Federico da Montefeltro: Porovnání verzí

'''Federico da Montefeltro''' ([[1422]] [[Gubbio]] - [[10. září]] [[1482]] [[Ferrara]]), vévoda urbinský, byl jednou z nejvýznamnějších osobností italské renesance.

 

Narodil se jako nelegitimní syn hraběte Guidantonia, hraběte z Montefeltra a [[Urbino|Urbina]]. V mládí byl v [[Mantova|Mantově]] žákem význačného humanisty [[Vittorino da Feltre|Vittorina da Feltre]] (1373 ? - 1446), naučil se latinsky, studoval historii, literaturu i matematiku. Poté se věnoval vojenské dráze. Po násilné smrti svého nevlastního bratra Oddantonia r.1444 se stal vládcem montefeltrovského panství. Byl dvakrát ženat, první manželkou byla Gentile Brancaleoni, druhou Battista [[Sforza]]. Jako úspěšný [[kondotiér]] získal značné jmění a rozšířil své državy. Roku 1474 získal titul vévody a posílil své postavení sňatkem dcery Giovanny se synovcem papeže [[Sixtus IV.|Sixta IV]]. [[ della Rovere|Giovannim della Rovere]]. V posledních letech života stál v čele italské ligy, která se vytvořila proti rozpínavosti papežské moci ve střední Itálii. Zemřel 10.září 1482 ve Ferraře.

 

Federico byl milovníkem umění a štědrým mecenášem. Peníze získané na válečném poli investoval do umění. V Urbinu nechal podle plánů dalmatského architekta [[Luciano Laurana|Luciana Laurany]] postavit renesanční palác, který je považován za nejkrásnější palác italského quattrocenta (15. století) a patří k nejkrásnějším na světě.<ref>{{Citace monografie

| příjmení = Pijoan

}}</ref> Na vnitřní výzdobě se podíleli význační umělci Melozzo da Forli, Ambroggio da Milano, Baccio Pontelli, Domenico Rosselli, podle [[Botticelli|Botticelliho]] kreseb byly provedeny [[intarzie]] v soukromých vévodových pokojích. Na jeho dvoře pracoval [[Piero della Francesca]], jehož portréty Federica a Battisty ([[Galerie Uffizi]]) patří k maliřovým nejvýznamnějším dílům. [[Gobelín]],y jimiž byly vyzdobeny pokoje paláce, jsou dílem [[vlámsko|vlámských]] mistrů, které vévoda povolal do Urbina. Federicova knihovna patřila v jeho době k nejrozsáhlejším v tehdejším západním světě. V paláci pracovalo po dobu více než 14 let 30-40 písařů, kteří opisovali [[kodex]]y latinské, řecké, hebrejské i arabské (vévoda odmítal knihy tištěné). Urbinská knihovna je nyní ve [[Vatikánská muzea|Vatikánských muzeích]].

 

 

== Odkazy ==

'''Externí odkazy'''

* Enciclopedia Italiana (1932)

== Reference ==