|
V obecné řeči se patronem rozumí též osoba či skupina osob, která určitým způsobem chrání či podporuje jiného člověka nebo skupinu osob - drží nad nimi '''patronát'''.
== PatronátníSvětský právopatron ==
V uměleckém prostředí je patron neboli [[mecenáš]] člověkem, který financuje či spolufinancuje životní i umělecké náklady určitého umělce, například [[spisovatel]]e, [[sochař]]e či [[malíř]]e. Dříve tak byli označováni také [[zaměstnavatel]]é herců u kočovných [[divadlo|divadelních]] společností. ▼Patronát (patronátní právo) je soubor práv a [[povinnost]]í, jež příslušejí fyzické nebo právnické osobě vůči kostelu nebo církevnímu úřadu na základě zvláštního právního důvodu.
V prostředí katolické církve zakladatel kostela, kaple nebo jiného církevního úřadu stával patronem a vůči založené věci požíval [[patronátní právo]].
Kořeny patronátního práva v českých zemích sahají do raného [[středověk]]u. Od vyhlášení [[Velké privilegium české církve|Velkého privilegia české církve]] v roce [[1222]], jímž bylo vlastnické právo ke kostelům změněno na patronátní<ref>[http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/312891-patronatni-pravo Patronátní právo], Ottova encyklopedie, 1. 1. 1908</ref> a vlastníkem se stala církev, se patronem nazýval původní vlastník [[kostel]]a, který k němu měl i nadále určitá práva a povinnosti, zejména povinnost financovat a zajišťovat údržbu a právo ovlivňovat do jisté míry jejich řízení (například jmenování faráře). Patronátní právo existovalo též k jiným beneficiím (například školám, knihovnám) atd. Patronátní právo k určitému beneficiu vznikalo především první fundací, založením.
Podrobněji upravil patronátní právo [[dekret dvorské kanceláře]] ze dne 24. prosince 1782, ''o stavbách kostelních a farních a jejich udržování (o patronátních břemenech),'' platný pro Čechy a Moravu, doplněný dekretem ze dne 29. ledna 1783, a Dvorský dekret ze dne 3. října 1788, ''o stavbách kostelních a farních''. Dekrety upravují financování staveb a jejich oprav a stanoví povinnost správy včas upozornit patrona na nutnost údržby. ''Zákon č. 50/1874 ř. z., jímžto se vydávají ustanovení, kterými se upravují zevnitřní právní poměry církve katolické,'' ze dne 7. května 1874, odkázal řešení patronátního práva do zvláštního zákona, který však nikdy nebyl vydán.
[[Benešovy dekrety|Dekretem prezidenta republiky]] ze dne [[21. červen|21. června]] [[1945]] o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa (č. 12/1945 Sb. II) byla ke dni konfiskace zrušena patronátní práva a povinnosti, váznoucí na zemědělských majetcích konfiskovaných podle citovaného dekretu.
Zákon č. 218/1949 Sb. v § 11 odst. 1 stanovil: ''„Veškerý soukromý a veřejný patronát nad kostely, obročími a jinými církevními ústavy přechází na stát.“'' Tím na sebe stát vzal právo zasahovat do církevních záležitostí a zároveň povinnost pečovat o církevní stavby a další majetek.
== Světci jako patroni ==
Hlavní patron české země je [[Svatý Václav|sv. Václav]], který má sochu na [[Václavské náměstí|Václavském náměstí]] v [[Praha|Praze]]. Dalšími [[česká republika|národními]] patrony jsou z těch známějších například: [[Anežka Česká|sv. Anežka Česká]], [[Cyril a Metoděj|sv. Cyril a Metoděj.]], [[Svatý Vojtěch|sv. Vojtěch]], [[Svatá Ludmila|sv. Ludmila]], [[Svatý Jan Nepomucký|sv. Jan Nepomucký]], [[Svatá Zdislava|sv. Zdislava]], připravuje se [[Blahoslavený|beatifikace]] [[Pater|P.]] [[Josef Toufar|Josefa Toufara]]. Jednou z spolupatronů [[Francie]] je [[Jana z Arku]].
== Patron v uměleckém prostředí ==
▲V uměleckém prostředí je patron neboli [[mecenáš]] člověkem, který financuje či spolufinancuje životní i umělecké náklady určitého umělce, například [[spisovatel]]e, [[sochař]]e či [[malíř]]e. Dříve tak byli označováni také [[zaměstnavatel]]é herců u kočovných [[divadlo|divadelních]] společností.
== Reference ==
| 