Verze z 14. 12. 2015, 13:40 editovat Jana Lánová (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 58 848 editací Mecce>Mekce (viz PČP http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=Mekka&dotaz=mekce&ascii=1) ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 17. 2. 2016, 20:57 editovat zrušit editaci M-sche (diskuse \| příspěvky) 6 675 editací m Typografie Přejít na další porovnání →
Řádek 1: {{Různé významy\|tento=arabském raně středověkém panovníkovi\|druhý=vesnici v [[Izrael]]i\|stránka=Mu'avija}} '''Mu‘ávija I.''' (?602, [[Mekka]] – 6. května [[680]], [[Damašek]]), první chalífa a zakladatel dynastie [[Umajjovci\|Umajjovců]] vládnoucí v letech ~~661 – 680~~661–680. Vítěz v občanské válce s Alím a jeho potomky. Velmi schopný velitel a diplomat. == Mládí == Řádek 9: == Období volených chalífů == Po Muhammadově smrti došlo mezi jeho blízkými k dohodě a chalífou se stal Abú Bakr. Za jeho vlády v letech ~~632 – 634~~632–634 se Mu’ávija účastnil bojů na byzantském pomezí v Palestině pod vedením svého bratra Jazída ibn Abú Sufján. Podařilo se mu získat významný post v armádě a za druhého chalífy Umara roku 640 osobně velel vojskům, která dobyla palestinskou Caesareiu.<ref> F. Tauer, Svět Islámu, Praha 1984. s.36n.</ref> Ve stejném roce zemřel jeho bratr Jazíd na mor, což mu umožnilo stát se místodržícím v Sýrii. === Správce v Sýrii === Řádek 37: === Zahraniční politika === Jedním z velkých plánů, které Mu’ávija měl byla expanze na úkor Byzantské říše. Příměří, které panovalo od války s Alím bylo porušeno po roce 666 díky divokým nomádským kmenům sídlícím severně od Antiochie. Již roku 668 vpadlo arabské vojsko do Anatolie a postoupilo až k Chalkedonu. Od roku 669 pak začalo první arabské obléhání Konstantinopole, které s přerušením probíhalo v letech ~~669 – 679~~669–679.<ref name="DUPUY">R. E. Dupuy, T. E. Dupuy, Harperova. s. 240.</ref> Arabové roku 669 překročili Bospor a poprvé zaútočili na Konstantinopol. Jejich vojsko však bylo odraženo, a poté nedaleko města téměř zničeno v bitvě u Armoria. Roku 672 se pokusili Arabové o námořní útok na město, byli ale zastaveni v bitvě u Kyziku. V tomto střetnutí byl pravděpodobně poprvé použit tzv. řecký oheň. Hned následujícího roku se Arabové vrátili aby se pokusili o námořní blokádu a obléhání. Jejich bojová plavidla opět utrpěla značné ztráty vlivem řeckého ohně. Obléhání a blokáda s přerušením trvaly do roku 677. Poté bylo arabské loďstvo zničeno v bitvě u Syllaea u jižního pobřeží Malé Asie.<ref name="DUPUY"/> Poté Mu’ávija požádal o mír, který byl uzavřen roku 679, a zavázal se k vyklizení Kypru, zachování míru po dobu třiceti let a k platbě ročních poplatků. Řádek 43: V severní Africe byl jmenován místodržícím Ukba ibn Nafi al – Fihrí. Roku 670 pronikl přes území Kyrenajky a Tripolska na území dnešního Tuniska, kde roku 670 založil vojenský tábor Kajruán (dnešní Kairouan). Jeho postup byl však zastaven odporem místních byzantských posádek s centrem v Kartágu a Berbery sídlícími v oblasti.<ref name="rfr4" /> Také na východní hranici byla obnovena expanze. Po pádu Perské říše a smrti jejích vládce Jazdkarta III. došlo po roce 652 k obnovení postupu v Afghánistánu a roku 664 byl dočasně ovládnut Kábul. Arabové také postupovali podél pobřeží Indického oceánu a v letech ~~661 – 663~~661–663 pronikli do povodí dolního Indu. Tyto akce byly ukončeny v letech ~~674 – 676~~674–676 vpádem do Transoxiany, kde Arabové dočasně obsadili Bucharu a Samarkand. Toto tažení uspělo hlavně díky dočasné slabosti čínské dynastie Tchang, která byla tehdy díky Tibeťanům odříznuta od svých západních provincií.<ref>R. E. Dupuy, T. E. Dupuy, Harperova. s. 255.</ref> == Smrt a nástupnictví ==

Mu'ávija I.: Porovnání verzí