Edgar Degas: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Odkazy: Literatura |
typo, lf, fmt, comm z wd, zkrác iboxu - vlaječky ponechány |
||
Řádek 1:
{{Infobox - osoba
| místo narození = [[Paříž]], {{Vlajka a název|Francie}}
| místo úmrtí = [[Paříž]], {{Vlajka a název|Francie}}
}}
Řádek 34 ⟶ 27:
| isbn = 80-7209-516-1
| jazyk =
}} Dále jen Growe 2004.</ref> V letech [[1945]]–[[1953]] studoval na Lyceu [[Ludvík I. Veliký|Ludvíka Velikého]]. Jeho oblíbenými předměty byly [[latina]], [[řečtina]], [[dějepis]] a recitace. Vztah k [[historie|historii]] a [[antika|antice]] se později projevil i na některých jeho obrazech. Bavilo ho kreslení. Proto mu otec v domě, kde rodina bydlela, zřídil už roku [[1853]] [[Výtvarný ateliér|ateliér]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Walther
| jméno = Ingo F
Řádek 44 ⟶ 37:
| strany = 657
| isbn = 3-8228-2574-3
}} Dále jen Walther 2003.</ref>
Podstatný význam na jeho umělecký vývoj měl pobyt v [[Itálie|Itálii]] v letech [[1856]]–[[1859]]. V červenci [[1856]] odjel do [[Neapol]]e, kde žili jeho příbuzní. Příští rok pokračoval do [[Řím]]a. Zde se spřátelil s [[Georges Bizet|Georgesem Bizetem]] a zejména s malířem [[Gustave Moreau|Gustavem Moreau]], s nímž navštěvoval obrazárny, kde spolu kopírovali díla starých mistrů. V létě [[1858]] cestoval přes [[Viterbo]], [[Orvieto]], [[Perugia|Perugii]], [[Assisi]] a [[Arezzo]] do [[Florencie]]. V Assissi byl zaujatý [[Giotto]]vými [[freska]]mi. V březnu [[1859]] se vrátil do [[Paříž]]e.<ref>Grove 2004, s. 9–10.</ref> Svá učednická léta považoval za dokončená.
Řádek 61 ⟶ 54:
V té době se také začal zabývat jinými způsoby výtvarného vyjádření než jen [[olejomalba|olejomalbou]]. Vytvářel [[lept]]y a [[monotyp]]y, což je [[grafika|grafická]] technika, při níž se obraz namaluje na sklo a pak otiskne na papír. Na čtvrté impresionistické výstavě v roce [[1879]] vystavil kromě maleb i pomalované [[vějíř]]e. Koncem 70. let také začal experimentovat s [[fotografie|fotografií]]. Svou tvorbu v oblasti [[Plastika (výtvarné umění)|plastiky]] představil na šesté impresionistické výstavě, kde bylo možné vidět sochu ''Malá tanečnice''. A na konci 80. let se začal vyjadřovat i literárně, když začal psát [[sonet]]y o námětech svých obrazů: o dostizích, tanečnicích, zpěvačkách.
Zájem o Degasovu tvorbu stoupal, a tak v roce [[1880]] Durand-Ruel zakoupil větší množství jeho obrazů. Část z nich pak v roce 1883 představil v [[Londýn]]ě a [[New York]]u v rámci výstav, které měly tamní publikum seznámit s tvorbou francouzských impresionistických malířů. Počátkem 80. let se námětem některých Degasových děl staly žehlířky a [[modista|modistky]]. Na poslední impresionistické výstavě roku [[1886]] vzbudily značný zájem jeho [[
V roce [[1892]] mu Durand-Ruel ve své galerii uspořádal teprve první samostatnou výstavu. Počátkem 90. let se Degasovi rapidně zhoršil zrak, v důsledku čehož prakticky zanechal olejomalby. Roku Malíř se postupně stahoval do ústraní. Modeloval sošky z vosku, kreslil [[
V roce [[1912]], po smrti přítele [[Henri Rouart|Rouarta]] a hospodyně Zoe, byl nakonec kvůli demolici domu nucen přestěhovat se ze svého ateliéru, kde žil posledních dvacet let, na [[bulvár]] de Clichy, kde si těžko zvykal. Zcela nevidomý a částečně hluchý [[27. září]] [[1917]] zemřel. Je pochován v rodinné hrobce na pařížském hřbitově [[Montmartre (hřbitov)|Montmartre]].
