Verze z 7. 2. 2016, 13:32 editovat CommonsDelinker (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 61 048 editací - Soubor:Nico,_Zürich_1987-by_Edi_Schwager.jpg (na Commons smazal commons:User:JuTa, důvod: No permission since 30 January 2016) ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 7. 2. 2016, 16:16 editovat zrušit editaci Radiosaltbird (diskuse \| příspěvky) 111 476 editací zpět na verzi 62.24.93.89 uloženou 17. 10. 2015, 10:32‎ + odstranění odkazu na rozcestník Přejít na další porovnání →
Řádek 2: {{Infobox - hudební umělec \| jméno = Nico \| obrázek = Nico Harmonium1974.png \| popisek = Nico vpři ~~Curychu~~hře na [[harmonium]], [[Hyde Park (Londýn)\|Hyde Park]], ~~1986~~1974 \| velikost obrázku = \| široký obrázek = Řádek 133: Když Cale produkoval album skupiny [[The Stooges]], Nico za ním přišla a byla spolu s ním v producentské kabině.<ref name="Witts297">Witts, s. 297</ref> Zde se poprvé setkala s [[Iggy Pop\|Iggym Popem]], který ve skupině zpíval, se kterým později strávila několik týdnů na farmě v Michiganu.<ref name="Witts299">Witts, s. 299</ref> Na album ''[[The Stooges (album)\|The Stooges]]'' Pop pro Nico napsal píseň „We Will Fall“.<ref name="Witts300" /> Celá skladba trvá něco přes deset minut a Cale v ní hraje na violu. Její matka zemřela v únoru 1970.<ref name="Witts301">Witts, s. 301</ref> Od sedmdesátých let byla Nico závislá na heroinu.<ref name="Witts337" /><ref name="Witts344">Witts, s. 344</ref> V následujících letech jí dělal manažera Alan Wise, který se postaral o to, aby postupně přešla od heroinu na [[metadon]].<ref name="Witts360">Witts, s. 360</ref> Metadon se jí však nezamlouval a stále brala heroin a kvůli jeho shánění několikrát pozdě dorazila na koncert.<ref name="Witts362">Witts, s. 362</ref> V sedmdesátých letech žila s Garrelem a v pozdní části vztahu k němu přibrala ještě Ulbricha.<ref name="Witts343" /> Od května do července 1970 Nico nahrávala své třetí album nazvané ''[[Desertshore]]''. Dělo se tak v newyorském studiu [[Vanguard Studios]] a o produkci se staral [[Joe Boyd]] spolu s Calem. Cale je opět jediným hudebníkem, který na albu hrál a sám tedy obstaral všechny nástroje mimo harmonia. Je rovněž aranžérem všech skladeb a ve skladbě „My Only Child“ zpívá doprovodné vokály.<ref name="unterberger281">Unterberger, s. 281</ref> Doprovodné vokály zde zpívá rovněž [[Adam Miller]]<ref name="unterberger281" />{{#tag:ref\|Miller zpíval i v písni „The Soul of Patrick Lee“ na Caleově albu ''[[Church of Anthrax]]''.<ref name="unterberger281" />\|group=p}} a v písni „Le Petit Chevalier“ zpíval syn Nico Ari. První z osmi písní je „Janitor of Lunacy“, kterou Nico napsala pro Briana Jonese,<ref name="Witts300">Witts, s. 300</ref> který v červenci 1969 zemřel. Na druhém místě je „The Falconer“, kterou Nico napsala poté, co byl Andy Warhol v červnu 1968 postřelen.<ref name="Witts259">Witts, s. 259</ref> Nico původně plánovala, že tuto píseň nikde nevydá.<ref name="Witts259" /> Tento názor však později změnila a vydala ji na svém třetím albu a v roce 1972 byla spolu s několika dalšími použita ve filmu ''[[La Cicatrice intérieure]]''. Album vyšlo v prosinci 1970 u vydavatelství [[Reprise Records]]. Ještě před vydáním alba Nico odehrála krátké turné po Evropě se zastávkami v Amsterdamu, Paříži, Londýně a několika dalších městech.<ref name="Witts302">Witts, s. 302</ref> === Spolupráce s Garrelem a album The End… (1971−1974) ===

Nico: Porovnání verzí