Znásilnění: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→top: nadbytečné slovo |
m narovnání přesměrování |
||
Řádek 23:
Podle § 185 [[Trestní zákoník (Česko, 2009)|trestního zákoníku]] se znásilnění dopustí ten, kdo násilím nebo pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy donutí jiného k [[Pohlavní styk|pohlavnímu styku]] nebo kdo k takovému činu zneužije [[bezbrannost]]i jiného, připouští tedy i znásilnění muže ženou. V takovém případě hrozí pachateli trest [[odnětí svobody]] na 6 měsíců až 5 let. V případě znásilnění formou [[soulože]], na [[dítě]]ti nebo se zbraní se [[trest]]ní sazba zvyšuje na 2 léta až 10 let. V případě znásilnění dítěte mladšího 14 let nebo na místě, kde je omezována osobní svoboda nebo způsobení těžké újmy na zdraví znásilněním se trestní sazba zvyšuje na 5 až 12 let. V případě nedbalostního [[usmrcení]] při znásilnění se trestní sazba zvyšuje na 10 až 16 let.<ref>[http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/cast2h3.aspx Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník]</ref>
Do roku [[2001]] bylo možno spáchat [[trestný čin]] znásilnění pouze na ženě a pouze v případě, že mělo charakter klasického [[Pohlavní styk|pohlavního styku]]. Přinucení k [[Orální sex|orálnímu]] či [[Anální sex|análnímu sexu]] se neklasifikovalo jako znásilnění, nýbrž většinou jako [[omezování osobní svobody]], které se trestalo mnohem nižšími tresty. Do roku [[1950]] se znásilnění označovalo souslovím '''násilné smilstvo''' (nezahrnovalo násilné vynucení sexu na [[Choť|manžel]]ce) a tento pojem se vyskytuje v některých dosud platných [[Mezinárodní smlouva|mezinárodních smlouvách]] o [[Vydávání (extradice)|extradici]] (např. Smlouva mezi [[Československo|republikou Československou]] a [[Spojené státy americké|Spojenými státy]] o vzájemném [[vydávání (extradice)|vydávání]] zločinců ze dne [[2. červenec|2. července]] [[1925]] ve znění dodatkové úmluvy ze dne [[29. duben|29. dubna]] [[1935]]).
Před znásilněním v době ozbrojeného konfliktu chrání oběti i [[Ženevské úmluvy|Ženevské úmluvy na ochranu obětí války]] a dodatkové protokoly k nim (čl. 27 úmluvy o ochraně civilních osob za války, čl. 76 Prvního dodatkového protokolu a čl. 4 Druhého dodatkového protokolu).
Řádek 59:
=== Obviňování oběti ===
Obviňování oběti obecně činí oběť [[Trestný čin|trestného činu]] zcela nebo z části zodpovědnou za spáchaný [[zločin]]. Tento pojem pochází ze [[sociální psychologie]], kde odkazuje tzv: [[Teorie spravedlivého světa|teorii spravedlivého světa]]. V případě znásilnění je spoluodpovědnost oběti dokládána chováním, jako je [[flirtování]], nebo vyzývavým [[Oděv|oblečení]]m. V extrémních případech jsou oběti popisovány jako ty, které si „o to říkaly“, protože se nechovaly dostatečně zdrženlivě. Ve většině západních zemí není obrana [[násilník]]a s poukazem na údajnou [[Provokace|provokaci]] oběti chápána jako [[polehčující okolnost]].
== Znásilnění v náboženství ==
| |||