Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy: Porovnání verzí

Poslední čtvrtina 19. století je dobou naplnění obrozeneckých cílů a tužeb [[češi|českého národa]]. Dynamicky se rozvíjí české hospodářství, průmysl, věda, technika. Ve městech v tomto období rychle vznikají [[továrna|továrny]], [[obchodní dům|obchodní domy]], [[tržnice]], [[škola|školy]], [[divadlo|divadla]], [[Železniční stanice|nádraží]], banky a záložny. Rozvoj průmyslu vytváří v Praze nové pracovní a podnikatelské příležitosti a vede ke koncentraci českého obyvatelstva. Tomu odpovídá intenzívní urbanistický a stavební vývoj Prahy jako historického správního centra Čech. Ekonomický potenciál a společenský význam českých podnikatelů usiluje o důstojnou reprezentaci v [[architektura|architektuře]] soukromých a zejména veřejných staveb. Rozvoj průmyslu, změny volební legislativy a početní převaha českých voličů se odrazily ve výsledcích voleb v roce 1861. Čeští zastupitelé zcela ovládli zastupitelské sbory v Praze. Rozhodování o veřejných věcech v Praze se stalo výlučnou záležitostí české střední vrstvy v duchu české nacionální politiky. Jedním z cílů pražských představitelů bylo vytvořit z Prahy moderní velkoměsto srovnatelné s velkoměsty Evropy.<ref>{{Citace elektronického periodika

Názoru české měšťanské společnosti o architektonické forma|formě symbolizující tvůrčí potenciál českého národa odpovídá [[Novorenesance|novorenesanční sloh]] uplatněný v návrzích měšťanských domů i veřejných staveb, především těch nejvýznamnějších a symbolických jako je [[Národní museum]] a [[Národní divadlo]]. Jeho představiteli jsou [[architekt|architekti]] [[Josef Hlávka|Hlávka]], [[Josef Zítek|Zítek]] [[Josef Schulz|Schulz]] a [[Antonín Wiehl|Wiehl]]. [[Národní divadlo]] jako symbol dalo jméno generaci architektů a uměleců, kteří v době vzniku divadla tvořili.<ref name="Žákovec">{{Citace monografie