Řádek 70 ⟶ 63:
Degas bývá zařazován mezi impresionisty; vystavoval s nimi na sedmi z osmi výstav, které pořádali. Avšak dokonalost jeho kresby a nechuť malovat v [[plenér]]u vytvořily z jeho díla jakousi alternativu k [[impresionismus|impresionismu]]. Paradoxní přitom je, že na jediné výstavě ve [[Francie|Francii]], která se konala za jeho života, vystavil pastely krajin.<ref>Walther 2003, s. 180.</ref> Schopnost dokonalé kresby, která byla pro jeho styl charakteristická, získal už během studií. Pod vlivem impresionistů se po roce [[1865]] odklonil od klasických námětů a začal se věnovat současnosti. Na rozdíl od nich ale dával přednost práci v ateliéru – o problematiku přirozeného světla, která je fascinovala, se nezajímal. Přitahovaly ho náměty spojené se zábavou a zejména svět dostihů, kaváren, tančíren či budoárů. Degas byl zaníceným pozorovatelem lidí, zejména žen, které jsou snad nejčastějším námětem jeho obrazů. Ve studiích modistek, tanečnic, žehlířek a pradlen usiloval o naprostou objektivitu. Své modely znázorňoval v přirozených pozicích, podobně jak by je zachytil fotografický objektiv. To ho později přivedlo k vlastnímu fotografování. Pečlivé studium [[Japonsko|japonských]] [[dřevořez]]ů ho přivedlo k experimentování s nezvyklými úhly pohledu na předměty obrazů a neobvyklou symetrii. Patrné to je např. na pozdním obraze ''Skupina tanečnic'', v níž jsou všechny dívky nakupené v jednom rohu místnosti. Na obraze ''Žena s chryzantémami'' z roku [[1865]], je model, paní Paula Valpinçonová, zcela zatlačena na pravou stranu zobrazovaného prostoru vázou s obrovskou kyticí [[Chryzantéma|chryzantém]].
V 80. letech, když se jeho zrak začal postupně zhoršovat, přešel Degas postupně k jiným médiím, které nevyžadovaly tak intenzivní vizuální aktivitu jako olejomalba: [[sochařství]] a [[pastel (činnost)|pastelu]]
V určité míře měla velký vliv na jeho tvorbu i samota, kterou často pociťoval, a to nejen po smrti rodiny. Nikdy se neoženil; nejstálejší žena jeho života byla věrná hospodyně Zoé Closierová. Nikdy neprožil velkou, opětovanou lásku, ale pokud se jednalo o přátelství se ženami, byl k němu osud štědrý. Mezi jeho přítelkyně můžeme zařadit např. [[Berthe Morisotová|Berthe Morisotovou]], [[Mary Cassatt]]ovou a [[Suzanne Valadonová|Suzanne Valadonovou]], které obdivoval jakožto umělkyně a které on sám inspiroval.
Řádek 109 ⟶ 101:
* [[Paul Valéry|Valéry, Paul]], ''Erinnerungen an Degas'', Fretz & Wasmuth Verlag, Zürich 1940.
=== Související články ===
* [[Historie kompozice obrazů]]
=== Externí odkazy ===
* {{
* {{Wikicitáty|osoba=Edgar Degas}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Francie|Lidé|Umění}}
{{DEFAULTSORT:Degas, Edgar}}
[[Kategorie:Narození 1834]]
[[Kategorie:Úmrtí 1917]]
| |||