Infračervená astronomie: Porovnání verzí

Přidáno 5 bajtů ,  před 4 lety
m
m n. m.; kosmetické úpravy
m (řádková verze {{Commonscat}}; kosmetické úpravy)
m (m n. m.; kosmetické úpravy)
[[Soubor:Galactic_Cntr_full_cropped.jpg|thumbnáhled|Fotografie středu naší galaxie [[Galaxie Mléčná dráha|Mléčná dráha]] pořízená v infračervené oblasti spektra]]
'''Infračervená astronomie''' je oborem [[astronomie]] a [[Astrofyzika|astrofyziky]], který zkoumá objekty viditelné v [[Infračervené záření|infračerveném záření]] (IR = Infrared). Rozsah viditelného světla se nachází mezi [[Vlnová délka|λ]]=400 [[nanometr|nm]] (modré) až λ=700 nm (červené). Záření o vlnové délce větší než 700 nm, které je však kratší než [[mikrovlny]] se nazývá infračervené záření; jeho vzdálená část (blízká mikrovlnám) se někdy označuje jako submilimetrové vlny.
 
Infračervené záření, které se svou [[Vlnová délka|vlnovou délkou]] blíží viditelné části světla, se mu i svým chováním do značné míry podobá - může být tedy i detekováno podobnými zařízeními jako viditelné světlo. Z tohoto důvodu se blízké IR záření včleňuje do viditelného optického spektra - většina teleskopů je tedy schopna provádět pozorování i v „blízkém“ IR spektru. Vzdálenější části IR spektra musí již být pozorovány speciálními teleskopy jako je např. ''James Clerk Maxwell Telescope'' v [[Mauna Kea Observatory]].
 
Tak jako ostatní formy elektromagnetického záření je i to infračervené vědci využíváno pro hlubší zkoumání [[Vesmír|vesmíru]]. Jelikož má IR záření vysokou teplotu, je nutné, aby byl teleskop při jeho pozorování stíněn a navíc ochlazován tekutým [[Dusík|dusíkem]] (LN<sub>2</sub>) nebo [[Helium|heliem]] (LHe). Nejvíce se tato nutnost projevuje ve střední až vzdálené části IR spektra. Značné problémy při pozorování IR záření pozemními teleskopy působí vodní pára v [[atmosféra Země|zemské atmosféře]], která absorbuje jeho značnou část. Z tohoto důvodu jsou tedy teleskopy umísťovány do míst s velkou nadmořskou výškou a nízkou vlhkostí vzduchu. Mezi observatoře, které jsou vybudovány na takovém místě patří ''Mauna Kea Observatory'' (4205  m  n.  m.) nebo ''[[Atacama Large Millimeter Array]]'' v [[Chile]] (5000  m  n.  m.).
 
Stejně tak, jak je tomu u optických teleskopů, je i pro infračervené teleskopy nejlepší umístění ve vesmíru. Mezi takové patří [[Hubbleův vesmírný dalekohled]], který dokáže sledovat i IR část spektra, a [[Spitzerův vesmírný dalekohled]], který je přímo určen pro pozorování infračerveného záření.
 
Mezi další metody pozorování patří také letadlové observatoře (pozorovací přístroje jsou umístěny na palubě letadla) jako jsou [[Stratospheric Observatory for Infrared Astronomy]] nebo [[Kuiper Airborne Observatory]]. Sledováním ve vysokých částech atmosféry ([[stratosféra]]) je totiž zmírněn negativní vliv vodní páry, která IR záření absorbuje.
 
Výborných výsledků je také dosahováno pozemskými astronomickými interferometry.
 
== Infračervená technologie ==
Jedním z nejčastějších typů IR detektorů, které se používají v teleskopech je tzv. [[HgCdTe]] (Mercury(II) cadmium(II) telluride). Tyto detektory velmi dobře pracují v rozsahu vlnových délek 0,6 až 5 mikrometrů. Pro sledování delších vlnových délek nebo pro vyšší rozlišení se používají: úzkorozchodný semikonduktor, podchlazované [[Bolometr|bolometry]] nebo [[Supravodivost|supravodivá]] tunelová zařízení.
 
== Astronomické infračervené spektrum ==
413 453

editací