Ministerstvo dopravy České republiky: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m přidána Kategorie:Kulturní památky na Novém Městě (Praha 1) za použití HotCat |
budova |
||
Řádek 4:
| popisek =
| datum založení =
| sídlo = Nábřeží Ludvíka Svobody
| počet zaměstnanců =
| rozpočet =
Řádek 13:
'''Ministerstvo dopravy České republiky''' je [[ústřední orgán státní správy|ústředním orgánem státní správy]] ve věcech dopravy.
== Historie ==
Ministerstvo dopravy České socialistické republiky bylo zřízeno [[zákon]]em č. 2/1969 [[Sbírka zákonů|Sb.]], o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy [[Česko|České republiky]]. Tento [[kompetenční zákon]] (ve znění pozdějších předpisů) vymezuje základní působnost ministerstva.
Později{{Kdy?}} bylo na určitou dobu{{Kdy?}} zrušeno (působnost vykonávalo [[federální ministerstvo dopravy]]). Po svém obnovení fungovalo jako '''Ministerstvo dopravy a spojů České republiky'''. Od [[1. leden|1. ledna]] [[2003]], kdy byla část působnosti převedena na nové [[Ministerstvo informatiky České republiky]], má současný název ''Ministerstvo dopravy České republiky''.
== Sídlo ==
Budova ministerstva dopravy stojí na adrese Praha 1-Nové Město, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12 (vedlejší adresy budovy jsou Stárkova 1222/3, Lodní mlýny 1222/2, Klimentská 1222/27). Budova je zároveň sídlem akciové společnosti [[České dráhy]] a jejího ředitelství.
Předtím postavením této budovy ministerstvo železnic působilo na sedmi adresách, nejvíce úředníků v Dlážděné ulici, mnoho také v budově ČSD v tehdejší Palackého, později Křižíkově ulici.<ref name="páternoster" />
Budova byla původně postavena v letech 1927–1932<ref name="páternoster" /> (dle Památkového katalogu 1922–1933) pro československé [[ministerstvo železnic]]. Byla jednou ze tří státních reprezentativních budov, která nechala československá vláda postavit na novém nábřeží, které vzniklo zrušením vltavských ramen a ostrovů a demolicí vyhořelých [[Helmovské mlýny|Helmovských mlýnů]] na bývalém Petrském nábřeží. Architektem budovy byl [[Antonín Engel]], jehož návrh uspěl ve veřejné soutěži. Hlavním dodavatelem byla [[Českomoravská stavební společnost]]. Do provozu byla budova uvedena 1. července 1932.<ref name="páternoster">[http://paternoster.archii.cz/pn-ministerstvo-dopravy.html Ministerstvo dopravy], Páternostery</ref>
Monumentální [[neoklasicismus|neoklasicistní]] reprezentativní symetrická obdélníková budova má šestipatrový střed a třípatrová křídla. Hlavní průčelí se zdůrazněným vchodem je obráceno k nábřeží, dvě nárožní křídla po stranách od vchodu jsou předsunutá. Fasáda je členěna spíše vertikálně, především svislými pilíři mezi každým oknem, okna jsou malá, přísně čtvercová. Komplex se obtáčí kolem čtyř ústředních dvorů, z toho tři jsou otevřené a jeden tvoří uzavřené atrium se schodištěm, za hlavním vchodem z nábřeží.<ref name="páternoster" /> Hala, členěná svazkovými pilíři, je shora nepřímo osvětlena matně proskleným kazetovým stropem, uplatňuje kombinaci ušlechtilých materiálů šedého kamene, zlatavé mosaze a bílého mramoru.<ref name="PK" /> Původně měla budova 847 místností, 1770 dveří a 2470 oken. Telefonní ústřednu třidičového systému pro 650 účastníků dodala firma [[Elektrotechna]]. Postupné navyšování nákladů na okázalou stavbu vyvolalo v prorepublikovém parlamentu několik interpelací, která vládu obviňovaly z mrhání veřejnými prostředky.<ref name="páternoster" />
