Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 1 092 bajtů ,  před 3 lety
doplnění životopisu
 
V polovině 60. let také Degas poznal [[Auguste Renoir|Renoira]], [[Claude Monet|Moneta]] a další budoucí impresionisty. Roku [[1868]] navštívil s [[Édouard Manet|Manetem]] [[Londýn]]. Léto roku [[1869]] trávil u moře. Nejprve v [[Boulogne-sur-Mer]] a pak opět společně s [[Édouard Manet|Manetem]] v [[Saint-Valery-en-Caux]] v [[Normandie|Normandii]]. Pokoušel se zde malovat krajiny, ale zejména se věnoval studiu dostihů.<ref>Growe 2004, s. 94.</ref> V roce [[1869]] také navštívil [[Belgie|Belgii]] a naposledy vystavoval v Salonu.
 
Když v roce [[1870]] vypukla [[prusko-francouzská válka]], přihlásil se Degas do [[Národní garda (1871)|Národní gardy]], která měla za úkol bránit Paříž. Sloužil u [[dělostřelectvo|dělostřelectva]], velitele mu dělal jeho přítel, malíř a sběratel [[Henri Rouart]]. Během nácviku střelby se u něj začala projevovat oční choroba.<ref>Growe 2004, s. 22.</ref> Období [[Pařížská komuna|Komuny]] přečkal u Valpinçona v Ménil-Hubert-sur-Orne. Po válce, v roce [[1872]], se Degas přes [[Londýn]] vypravil do [[New Orleans]]u, kde jeho strýc vlastnil obchod s [[bavlna|bavlnou]]. Během pěti měsíců amerického pobytu namaloval několik rodinných [[portrét]]ů a rovněž obraz ''Kancelář bavlnářského závodu''.
V březnu 1873 se malíř vrátil do Paříže. Degasovy obrazy se začínaly prodávat, mimo jiné prostřednictvím obchodníka s obrazy Durand-Ruela. Koncem roku se Edgar stává členem nově vzniklého Sdružení umělců, které na jaře roku 1873 organizuje výstavu dnes všeobecně známou pod názvem ''První výstava impresionistů''. Roku 1911 po smrti jeho přítele Rouarta a jeho hospodyně Zoe, byl nakonec kvůli demolici nucen se přestěhovat ze svého ateliéru, kde žil posledních dvacet let, na bulvár de Lichy, kde si nemohl zvyknout a tehdy také skončila celá jeho umělecká kariéra. Roku 1914 Camondova sbírka, v níž byla i vynikající Degasova díla přešla do Louvru, znamená to naprosté vítězství impresionistů. Zcela nevidomý a částečně hluchý 27. září 1917 zemřel. Je pochován na pařížském hřbitově [[Montmartre (hřbitov)|Montmartre]].
V únoru [[1873]] se malíř vrátil do Paříže. Degasovy obrazy se začínaly prodávat, mimo jiné prostřednictvím obchodníka s obrazy Durand-Ruela. Koncem roku se Edgar stal členem nově vzniklého Sdružení umělců, které na jaře roku [[1874]] organizovalo výstavu dnes všeobecně známou pod názvem ''První výstava impresionistů''. Degas se na ní zúčastnil deseti pracemi. Na výstavách impresionistů pak vystavoval pravidelně až do roku [[1886]] s výjimkou sedmé roku [[1882]], kdy se s pořadateli nepohodl. Byl členem kroužku malířů, který se scházel v proslulé kavárně Nouvelle Athènes. V roce [[1875]] navštívil Itálii.
 
V březnu 1873 se malíř vrátil do Paříže. Degasovy obrazy se začínaly prodávat, mimo jiné prostřednictvím obchodníka s obrazy Durand-Ruela. Koncem roku se Edgar stává členem nově vzniklého Sdružení umělců, které na jaře roku 1873 organizuje výstavu dnes všeobecně známou pod názvem ''První výstava impresionistů''. Roku 1911 po smrti jeho přítele Rouarta a jeho hospodyně Zoe, byl nakonec kvůli demolici nucen se přestěhovat ze svého ateliéru, kde žil posledních dvacet let, na bulvár de Lichy, kde si nemohl zvyknout a tehdy také skončila celá jeho umělecká kariéra. Roku 1914 Camondova sbírka, v níž byla i vynikající Degasova díla přešla do Louvru, znamená to naprosté vítězství impresionistů. Zcela nevidomý a částečně hluchý 27. září 1917 zemřel. Je pochován na pařížském hřbitově [[Montmartre (hřbitov)|Montmartre]].
 
V určité míře měla velký vliv na jeho tvorbu i samota, kterou často pociťoval a to nejen po smrti rodiny, nikdy se neoženil a jediná žena jeho života byla jeho věrná hospodyně Zoé Closierová. Nikdy neprožil velkou, opětovanou lásku, ale pokud se jednalo o přátelství se ženami, byl k němu osud štědrý. Mezi jeho přítelkyně můžeme zařadit např. [[Berthe Morisotová|Berthe Morisotovou]], [[Mary Cassatt]]ovou a [[Suzanne Valadonová|Suzanne Valadonovou]], které obdivoval jakožto umělkyně. V paměti nám Edgar Degas zůstane známý jako tvůrce prostředí dostihů, divadla, kaváren, ale především jako tvůrce tanečnic, a to hlavně baletek.