Otevřít hlavní menu

Změny

m
napřímen odkaz z dějiny církve na dějiny křesťanství (změna názvu strínky)
[[Církevní otcové|Církevní Otcové]] prvních staletí se odvolávali na apoštolskou posloupnost jakožto určitou zkoušku pravověrnosti té které nauky – zda je pravověrná a nikoli [[hereze|heterodoxní]]. To bylo v dobách velkých kontroverzí a zvláště střetu mezi [[křesťanství|křesťanskou]] [[církev|církví]] a [[gnóze|gnostickými]] [[sekta]]mi naprosto nezbytné. Všichni se odvolávali na [[Bible|svatá Písma]] a bylo proto potřebné mít k dispozici ještě jiné měřítko.
 
[[Protestantismus|Protestantský]] [[Dějinydějiny církvekřesťanství|církevní historik]] J. N. D. Kelly píše ve svém nejvýznačnějším díle ''Early Christian Doctrines'':
 
:Kde lze nalézt apoštolské svědectví nebo tradici prakticky? […] Nejzjevnější odpovědí byla ta, kterou apoštolové svěřili ústně Církvi a která byla předávána z generace na generaci. […] Na rozdíl od domnělých tradic gnostických byla tato tradice zcela veřejná a otevřená, protože ji apoštolové svěřili svým nástupcům a ti zase těm, kdo přišli po nich, a byla proto v Církvi viditelná všem, kdo o ni měli zájem a hledali ji. (''Early Christian Doctrines'', s. 37)
 
=== Hegesippos ===
[[Eusebios z Kaisareie]], autor [[Dějinydějiny církvekřesťanství|Církevních dějin]] popisuje pět ztracených knih [[Hegesippos|Hegesippových]] ze [[2. století]]. Tyto knihy se ztratily a dochoval se nám z nich pouze malý úryvek, který cituje právě Eusebius ([[Dějiny církve|HE]] 4,30). Hegesippus se v něm raduje z toho, že se setkal s mnoha biskupy, kteří mají stejnou víru. Posloupnost biskupů v jednotlivých církevních obcích je pro něj důležitá a děje se podle ustanovení Písma (Zákon, Proroci a Pán):
:Když jsem přišel do Říma, setrval jsem tam až do doby Aniceta, jehož jáhnem byl Eleutherus. Po smrti Aniceta pak nastoupil Soter a po něm Eleutherus. Při ustanovování nástupce biskupa v každém městě se postupuje tak, jak to nařizují Zákon, Proroci a Pán…
 
241

editací