Jan Vanýsek: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo +{{u}}
Vanjun64 (diskuse | příspěvky)
Řádek 24:
Po habilitaci, v listopadu 1945, je jmenován prvním přednostou Oční kliniky [[Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Hradci Králové|lékařské fakulty UK v Hradci Králové]] (1945 - 1951), později se fakulta stala součástí Vojenské lékařské akademie (1951 - 1958), v této souvislosti byl jmenován plukovníkem ČSLA.
 
Na hradecké klinice se zabývál především '''keratoplastikou''', '''elektroretinografií''' (ERG) a jako první v Československu v roce 1954 implantoval pacientovi '''umělou nitrooční čočku''' po operaci šedého zákalu (IOL).V roce 1959 pořádá mezinárodní sympozium o elektroretinografii (ERG) v Luhačovicích za účasti předních evropských odborníků v tomto oboru.
Po návratu na brněnskou oční kliniku (1955) se hlavně věnuje využití '''ultrazvuku v očním lékařství''' (společně s MUDr. J.Preisovou, DrSc.).V roce 1967 v Brně pořádá mezinárodní sympozium o ultrazvukové diagnostice v očním lékařství (II. symposium internationale de diagnostica ultrasonica in ophthalmologia) a je zvolen i prvním presidentem (1964 - 1967) mezinárodní společnosti [http://www.siduo.org/ SIDUO]. Na vývoji přístrojové techniky pro [[Lékařská ultrasonografie|ultrasonografii]] spolupracuje s rakouskou firmou KretzTechnik AG, později je oceněn americkým institutem [http://www.aium.org/ AIUM] jako Pioneer Award - History of Medical Ultrasound (1988).
 
V letech [[1955]]-[[1970]] byl přednostou Oční kliniky [[Lékařská fakulta Masarykovy univerzity|LF]], v letech [[1957]]-[[1960]] [[Děkan|děkanem]] LF a prorektorem pro vědu a výzkum ([[1962]] - [[1969]]). Po celé své funkční období podporuje snahu o výstavbu nové [[Fakultní nemocnice Brno|Fakultní nemocnice v Brně - Bohunicích]] včetně nové lékařské fakulty. Dne 11.března 1969 je, v zastoupení ministra zdravotnictví ČSR, přítomen při položení základního kamene k této výstavbě.
Řádek 32:
 
Krátkou dobu pracoval jako odborný dětský oční lékař pro MÚNZ v Brně, pro vážnou nemoc byl však brzy penzionován.
Po celou dobu normalizace mu bylo '''zcela znemožněno dále vědecky pracovat i publikovat''', nemohl vycestovat na přednášky či kongresy do zahraničí.
 
Jeho osobním přítelem byl významný evropský oční lékař, profesor univerzity v belgickém [[Gent|Gentu]], '''Jules François (1907 - 1984)''', který se stal i [[Doctor honoris causa|čestným doktorem]] (dr.h.c.) UJEP v Brně (1969).