Na sokl ministerstva byla použita světlá požárská žula, tmavá slezská žula byla použita na leštěný obklad pilířů a pilastrů ve dvoraně. Hořický pískovec (z Raimanova lomu u Hořic) byl ve velkém rozsahu použit na kvádrový a deskový obklad všech průčelí mimo severního. Šestnáct soch na atice severního průčelí je zhotoveno z tvrdého boháňského pískovce z východního okraje Hořického hřbetu, z téhož materiálu je i kvádrový a deskový obklad severního průčelí a rizalitů a většina architektonických článků. Portály a hlavní římsa jsou Z bělavého, tvrdého a rovněž křídového pískovce královédvorského.<ref>Václav Rybařík: [http://www.revuekamen.cz/mezivalecne-obdobi1.htm Kámen v pražské architektuře a plastice meziválečného období (1)], Revue Kámen</ref> Na sokly v ministerstvu byl použit černý, bíle žilkovaný kosořský mramor. Zábradlí hlavního schodiště, ochoz, krby a lavice ve dvoraně a části dlažeb jsou z převážně bílého, hnědavě, zelenavě nebo růžově pruhovaného sněžníkovského mramoru z Velké Moravy. Z efektního černého lipovského mramoru jsou zárubně ve Slavnostní síni, sokly a části dlažeb. Na části dlažeb byl použit šedý lipovský mramor, bílý lipovský mramor pak na hlavice a patky pilířů ve dvoraně, obklady stupňů hlavního schodiště a části dlažeb. Na obklady dvorany a krbů byly použity dekorativní světle nebo tmavěji nahnědlé až narůžovělé odrůdy slovenského tuhárského mramoru.<ref>Václav Rybařík: [http://www.revuekamen.cz/mezivalecne-obdobi-2.htm Kámen v pražské architektuře a plastice meziválečného období (2)], Revue Kámen</ref>
Atika rizalitů vrcholí čtyřmi alegorickými pískovcovými sochami [[Josef Mařatka|Josefa Mařatky]] (Textilnictví, Obilnictví, Hutnictví, Hornictví), dvěma symbolickými sousošími od [[Josef Pekárek (sochař)|Josefa Pekárka]] a dvěma sousošími [[Ladislav Kofránek|Ladislava Kofránka]]. Nároží jsou kryta čtyřmi mohutnými plastikami orlů, střední část střechy je v rozích završena čtyřmi [[okřídlené kolo|okřídlenými koly]].<ref name="PK">[[Památkový katalog]], rejstříkové číslo 40920/1-1766</ref>
Dnes jsou v budově tři oběžné výtahy ([[páternoster]]y) od [[Transporta Chrudim|Transporty Chrudim]], původně zde bylo oběžných výtahů ještě více. Dva oběžné výtahy byly v ústřední části budovy u hlavního vchodu z nábřeží, jeden z nich však byl v 80. letech nahrazen obyčejným výtahem. Hlavní oběžný výtah byl vyroben roku 1982, má 7 stanic, od suterénu až po 5. patro, a 15 kabin. Další dva oběžné výtahy, vyrobené roku 1983, jsou situovány do Klimentské ulice. Jezdí mezi suterénem a třetím patrem (budova je pětipatrová), každý výtah má 12 kabinek.<ref name="páternoster" />
V době socialismu v letech 1960–1990<ref name="páternoster" /> byla budova sídlem [[ÚV KSČ|Ústředního výboru]] [[Komunistická strana Československa|Komunistické strany Československa]]. V budově byl i byt generálního tajemníka [[Gustáv Husák|Gustáva Husáka]]. Proto [[Těšnovský tunel]], který ukrývá pobřežní komunikace před budovou do podzemí, byl neoficiálně přezdíván Husákovo ticho. V Husákově době byl také u budovy vybudován protiletecký kryt, do roku 2002 byl plně funkční, pří povodni roku 2002 však bylo vybavení zničeno.<ref name="Sluníčko" />
V říjnu 2013 se v budově konal první den otevřených dveří.<ref name="Sluníčko">[http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/husakovo-slunicko-a-rebickuv-bzucak-co-nevite-o-ministerstvu-dopravy_286082.html Husákovo Sluníčko a Řebíčkův bzučák. Co nevíte o ministerstvu dopravy], Týden.cz, 18. 10. 2013</ref>
Budova je od roku 1975 zapsána jak [[kulturní památka České republiky]], nyní pod rejstříkovým číslem 40920/1-1766.<ref>{{KP|40920/1-1766}}</ref>
== Oblasti působnosti ==
Řádek 55 ⟶ 77:
=== Externí odkazy ===
* {{commonscat}}
* [http://www.mdcr.cz/ Oficiální stránky ministerstva]
| |||