Slovesný způsob: Porovnání verzí

Odebráno 42 bajtů ,  před 4 lety
bez shrnutí editace
(Verze 13299610 uživatele 90.182.5.123 (diskuse) zrušena - přepis českých výrazů do latiny (přečtěte si prosím svou diskusi))
Značky: editace z Vizuálního editoru editace z mobilu editace z mobilního webu
== Klasifikace ==
=== Modus realis ===
Modus realis (skutečný z'''reálný způsobpůsob''') je takový způsob, který indikuje, že něco je zrovna skutečného, či naopak že není. Nejběžnějším typem je indikativ a deklarativ.
 
* '''DeklarativDeclarativus''' značí, že výrok je pravdivý, aniž by bylo zároveň činěno nějaké posuzování. V mnoha jazycích je ekvivalentní indikativu, ačkoli někdy je mezi nimi rozdíl. Deklarativ je úzce spjat s inferenciálem.
* '''Modus energicus''' (energický způsob) je používán hlavně v [[semitské jazyky|semitských jazycích]] vyjadřuje něco, v co se silně věří nebo co chce mluvčí zdůraznit. Např. v [[hebrejština|hebrejštině]] אָמוֹר יֹאמַר - doslova „řeknutím řekne“, tedy „zcela jistě řekne“.
* '''Obecný způsob''' je používán ke zevšeobecnění o jisté skupině věcí, např. „Led je studený.“ Čeština sice nemá tento způsob nijak morfologicky podchycen, nicméně jeho odlišnost může být snadno srozumitelná, srov. např. „Auta jsou rychlá.“ (obecný čas) × „Tato auta jsou rychlá.“ (indikativ).
* '''IndikativOznamovací způsob''' ('''evidenciálIndicativus)''', '''oznamovací způsob''') je používán pro faktické výroky či pozitivní přesvědčení. Patří sem všechny způsoby, které nejsou jiného druhu. V češtině sem spadají i otázky.
* '''Negativ''' vyjadřuje negaci činnosti. V mnoha jazycích není chápán jako speciální způsob; bývá většinou vyjádřen přidáním záporky (v češtině „ne“).
 
=== Modus irrealis ===
Modus irrealis ('''nereálnýneskutečný způsob''') je takový způsob, který indikuje, že určitá situace či akce se do chvíle, kdy řečník mluví, nestala.
 
* '''Kohortativ''' je používán k vyjádření žádosti, trvání na něčem, prosby, sebevýzvy, přání, touhy, úmyslu a následku. V češtině přímo neexistuje, bývá však opisován skrze imperativ 1. osoby plurálu („pojďme“). V angličtině rovněž není, nicméně blíží se mu výraz „let us“.
* '''Kondicionál''' ('''[[podmiňovací způsob]]''') je používán k vyjádření, že realizace je závislá na jistých okolnostech.
* '''Dubitativ''' slouží k vyjádření pochybností či nejistoty. Užíván např. v [[turečtina|turečtině]].
* '''Hypotetikál''' (např. v [[ruština|ruštině]]) vyjadřuje sice neskutečnou, nicméně stále možnou událost či situaci.
* '''Imperativ''' ('''rozkazovacíRozkazovací způsob''') vyjadřuje přímý rozkaz, požadavek či zákaz. V mnoha případech může znít použití imperativu hrubě a drsně. Rozkaz proto bývá mnohdy opisován zdvořilejší cestou skrze použití jiného způsobu.
* '''Inferenciál''' vyjadřuje informaci o nějaké události, které však nebyly řečníkem přímo pozorovány. Např. [[bulharština|bulharské]] той отиде a той отишъл by bylo do češtiny přeloženo jako „on šel“, avšak zatímco první první výraz v sobě obsahuje, že mluvčí událost přímo viděl (popř. je si velmi jistý, že se opravdu stala), druhý výraz vyjadřuje, že mluvčí nebyl svědkem události a obsahuje tedy jistou míru zpochybnění.
* '''Interrogativ''' je používán ke kladení otázek. Většina jazyků jej nemá, avšak [[welština]] třeba ano.
* '''Jusiv''' je podobný kohortativu, v některých jazycích se od něho odlišuje tím, že zatímco kohortativ se používá pro 1. osobu, jusiv pro 2. a 3.
* '''OptativPřací způsob''' vyjadřuje naděje, přání či rozkaz. Jen velmi málo jazyků jej odlišuje jako zvláštní způsob (např. [[albánština]], antická [[řečtina]], [[japonština]]).
* '''Potenciál''' je způsobem možnosti, vyjadřuje pozitivní názor mluvčího, že se nějaká událost stane.
* '''Eventiv''' je kombinací potenciálu a kondicionálu. Je použit ve [[Finština|finském]] eposu [[Kalevala]]. Jeho použití v současné finštině je spíše teoretické, lze vytvořit formy jako ''kävelleisin'' - „asi bych se prošel“. Eventiv je možné vysledovat i v některých nářečích [[estonština|estonštiny]].
Anonymní uživatel