Philippe Pétain: Porovnání verzí

{{Infobox - osoba}}

'''Henri Philippe Benoni Omer Joseph Pétain''' ([[24. duben|24. dubna]] [[1856]] – [[23. červenec|23. července]] [[1951]]) byl [[Franciefrancouzi|francouzský]] voják a politik. Díky svým velitelským úspěchům za první světové války, především během [[důstojníkBitva u Verdunu|bitvy u Verdunu]] povýšenýbyl napovažován za národního hrdinu. Roku 1917 se stal velitelem francouzské armády, o rok později byl povýšen do hodnosti [[maršálMaršál Francie]]. Krátce před francouzskou kapitulací v červnu 1940 byl ustanoven ministerským předsedou a vedl mírová jednání s nacistickým Německem. Během války stál v rocečele [[1918Vichistická Francie|vichistické Francie]] a stal se symbolem [[kolaborace]] s nacisty. Po válce byl odsouzen za [[velezrada|velezradu]] k trestu smrti, později zmírněnému na doživotí.

Jako veliteli ozbrojených sil je maršálu Pétainovi udělována zásluha v bitvě na Marně a za vítězství v [[Bitva u Verdunu|bitvě u Verdunu]]. Díky svým vojenským schopnostem a velké popularitě se v roce [[1917]] stal vrchním velitelem armády. V roce [[1934]] byl ministrem obrany a v následujícím roce státním sekretářem. Už tehdy prosazoval smířlivou politiku vůči nacistickému Německu.

Jako hlava státu bývá spojován s příměřím z [[červen|června]] [[1940]] a [[Vichistická Francie|vichistickým režimem]], který započal tzv. ''Národní revoluci'' a aktivně spolupracoval s [[nacismusNacistické Německo|nacistickým]] [[Německo|Německem]].

Na začátku 2. světové války ho ministerský předseda [[Paul Reynaud]] spolu s generálem [[MaximMaxime Weygand|Maximem WeygandomWeygandem]] a plukovníkem [[Charles de Gaulle|de Gaullem]] prosadili do funkce ve válečné radě. Ta měla za úlohu mimo jiné vnést do francouzské armády novou sílu a patriotismus, avšak sociální a politické roztříštění ve Francii bylo příliš velké než ochota obyvatelstva postavit se Německu na odpor. Mocné útoky německé armády nakonec zmařily všechny snahy o účinnou obranu. Právě tehdy prezident [[Albert Lebrun]] vyzval Pétaina, aby po rezignaci Maxima Weyganda vytvořil novou vládu. Pétain pak 22. června [[1940]] podepsal s Německem ponižující příměří, které předalo nacistům přímou kontrolu na strategickém severu a západě Francie včetně [[Paříž]]e a celého pobřeží s Atlantikem. Zbytek (asi 2/5 země) zůstal neokupovaný s administrativním centrem v lázeňském městě [[Vichy]] (de jure byla hlavním městem stále Paříž). Samostatnost byla formální, prakticky se jednalo o kolaborantský režim.