Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 560 bajtů ,  před 3 lety
doplnění Života
}} Dále jen Walther 2003.</ref> Po maturitě se v roce [[1853]] zapsal na právnickou fakultu, nezůstal zde však ani rok. Brzy si uvědomil, že se chce výtvarnému umění věnovat jako svému povolání. Následující tři roky proto strávil studiem malby. Nejprve se zapsal do kurzu, který vedl [[Felix Joseph Barrias]]. V jeho ateliéru kopíroval staré mistry, mj. [[Andrea Mantegna|Andreu Mantegnu]]. Rok nato ho na Barriasovo doporučení přijal [[Ingres]]ův žák [[Louis Lamothe]], u něhož se Degas zdokonalil v technice malby. V roce [[1855]] byl přijat na pařížskou [[École des Beaux-Arts|Akademii výtvarného umění]], také zde však nezůstal déle než rok. Rozhodl se, že si obzory rozšíří na vlastní pěst.
 
Podstatný význam na jeho umělecký vývoj měl pobyt v [[Itálie|Itálii]] v letech [[1856]]–[[1859]]. V červenci [[1856]] odjel do [[Neapol]]e, kde žili jeho příbuzní. Příští rok pokračoval do [[Řím]]a. Zde se spřátelil s [[Georges Bizet|Georgesem Bizetem]] a zejména s malířem [[Gustave Moreau|Gustavem Moreau]], s nímž navštěvoval obrazárny, kde spolu kopírovali díla starých mistrů. V létě [[1858]] cestoval přes [[Viterbo]], [[Orvieto]], [[Perugia|Perugii]], [[Assisi]] a [[Arezzo]] do [[Florencie]]. V Assissi byl zaujatý [[Giotto]]vými [[fraskafreska]]mi. V březnu [[1859]] se vrátil do [[Paříž]]e.<ref>Grove 2004, s. 9–10.</ref> Svá učednická léta považoval za dokončená.
 
=== Kariéra umělce ===
Počátkem 60. let pobýval u svého přítele z dětství Paula Valpinçona v [[Ménil-Hubert-sur-Orne]] v [[Normandie|Normandii]]. Ale ani zdejší okolí, ani dříve krajina v Itálii v něm neprobudily zájem o přírodu, spíše naopak. V centru Degasova zájmu bylo to, čím nasál v Itálii: malba historických námětů. Ale během návštěvy u Valpinçona v roce [[1861]] našel téma, jemuž se dlouhodobě věnoval: Začaly vznikat první skici s námětem [[dostihy|koňských dostihů]].
 
V roce [[1862]] navázal přátelství s [[Édouard Manet|Manetem]] a s obchodníkem s obrazy [[Paul Durand-Ruel|Paulem Durand-Ruelem]], který do své prodejní galerie nakupoval obrazy impresionistů včetně Degase. Poprvé obeslal Degas renomovaný [[Pařížský salon]] roku [[1865]]. Porota přijala jeho obraz ''Pohromy města Orléansu''.<ref>Walther 2003, s. 48.</ref>
 
V polovině 60. let také Degas poznal [[Auguste Renoir|Renoira]], [[Claude Monet|Moneta]] a další budoucí impresionisty. Roku [[1868]] navštívil s [[Édouard Manet|Manetem]] [[Londýn]]. Léto roku [[1869]] trávil u moře. Nejprve v [[Boulogne-sur-Mer]] a pak opět společně s [[Édouard Manet|Manetem]] v [[Saint-Valery-en-Caux]] v [[Normandie|Normandii]]. Pokoušel se zde malovat krajiny, ale zejména se věnoval studiu dostihů.<ref>Growe 2004, s. 94.</ref> V roce [[1869]] také navštívil [[Belgie|Belgii]] a naposledy vystavoval v Salonu.
V březnu 1873 se malíř vrátil do Paříže. Degasovy obrazy se začínaly prodávat, mimo jiné prostřednictvím obchodníka s obrazy Durand-Ruela. Koncem roku se Edgar stává členem nově vzniklého Sdružení umělců, které na jaře roku 1873 organizuje výstavu dnes všeobecně známou pod názvem ''První výstava impresionistů''. Roku 1911 po smrti jeho přítele Rouarta a jeho hospodyně Zoe, byl nakonec kvůli demolici nucen se přestěhovat ze svého ateliéru, kde žil posledních dvacet let, na bulvár de Lichy, kde si nemohl zvyknout a tehdy také skončila celá jeho umělecká kariéra. Roku 1914 Camondova sbírka, v níž byla i vynikající Degasova díla přešla do Louvru, znamená to naprosté vítězství impresionistů. Zcela nevidomý a částečně hluchý 27. září 1917 zemřel. Je pochován na pařížském hřbitově [[Montmartre (hřbitov)|Montmartre]].