Béla Bartók: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Okarina (diskuse | příspěvky)
m →‎Mládí: Stylistické úpravy
Okarina (diskuse | příspěvky)
m →‎Mládí: Opravy překlepů
Řádek 23:
Rodina se přestěhovala do [[Bratislava|Pressburgu]] ([[Bratislava]]), kde Béla dokončil druhou třídu gymnázia. Matka sama převzala jeho výuku klavíru a zařídila mu výuku harmonie u [[Lászó Erkel]]a. Krátce nato se přestěhovali do [[Bistrița (město)|Beszterce]], kde byla silná německá komunita. Zde měl Béla problémy s němčinou a také zde nenašel žádného učitele klavíru. V roce 1894 našla Bélova matka místo učitelky zpět v Pressburgu (Bratislavě). Bartók se zde zdokonaloval ve hře na klavír opět u [[László Erkel]]a. Studoval Brahmsovy a Beethovenovy skladby a sám napsal řadu skladeb, především pro klavír.
 
V roce 1898 mu bylo nabídnuto stipendium na konzervatoři ve Vídni, ale nakonec po maturitě studoval v letech 1899–1903 na hudební akademii v [[Budapešť|Budapešti]]; hru na klavír studoval u [[István Thomán|Istvána Thomána]], v kompozici byl žákem [[Hans Koessler|Hanse Koesslera]]. Po odmlce se vrátil ke komponování. Obdiv k [[Ferenc Liszt|Lisztovi]], příklad Straussovy symfonické básně ''Život hrdinův'' a snaha komponovat v národním stylu vedly ke vzniku symfonické básně ''Kossúth''. Ta byla ptovedenaprovedena v Budapešti, ale také v Manchesteru, kde ji řídil [[Hans Richter]].
 
V prosinci [[1904]] dokončil Bartók v Bratislavě lisztovskou ''Rapsódii pro klavír a orchestr op. 1.'' Když poznal, že „maďarské písně, mylně pokládané za lidové, jsou ve skutečnosti více či méně triviálními prostonárodními písněmi umělými…“, zahájil v r. 1905 spolu se [[Zoltán Kodály|Zoltánem Kodálym]] po maďarském venkově sběr lidové hudby (3700 zápisů). Později ze srovnávacích důvodů sbíral i písně [[Slovensko|slovenské]] (3200), [[Rumunsko|rumunské]] (3500); tiskem vydány 1967), ale i [[Arabské národy|arabské]] (65 z 1913), [[Turecko|turecké]] (89 z 1935), [[Ukrajina|ukrajinské]], [[Valašsko (Rumunsko)|valašské]], aj. Stal se v tomto světově uznávanou autoritou, jeho studie vyšly v řadě zemí. Ze starobylých tonálních a rytmických struktur východoevropského folklóru čerpal podněty pro svou vlastní skladatelskou tvorbu, kterou chtěl vymanit z tradičních klišé dur – mollového systému. Povzbuzením mu bylo i poznání děl [[Claude Debussy|Debussyho]], rovněž uplatňujícího pěti- a celotónové [[tónina|tóniny]].