Utrakvismus: Porovnání verzí

Přidáno 73 bajtů ,  před 4 lety
m
+ lit a řazení
(rv opět typograficky zoufalé)
m (+ lit a řazení)
 
== Liturgie a věrouka ==
Již od 2. poloviny 14. století žádá reformní hnutí časté přijímání pro laiky a arcibiskup [[Jan z Jenštejna]] povolil každodenní přijímání. Hlavní odlišností utrakvismu se stalo znovuzavedení podávání pod obojí laikům zavedené zásluhou [[Jakoubek ze Stříbra|Jakoubka ze Stříbra]], [[Jeroným Pražský|Jeronýma Pražského]] a [[Mikuláš z Drážďan|Mikuláše z Drážďan]] na podzim 1414. Roku 1417 bylo uplatněno podávání eucharistie dětem (přijímání všech pokřtěných, ''communio parvulorum''), zřejmě s ohledem na stejnou praxi v [[pravoslaví]]. Naproti tomu čeština se do [[liturgie]] prosazovala pomalu, nestala se nikdy hlavním požadavkem, latina byla nadále ve velké vážnosti a mešní kánon zůstal latinský.
 
Přijímání pod obojí způsobou bylo chápáno jako závazné z hlediska osobní spásy poukazem například na 6. kapitolu [[Janovo evangelium|Janova evangelia]]. ''Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.'' (Jan 6.54)
 
V době nepřítomnosti biskupů museli kandidáti kněžství putovat do [[Itálie]] za biskupy, kteří byli ochotni je světit. V několika případech je také doloženo svěcení od [[arménská církev|arménských biskupů]] ve [[Lvov]]ě. Náklady na tuto cestu většinou neslo město, ve kterém se dotyčný zavázal na několik let ke službě [[kaplan]]a.
V souladu s čtvrtým z [[Čtyři artikuly pražské|pražských artikulů]] nemohli kněží disponovat majetkem [[farnost]]i (na místo toho bylo ustanoveno [[záduší]]), zpravidla byli chudší, než jejich okolí. Zejména v 16. století byl problémem nedostatkunedostatek kněží.
 
== 16. a 17. století ==
V průběhu 16. století dochází k rozmachu [[luterství]], rovněž [[Jednota bratrská]] posiluje své pozice. Většina šlechty přestoupila k některé z těchto konfesí, a prosadila je i na svých panstvích. Utrakvismus zůstává zastoupen hlavně ve městech, která po roce [[1547]] ztratila velkou část své moci. V důsledku [[katolická reforma|katolické reformy]] se zvyšuje i tlak katolické strany a utrakvismus se ocitá mezi dvěma mlýnskými kameny. [[Ferdinand I. Habsburský]] se však snažil podporovat utrakvismus jako protiváhu ostatních směrů [[reformace]]. Po dlouhém úsilí přiměl [[tridentský koncil]] k uznání přijímání pod obojí. Koncil však současně zakázal podávání eucharistie dětem a ctění Jana Husa jako svatého. Ferdinand I. zamýšlel, že by obnovené [[pražské arcibiskupství]] sloužilo oběma konfesím, avšak [[Antonín Brus z Mohelnice]] odmítal světit utrakvistické kněze.
 
Rovněž ze strany protestantismu byl vyvíjen tlak na to, aby utrakvisté opustili to, co je spojovalo s katolickou církví. V době [[česká konfese|české konfese]] utrakvisté ještě odolávali, avšak po [[Rudolfův Majestát|Rudolfově majestátu]] se [[dolní konzistoř]] a jí podléhající utrakvistické farnosti dostaly do vlivu protestantských stavů. Mnozí přesvědčení utrakvističtí kněží v této době raději přestoupili do katolické církve, kde mohli nadále podávat pod obojí.
 
== Hodnocení ==
Barokní dějepisectví bralo utrakvistické období jako integrální součást českých dějin. Jeho odsudky se soustředily na radikální projevy [[husitství]] a [[Reformace|lutherské reformace]] 16. století. V dějinách utrakvismu hledal inspiraci [[Osvícenství|osvícenský]] reformní katolicismus (např. [[Josef Dobrovský]]).
V dějinách utrakvismu hledal inspiraci [[Osvícenství|osvícenský]] reformní katolicismus (např. [[Josef Dobrovský]]).
 
