Baruch Spinoza: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Život: Doplnění reference
→‎Život: Drobná stylistická úprava
Řádek 30:
Roku [[1670]] uveřejnil anonymně „Teologicko-politický traktát“, kde sice uznával absolutní moc vladaře, nicméně v polemice s [[Hobbes]]em doporučoval panovníkům v jejich vlastním zájmu mírnost a názorovou toleranci. Cílem státu je podle něho svoboda. Roku [[1672]] byl zavražděn liberální regent De Witt a roku [[1674]] byl Traktát v Holandsku zakázán. Spinozu v Haagu navštěvoval [[Henry Oldenburg]], [[Gottfried Wilhelm Leibniz|Leibniz]] a von Tschirnhaus, na něž Traktát udělal velký dojem, i když Leibniz jeho systém výslovně odmítl. Roku [[1677]] Spinoza náhle zemřel, patrně na tuberkulosu, která snad souvisela s jeho brusičským povoláním. Benedikt Spinoza žil po celý život osaměle, v příkladné skromnosti a poctivosti a několikrát osvědčil velkou občanskou statečnost. Třebaže v něm jeho okolí většinou vidělo ateistu, jeho filosofie je bez Boha nemyslitelná, a i když zůstal po zbytek života bez jakékoli konfese, svou židovskou identitu nepopíral. Jeho myšlení pak obsahuje i některé prvky kabaly a tradiční židovské etiky. [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]] za Boha nepokládal, oceňoval jej však jako vzor lidské dokonalosti. Ještě v roce [[1677]] vydali přátelé pod názvem „Opera posthuma" [Posmrtné spisy]<ref>RÖD, Wolfgang. ''Novověká filosofie. I, Od Francise Bacona po Spinozu.'' Překlad Jindřich Karásek. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2001. 383 s. Dějiny filosofie; sv. 8. ISBN 80-7298-039-4. [Viz str. 282.]</ref><ref>HEMELÍK, Martin. ''Spinoza: Život filozofa.'' Olomouc: Votobia, 1996, 167 s. ISBN 80-7198-037-4. [Viz str. 117–118.]</ref> jeho dosud nevydané dílo, tj. „Etiku“, „Politický traktát“, „Pojednání o nápravě rozumu“, hebrejskou gramatiku – vesměs nedokončené - a Spinozovy dopisy.
 
[[Katolická církev]] zařadila praktickytéměř veškerécelé dílo Barucha Spinozy na [[Index librorum prohibitorum|Index zakázaných knih]].<ref>STÖRIG, Hans Joachim. ''Malé dějiny filosofie.'' 7., přeprac. a rozš. vyd., V Karmelitánském nakl. 1. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000. 630 s. ISBN 80-7192-500-4. [Viz str. 252.]</ref> Spisy, které byly vydány v „Opera posthuma", byly na ''Index'' zařazeny dekretem ze dne 29. srpna 1690. „Teologicko-politický traktát", který Spinoza vydal anonymně v roce 1670, byl na ''Index'' zařazen dekretem ze dne 3. února 1679.<ref>''Index librorum prohibitorum'' / Leonis XIII Summi Pontificis auctoritate recognitus SSmi. D. N. Pii pp. XI iussu editus. Romae : Typis polyglottis Vaticanis, 1924. 292 s. [Viz str. 257 a 268.]</ref>
{{citát|Nemyslím, že by pro spásu duše bylo nutné poznat Krista podle těla. Zato pokud jde o Věčného Božího Syna, Věčnou Boží Moudrost, jak se projevuje ve všech věcech, hlavně v lidské duši a nade všechno v Ježíši Kristu – to je úplně jiná věc.|Dopis Oldenburgovi 21/73, listopad 1675<ref name="jedna">Citáty z dopisů jsou přeloženy z anglické Wikiquote.</ref>}}