Svatobor (spolek): Porovnání verzí

[[Spolek]] '''Svatobor''' byl založen v roce 1862 k podpoře českých spisovatelů a jejich rodin a byl činný do roku 1970. Obnoven byl v roce 1990. V současné době je jeho hlavním posláním správa vyšehradského [[Slavín (hrobka)|Slavína]].

Svatobor vznikl na základě žádosti, kterou předložila pražskému magistrátu 17. prosince 1861 skupina význačných osobností, v čele s [[František Palacký|Františkem Palackým]]. Žádost byla kladně vyřízena a stanovy schváleny 31. března následujícího roku. 9. dubna byl vznik nového spolku oznámen veřejnosti v Národních listech v ''Ohlášení Svatoboru''.<ref>Národní listy, 9. 4. 1862, s. 1, ''Ohlášení Svatoboru''. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=6866308 Dostupné online.]</ref> Svatobor si kladl tři hlavní cíle:

* Podporovat#podporovat stipendii a cenami nadějné spisovatele

* Podporovat#podporovat potřebné spisovatele a jejich rodiny

* Vzdávat#vzdávat poctu zemřelým spisovatelům (pomníky, náhrobky, pamětní desky, vydávání děl apod.)

Finanční prostředky získával Svatobor z příspěvků členů, z darů a z vlastních aktivit. Později se též do jeho majetku dostalo několik nadačních domů. V roce založení činil jeho majetek necelých 10&nbsp;000 zlatých, o rok později již téměř 31&nbsp;000 zlatých. Počet zakládajících členů Svatoboru byl 158, později se pohyboval okolo 200. I přes nepopiratelné zásluhy byl Svatobor od 90. let 19. století též kritizován, např. pro konzervativní přístup k výběru cen a odměn a pro drobení stipendií. Jeho největším kritikem byl spisovatel [[Jan Herben]].<ref name="merhaut">{{Citace monografie

* [[František Palacký]] -– vůdčí osobnost a první předseda

* [[František Ladislav Rieger]] -– druhý předseda (1875-19031875–1903)

* [[Alois Jirásek]] -– předseda 1905-1911 1905–1911

* [[Eliška Krásnohorská]] -– mecenáš Svatoboru; již za svého života věnovala anonymně přes 150&nbsp;000 Kč (za života označována ve zprávách Svatoboru jako "neznámá„neznámá dáma"dáma“);<ref name="masaryk"></ref> odkázala mu své jmění, uložené v Zemské bance<ref>Národní politika, 2. 12. 1926, s. 5, ''Neznámá dáma - Eliška Krásnohorská - Svatoboru''. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7752471 Dostupné online.]</ref>

* [[Otokar Březina]] -– mecenáš Svatoboru, věnoval mu státní cenu 100&nbsp;000 Kč<ref>Pestrý týden, 10. 11. 1928, s. 2. [http://kramerius.fsv.cuni.cz/search/i.jsp?pid=uuid:ae722b4f-435d-11dd-b505-00145e5790ea#periodical-periodicalvolume-periodicalitem-page_uuid:70aa2b5f-435e-11dd-b505-00145e5790ea Dostupné online.]</ref>

* [[Antonín Balšánek]] -– mecenáš Svatoboru; odkázal spolku svůj dům Na Újezdě 9<ref>Národní listy, 17. 10. 1936, s. 2, ''Pamětní deska mecenáši prof. A. Balšánkovi''. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=6917787 Dostupné online.]</ref>

* [[Tomáš Garrigue Masaryk]] -– čestný člen, mecenáš Svatoboru, věnoval 100&nbsp;000 Kč<ref name="masaryk">Národní politika, 18. 5. 1923, s. 5. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7210550 Dostupné online.]</ref>

* Zdeňka Čechová -– sestra [[Svatopluk Čech|Svatopluka Čecha]]; mecenáš Svatoboru, věnovala dům v Praze - Troji, ve kterém spisovatel prožil poslední léta<ref>Nadace Quido Schwanka – Troja, město v zeleni: Svatopluk Čech a Troja[http://troja.cz/2011/08/svatopluk-cech-a-troja/ Svatopluk Čech a Troja]</ref>

