Verze z 12. 2. 2016, 15:54 editovat Fanoušek kopané (diskuse \| příspěvky) 6 469 editací →‎Vstup do politiky roku 1848 ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 12. 2. 2016, 16:21 editovat zrušit editaci Fanoušek kopané (diskuse \| příspěvky) 6 469 editací →‎Vstup do politiky roku 1848 Přejít na další porovnání →
Řádek 88: [[Soubor:Manifest Slovanského sjezdu 1848.jpg\|thumb\|Manifest Slovanského sjezdu sepsaný Palackým]] Velmi záhy si však Palacký získal roli politického vůdce českého národního hnutí, když nejdříve 8. dubna 1848 anonymně v [[Národní noviny\|Národních novinách]] publikoval článek, v němž zdůvodnil, proč se Češi nemohou podílet na německém národním sjednocení a poslat své zástupce do [[Frankfurtský parlament\|frankfurtského parlamentu]], a vzápětí 11. dubna 1848 ~~„Psaním~~„[[Psaní do ~~Frankfurtu“~~Frankfurtu\|Psaním do Frankfurtu]]“ s obdobným zdůvodněním odmítl pozvání stát se členem přípravného výboru tohoto parlamentu. Palacký v „Psaní do Frankfurtu“ rovněž rozvíjel koncept [[austroslavismus\|austroslavismu]], aniž by si ovšem uvědomil, že idea rakouského státu zastřešujícího různorodé rovnoprávné národy nejen odporuje zájmům německého sjednocovacího hnutí, ale také polským a maďarským nacionálním snahám, a navíc že realizace austroslavistického konceptu by velmi omezila politický vliv habsburské dynastie v Německu.<ref>Štaif (2009), s. 149–152.</ref> 10. dubna 1848 byla prozatímní guberniální komise sloučena se Svatováclavským výborem. Členem takto vzniklého [[Národní výbor (1848)\|Národního výboru]] se stal i Palacký. Jako jeden ze zástupců Národního výboru se také na konci dubna účastnil vyhroceného jednání s delegáty frankfurtského výboru. Dne 8. května Palacký dostal překvapivou nabídku stát se ministrem vyučování, zejména kvůli odlišnému názoru ministra vnitra [[Franz von Pillersdorf\|Franze Pillersdorfera]] na frankfurtský parlament. Naopak nabídku nového guberniálního prezidenta [[Leopold Lev Thun-Hohenstein\|Lva Thuna]], aby zaujal místo v provizorní zemské vládě, Palacký 30. května přijal jako šanci podpořit Thunovy autonomistické snahy. Když si však uvědomil, že ve skutečnosti jde Thunovi o získání kontroly nad členy Národního výboru, o vymanění se z vlivu „revoluční“ vídeňské vlády a o vytvoření základny ke kontrarevoluci, provizorní zemskou vládu 12. června opustil.<ref>Štaif (2009), s. 153–156.</ref>

František Palacký: Porovnání verzí