V roce 1815 vydal sbírku „''Chansons''" [Písně], kterou pak doplňoval v dalších vydáních (1821, 1825, 1828, 1833, 1847 a posmrtně 1857);<ref>NOVÁK, Otakar, ed. et al. ''Slovník spisovatelů. Francie, Švýcarsko, Belgie, Lucembursko.'' 1. vyd. Praha: Odeon, 1966. 699 s. [Viz str. 102.]</ref> celkem složil na 360 písní,<ref>MACURA, Vladimír a kol. ''Slovník světových literárních děl. 1. svazek, A–L.'' 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. 475 s. [Viz str. 106.]</ref> většinou na lidové melodie. Tyto básně jsou velmi [[poezie|poetické]], ale vtipné i ostré. Stylově je podobný [[klasicismus|klasicistním]] autorům a francouzské lidové poezii. Jeho básně jsou milostné, [[satira|satirické]], týkající se společenského života i [[politika|politiky]] a velmi zpěvné. Proto se také staly velmi populárními (patřil k vůbec nejpopulárnějším francouzským básníkům všech dob), pro velkou časovost je však velká část z nich zapomenuta a Bérangerovo dílo bylo mnohdy po jeho smrti bagatelizováno.
[[Katolická církev]] dekretem ze dne 28. 7. 1834 zařadila Bérangerovy „Písně" (''Chansons'') na [[Index librorum prohibitorum|Index zakázaných knih]].<ref>''Index librorum prohibitorum'' / Leonis XIII Summi Pontificis auctoritate recognitus SSmi. D. N. Pii pp. XI iussu editus. Romae : Typis polyglottis Vaticanis, 1924. 292 s. [Viz str. 27.]</ref>