Z prostředků Svatoboru byly financovány pomníky, pamětní desky<ref group="p">Pamětní desky [[Karel Havlíček Borovský|Karla Havlíčka Borovského]] v [[Brixen|Brixenu]], [[Karel Hynek Mácha|Karla Hynka Máchy]] na Bezděze, [[František Palacký|Františka Palackého]] na úmrtním domě aj.</ref> a náhrobky českých spisovatelů.<ref group="p">Např. náhrobky [[Václav Hanka|Václava Hanky]] a [[Jan Evangelista Purkyně|Jana Evangelisty Purkyně]] na Vyšehradě, [[Karel Havlíček Borovský|Karla Havlíčka Borovského]] a [[František Ladislav Čelakovský|Františka Ladislava Čelakovského]] na Olšanských hřbitovech. </ref>. Z pomníků je nejznámější [[Josef Jungmann|Josefa Jungmanna]] na [[Jungmannovo náměstí (Praha)|Jungmannově náměstí]] v Praze (1878, sochař Ludvík Šimek).<ref group="p">Dle Květů z 5 z roku 1880: "Vedle„Vedle pomníků, jež na Volšanech postavil (tj. Svatobor) Čelakovskému a Havlíčkovi, na Vyšehradě Hankovi a Purkyňovi, skvělou ozdobou Prahy jest pomník Josefa Jungmanna, jenž stál přes tři a dvacet tisíc (zlatých).“ [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=10763225 Dostupné online.]</ref>. Svatobor též inicioval a financoval pomník [[Karel Hynek Mácha|Karla Hynka Máchy]] na pražském [[Petřín|Petříně]]. Autorem pomníku byl [[Josef Václav Myslbek]], slavnostní odhalení se konalo 16. června 1912.<ref>Národní listy, 17. 6. 1912, s. 2, ''Pomník Karla Hynka Máchy na Petříně''. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=8507047 Dostupné online.]</ref>

Hrobku [[Slavín (hrobka)|Slavín]] na pražském Vyšehradském hřbitověvybudovalhřbitově vybudoval Svatobor díky daru smíchovského starosty Petra Fischera - 26&nbsp;000 zlatých. (Postavenpostaven [[Antonín Wiehl|Antonínem Wiehlem]] 1889-1893).<ref name="merhaut"></ref>

Svatobor se též věnoval osvětové činnosti, jako byly přednášky a slavnostní proslovy při odhalování pomníků a pamětních desek, podpora zahraničních cest spisovatelů.<ref group="p">Např. za prvních devět let trvání, jak uvádějí Květy z 1. 6. 1871, bylo na studijní cestu do zahraničí vysláno 15 mladých spisovatelů. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=10676637 Dostupné online.]</ref>. Například v květnu 1885 odjel [[Julius Zeyer]] na studijní cestu do [[Athény|Athén]] a [[Istanbul|Cařihradu]]. Svatobor podpořil tuto cestu částkou 300 zlatých.<ref>{{Citace sborníku

}}</ref>.

Dále spolek podporoval vydávání významných literárních děl (sebrané spisy [[Karel Havlíček Borovský|Karla Havlíčka Borovského]]).

Při [[Měnová reforma 1953|měnové reformě]] v roce 1953 přišel Svatobor o finanční prostředky v hodnotě 5 milionů Kč. V letech 1961-1962 se musel vzdát i svých tří nadačních domů, na které byly kladeny vysoké ekonomické nároky a které nebyl schopen udržovat. Bez majetku ukončil svou činnost v roce 1970.<ref name="merhaut"></ref> Torzo archivu Svatoboru je uloženo v Literárním archivu Památníku národního písemnictví.<ref>Literární archiv Památníku nár. písemnictví: Archiv Svatoboru[http://new.badatelna.eu/fond/5240/zakladni-informace/ Archiv Svatoboru]</ref>

Nejasnosti přetrvávaly v otázce vlastnictví [[Slavín (hrobka)|Slavína]], který po zániku Svatoboru přešel do vlastnictví státu. Ještě v roce 1983 uvedlo Ministerstvo kultury, že Svatobor byl sice uznáván jako majitel, ale že se jedná o instituci v likvidaci. Proto Slavínu, jako jediné z 37 kulturních památek Vyšehradu, nebyl tehdy ještě určen vlastník a objekt byl ve vysoce havarijním stavu.<ref>Rudé právo, 2. 3. 1983, s. 3, ''O pražském slavínu potřetí''. [http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1983/3/2/3.png Dostupné online.]</ref> V roce 1983 sice začala rekonstrukce [[Slavín (hrobka)|Slavínu]], ale nebyla dokončena.

V roce 1992 byl svěřen hlavním městem Prahou Svatoboru do užívání a správy vyšehradský [[Slavín (hrobka)|Slavín]] na 99 let. V témže roce zřídil Svatobor Nadaci Slavín, s cílem shromáždit prostředky na rekonstrukci a následnou údržbu Slavína. [[Slavín (hrobka)|SlavínaNadace]]. Nadace zanikla 31.12.&nbsp;prosince 1998.<ref>Informace o Nadaci Slavín[http://rejstrik.penize.cz/ares/47606495-nadace-slavin Informace o Nadaci Slavín]</ref> Rekonstrukce, financovaná z prostředků hl. m. Prahy a Svatoboru skončila v roce 2002.<ref name="svatobor">Web Svatobor - historie[http://www.slavin.cz/?page=svatobor Web Svatobor - historie]</ref> Dále pečuje Svatobor o dvanáct hrobů na [[Vyšehradský hřbitov|Vyšehradském hřbitově]] a vydává publikace.<ref>Přehled publikací současného Svatoboru[http://www.slavin.cz/?page=publikace_prehled Přehled publikací současného Svatoboru]</ref> Svatobor též vydává vlastní periodikum ''Zprávy''.

''{{Citát|Pomáhej! Osvěcuj! Pamatuj!''}}

* Spolek Svatobor[http://www.slavin.cz/ Spolek Svatobor]