Zulové: Porovnání verzí

Počátkem 19.&nbsp;století se stal náčelníkem Zuluů muž jménem Senzangakona, jenž se ve druhém desetiletí z ryze pragmatických důvodů podrobil náčelníkovi Mtetvů Dingisvajovi. Ten ovládal poměrně rozsáhlou kmenovou a klanovou konfederaci složenou z padesáti kmenů a jedním z jeho předních bojovníků byl Senzangakonův syn Šaka. Když v roce 1816 náčelník Zuluů zemřel, byl Šaka jmenován na otcovo místo. Zpočátku měl pod svým velením asi 350<ref>Budil, s. 32.</ref>–400<ref>{{citace monografie | příjmení = Hrych | jméno = Ervín | odkaz na autora = Ervín Hrych | titul = Velká kniha vojevůdců, bitev a zbraní | vydavatel = Regia | místo = Praha | rok = 2000 | strany = 304 | isbn = 80-86367-06-1 | poznámka =}}</ref> mužů a ovládal území o rozloze čtyř čtverečních mil.<ref name="Budil, 34">Budil, s. 34.</ref> V prvních měsících po převzetí moci však zavedl rozsáhlé vojenské reformy a během čtyř let neustálých bojů se stovkami okolních rozdrobených kmenů a klanů, vytvořil silný raně feudální stát s ojedinělou vojenskou organizací, jenž byl schopen vzdorovat [[Britové|Britům]] a [[Búrové|Búrům]] ještě v druhé polovině 19.&nbsp;století.<ref name="Hrbek, 312" /> Šaka se tak stal pánem jihoafrického území o velikosti 11&nbsp;500 čtverečních mil a vrchním velitelem asi 40&nbsp;000 bojovníků.<ref name="Budil, 34" /> V Evropě se díky těmto úspěchům stal známým pod přezdívkami generál Shaka nebo Černý Napoleon<ref name="Abeceda národů">{{Citace monografie | příjmení = Wolf | jméno = Josef | titul = Abeceda národů | vydavatel = Horizont | místo = Praha | rok = 1984 | strany = 262 | isbn =}}</ref> a dodnes patří k nejznámějším příslušníkům národa. Podle zpráv návštěvníků z Británie dorostl Šaka výšky šesti [[Stopa (jednotka délky)|stop]] (přibližně 183 centimetrů), byl obdařen vysokou inteligencí a jeho vláda byla poznamenaná obrovskou brutalitou. Mimo tvrdého postupu proti nepřátelům svého úspěchu dosáhl i díky zavedení nového typu oštěpu pojmenovaného ''iklwa'' (''klva'') a novým taktickým prvkům, které využíval při boji. Jeho vojenské oddíly (''impi''), které čítaly dva až tři tisíce lidí, sídlily na královských statcích (vojenských ''kraalech'') strategicky rozmístěných po celém území a dělily se podle stáří a stupně výcviku svých bojovníků.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Hulec | jméno = Otakar | titul = Dějiny Jižní Afriky | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 1997 | poznámka = [Dále jen: ''Hulec''] | strany = 104 | isbn = 80-7106-247-2}}</ref> Své postavení si udržel až do roku 1828, kdy jej za podpory ''induny'' Mbopy zavraždili jeho nevlastní bratři [[Dingane]] a Mhlanga. Důvodem bylo jeho nevypočitatelné chování a teror, který rozpoutal po smrti své matky Nandi.<ref>Hulec, s. 113.</ref>