Naopak v průběhu 2. poloviny 19. a a první poloviny 20. století převážily odsudky pokompaktátního utrakvismu. Nejvlivnějšími reprezentanty tohoto přístupu byli [[František Palacký]] a [[Tomáš Garrigue Masaryk]]. Pro ně představoval utrakvismus nedokončenou reformaci, zbytečný kompromis. Vrcholem [[česká reformace|české reformace]] byla pro ně [[Jednota bratrská]].
 
==Literatura==
*Lenka BOBKOVÁ – Jana KONVIČNÁ (edd.), Náboženský život a církevní poměry v zemích Koruny české ve 14. – 17. století, Praha 2009 (=Korunní země v dějinách českého státu 4)
*Ferdinand HREJSA, Dějiny křesťanství v Československu II–VI, Praha 1947–1950
*Zdeněk V. DAVID, Nalezení střední cesty. Liberální výzva utrakvistů Římu a Lutherovi, Praha 2012
*Jiří RAK, Vývoj utrakvistické správní organizace v době předbělohorské, Sborník archivních prací 31, 1981, s. 179–200
*Noemi REJCHRTOVÁ, Studie k českému utrakvismu, zejména doby jagellonské, hab. pr. KEBF Praha 1984
*Jaroslav, PÁNEK, Zápas o Českou konfesi, Praha 1991
*Miloš HAVELKA (ed.), Spor o smysl českých dějin, 1895–1938, Praha 1995
*Ferdinand HREJSA, Dějiny křesťanství v Československu II–VI, Praha 1947–1950
*Jan B. LÁŠEK (ed.), Jan Hus mezi epochami, národy a konfesemi, Praha 1995
*Jaroslav KADLEC, Přehled českých církevních dějin I. Praha 1991
*Milan MACHOVEC (ed.), Problém tolerance v dějinách a perspektivě, Praha 1995
*Helena KRMÍČKOVÁ, Studie a texty k počátkům kalicha v Čechách, Brno 1997
*Blanka ZILYNSKÁ, Utrakvistická církevní správa a možnosti jejího studia, Acta Universitatis Carolinae Phil et Hist 2, 1999, Z pomocných věd historických XV, s. 39–54
*Josef MACEK, Víra a zbožnost jagellonského věku, Praha 2001
*Helena KRMÍČKOVÁ, Jakoubkova utrakvistická díla z roku 1414, in: Jakoubek ze Stříbra. Texty a jejich působení, Praha 2006, s. 171-181
*Jan B. LÁŠEK (ed.), Jan Hus mezi epochami, národy a konfesemi, Praha 1995
*Lenka BOBKOVÁ – Jana KONVIČNÁ (edd.), Náboženský život a církevní poměry v zemích Koruny české ve 14. – 17. století, Praha 2009 (=Korunní země v dějinách českého státu 4)
*Josef MACEK, Víra a zbožnost jagellonského věku, Praha 2001
*Zdeněk V. DAVID, Nalezení střední cesty. Liberální výzva utrakvistů Římu a Lutherovi, Praha 2012
*Milan MACHOVEC (ed.), Problém tolerance v dějinách a perspektivě, Praha 1995
*Jiří MIKULEC a kol., Církev a společnost raného novověku v Čechách a na Moravě, Praha 2013
*Jaroslav, PÁNEK, Zápas o Českou konfesi, Praha 1991
*Jiří RAK, Vývoj utrakvistické správní organizace v době předbělohorské, Sborník archivních prací 31, 1981, s. 179–200
*Noemi REJCHRTOVÁ, Studie k českému utrakvismu, zejména doby jagellonské, hab. pr. KEBF Praha 1984
*Blanka ZILYNSKÁ, Utrakvistická církevní správa a možnosti jejího studia, Acta Universitatis Carolinae Phil et Hist 2, 1999, Z pomocných věd historických XV, s. 39–54
 
{{Portály|Křesťanství|Husitství}}