestruktivní chování se projevuje ve velmi široké škále. Jedním typem sebedestruktivního chování jsou problémy se stravováním, které často vedou k anorexii nebo bulimii.
 
Dalším typem jsou sklony k závislostem:
• Alkoholismus
 
• Narkomanie
TabakismusAlkoholismus
 
Mezi další projev sebedestruktivního chování patří často promiskuita, při které se jedinec snaží zahnat pocit nedostatečnosti, snaží se překonat nepovedený vztah, nebo se snaží zvýšit si sebevědomí.
• Narkomanie
 
• Tabakismus
 
Mezi další projev sebedestruktivního chování patří často promiskuita, při které se jedinec snaží zahnat pocit nedostatečnosti, snaží se překonat nepovedený vztah, nebo se snaží zvýšit si sebevědomí.<ref>{{Citace monografie|příjmení = Röhr|jméno = Heinz|příjmení2 = |jméno2 = Peter|titul = Nedostatečný pocit vlastní hodnoty|vydání = |vydavatel = Portál|místo = Praha|rok = 2013|počet stran = |strany = 73-77|isbn = }}</ref>
 
Posledním typem je přímé sebepoškozování, které vede často k suicidálnímu chování.
=== LÉČBA: ===
Při léčbě je důležité, aby si pacient uvědomil, že je jeho chování abnormální a souhlasil s léčbou. Nejlepším řešením je poradit se s psychologem (při lehkých projevech), nebo s psychiatrem.
 
Léčba však není krátkodobou záležitostí, protože pacient musí změnit své chování a znovu se naučit řešit problémy a kontrolovat své emoce. Dále se musí naučit, jak reagovat při těžkých životních situacích. Návštěvy psychologa se doporučují i v případě, že je pacient „vyléčen“.
 
===== '''REFERENCE:''' =====