Rámcová úmluva OSN o změně klimatu: Porovnání verzí

== Další jednání v rámci Dohody ==

 

První konference smluvních stran Úmluvy (anglicky ''Conference of Parties'', zkratka COP; jednotlivé konference se pak označovaly jako COP1, COP2 atd.) se konala v roce [[1995]] v [[Berlín]]ě. Do té doby ratifikovalo Úmluvu 127 zemí, které se konference účastnily jako strany Úmluvy. Jak již bylo řečeno, Úmluva je rámcový dokument, který může být opatřen dalšími dokumenty (protokoly, dodatky apod.). To umožňuje, aby se agenda kolem Úmluvy rozvíjela, aniž by při vyjednávání dalších detailů byl otvírán základní text, který je výsledkem těžce dosaženého kompromisu. Příprava protokolů je tak nejschůdnější cestou k modifikaci Úmluvy, která umožňuje značnou flexibilitu vyjednávání.

 

Velkým úspěchem berlínské konference bylo přijetí takzvaného '''[[Berlínský mandát|Berlínského mandátu]]'''. Tento dokument říká, že současné závazky nejsou adekvátní a že je třeba přijmout cíle jdoucí za rok 2000, a to včetně příslušných emisních limitů. Vycházeje z obtížnosti vyjednávání a z neschopnosti první Konference stran rozřešit v krátkém čase velké množství otázek, strany Úmluvy ustavily '''Ad hoc skupinu pro další vyjednávání berlínského mandátu''' (AGBM). Úkolem této skupiny bylo připravit pro konferenci v Kjótu text dokumentu, který by obsahoval závazné kroky ke snížení emisí a jejich časový rámec.

 

V průběhu let [[1996]]–[[1997]] však AGBM neučinila velký pokrok. Nejradikálnější návrh na 15% snížení emisí do roku [[2010]] předložila [[Evropská unie]], přičemž snížení se vztahovalo k roku [[1990]]. Návrhu oponovala nejen celá řada zemí [[Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj|OECD]], ale i země [[Organizace zemí vyvážejících ropu]]. Ještě několik hodin před zakončením konference v Kjótu nebylo zřejmé, zda text protokolu přijatelný pro všech 160 zemí bude přijat.

 

Nakonec byl poslední den konference, [[10. prosinec|10. prosince]] [[1997]], přijat text protokolu, který umožňuje zemím Dodatku I (průmyslově rozvinuté země) jistou flexibilitu a jako první krok této skupině ukládá povinnost zredukovat své emise o 5,2 %.

 

 

Ve dnech 7. až 18. prosince 2009 proběhla v [[Dánsko|dánské]] [[Kodaň|Kodani]] 15. konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, na které měla být podepsán závazný mezinárodní dokument, který by nahradil [[Kjótský protokol]] po roce 2012. Byla však pouze vzata na vědomí nezávazná deklarace vyjadřují snahu bojovat se změnou klimatu a snížit emise [[skleníkové plyny|skleníkových plynů]].<ref>[http://zahranicni.ihned.cz/c1-39544270-dohodu-o-klimatu-kodanska-konference-pouze-vzala-na-vedomi Dohodu o klimatu kodaňská konference pouze "vzala na vědomí"]</ref> Právně závazný dokument by mohl být podepsán v roce [[2010]] na 16. konferenci smluvních stran v [[Mexiko|Mexiku]].<ref>[http://www.ceskenoviny.cz/ekologie/zpravy/dusik-od-kodane-jsme-cekali-vic-dohoda-je-postupny-krok/412859 Dusík: Od Kodaně jsme čekali víc, dohoda je postupný krok]</ref>

 

 

Na šestnácté konferenci pořádné na přelomu listopadu a prosince 2010 (29.11 - 10.12) si odsouhlasily smluvní strany Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu tzv. [[Cancún]]skou dohodu.<ref>http://unfccc.int/meetings/cop_16/cancun_agreements/items/6005.php</ref> Dohoda představuje soubor rozhodnutí, z nichž nejdůležitější součástí je nový “klimatický fond”, který by měl pomoci rozvojovým zemím adaptovat se na změny klimatu a investovat do bezuhlíkových technologií. Rozvinuté státy se zavázaly, že budou do fondu společně přispívat od roku 2010 cca 10 mld USD ročně s postupným nárůstem až na 100 mld USD ročně v roce 2020. Důležitý pokrok byl dosažen také v oblasti mechanismu na ochranu pralesů a v oblasti podpory transferu technologií. Nepodařilo se naopak nalézt dohodu přímo v oblasti snižování emisí. Další vyjednávání budou směřovat na konferenci příští rok v [[Jihoafrická republika|Jihoafrické republice]] <ref>http://unfccc.int/meetings/items/2654.php</ref>. Dohodu ze všech zemí nepodpořila pouze Bolívie, informace o jejím nesouhlasu se stala součástí dokumentu.

 

 

Od 28. listopadu do 7. prosince 2011 se konala již sedmnáctá konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu. Hostící zemí byla tentokrát [[Jihoafrická republika]]. Po dvoudenním prodloužení trvání konference se nakonec podařilo dojednat druhé období platnosti [[Kjótský protokol|Kjótského protokolu]], konkrétní závazky pro snižování emisí skleníkových plynů však 35 signatářských zemí doplní teprve v květnu 2012. Do vyjednávání významně zasáhla [[Kanada]], která oznámila, že odstupuje od svých závazků daných Kjótským protokolem z roku 1997.

Příští konference smluvních stran se odehraje v [[Katar]]u ve spolupráci s [[Jižní Korea|Jižní Koreou]].

 

 

Osmnáctou konferenci smluvních stran Úmluvy hostil ve dnech 26.11. – 7.12.2012 [[Katar]]. Mezi hlavní výstupy konference patří<ref>http://unfccc.int/files/press/press_releases_advisories/application/pdf/pr20120812_cop18_close.pdf</ref>:

4. [[Německo]], [[Spojené království]], [[Francie]], [[Dánsko]], [[Švédsko]] a [[Evropská komise]] oznámily konkrétní výši finančních prostředků, které do roku 2015 vyčlení na mitigační a adaptační projekty v rozvojových zemích (celkem cca 6 mld USD).

 

19. konference smluvních stran se konala v listopadu [[2013]] v polské [[Varšava|Varšavě]], 20. konference se konala v prosinci [[2014]] v peruánské [[Lima|Limě]].

 

{{Podrobně|Klimatická konference v Paříži 2015}}

[[Klimatická konference v Paříži 2015|21. konference]] se uskutečnila mezi 30. listopadu až 15. prosince [[2015]] v [[Paříž]]i, zúčastnily se jí zástupci 177 zemí. Mimo jiné projednávali a rozhodovali, jaká cesta by měla být zvolena pro vlády a pro jednotlivce na cestě ke snížení emisí uhlíku a dalších skleníkových plynů.<ref>{{Cite web|title = COP21 United nations conference on climate change|url = http://www.cop21.gouv.fr/en/|website = www.cop21.gouv.fr|accessdate = 2015-12-07}}</ref> Jednání vyústila v přijetí [[Pařížská dohoda|Pařížské dohody]].