Utrakvismus: Porovnání verzí

Odebráno 1 185 bajtů ,  před 4 lety
rv opět typograficky zoufalé
(→‎Církevní správa: Doplnění dějepisných údajů VIZ Jaroslav Kadlec, Přehled českých církevních dějin, díl 1, vydalo nakladatel.Zvon, Praha 1991)
(rv opět typograficky zoufalé)
Pro formulaci věroučných stanovisek i řešení praktických otázek byly v průběhu husitských válek rozhodujícími autoritami [[zemský sněm]] a [[Univerzita Karlova|pražská univerzita]], také se často scházely [[synod]]y. V té době se také ustanovila [[dolní konzistoř]] jako orgán vykonávající autoritu [[arcibiskupství pražské|pražského arcibiskupství]] v [[sedisvakance|sedisvakanci]], která byla hlavou církevní organizace až do konce. Utrakvisté na Moravě měli podle [[basilejská kompaktáta|basilejských kompaktát]] podléhat [[Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů|biskupům v Olomouci]]. V utrakvistickém období byl na utrakvistickém území zachován systém [[arciděkanství]] a [[děkanství]] včetně [[vizitace|vizitací]]. Poté, co [[Jiří z Poděbrad]] dobyl [[Tábor]], byla táborská církev podřízena konzistoři.
 
Utrakvismus trval na svěcení kněží v [[apoštolská posloupnost|apoštolské posloupnosti]], k čemuž nejprve sloužil arcibiskup [[Konrád z Vechty]]. [[Jan Rokycana]] byl za arcibiskupa zvolen zemským sněmem ale nikdy nebyl vysvěcen. Po [[basilejský koncil|basilejském koncilu]] přišel do Čech jako světící biskup [[Filibert]] z Coutances v Normandii, z francouzského rodu De Mondieu. Zmocněnci basilej.koncilu v čele s biskupem Filibertem ještě r.1436 dosáhli toho,že kněžstvo podobojí obnovilo: kropení svěcenou vodou, žehnání svící-hromniček, obnovilo poutě, ofěry, užívání latiny v mešním obřadu (při mši svaté) atd.(VIZ).Později získali utrakvisté ještě [[Augustin Luciani|Augustina Lucianiho]] (Sankturienského,1482-1493) a [[Filip de Nova villa|Filipa de Nova Villa]] (1504-1507). Světící biskupové však neměli v církvi žádnou moc. Augustin i Filip se po neshodě s konzistoří usadili v [[Kutná Hora|Kutné Hoře]], která měla vlastní konzistoř, jíž podléhalo asi 20 farností v kutnohorském okolí. ***VIZ: Jaroslav Kadlec, Přehled českých církevních dějin, díl 1, Praha 1991*** .
 
V době nepřítomnosti biskupů museli kandidáti kněžství putovat do [[Itálie]] za biskupy, kteří byli ochotni je světit. V několika případech je také doloženo svěcení od [[arménská církev|arménských biskupů]] ve [[Lvov]]ě. Náklady na tuto cestu většinou neslo město, ve kterém se dotyčný zavázal na několik let ke službě [[kaplan]]a.
 
== 16. a 17. století ==
V průběhu 16. století dochází k rozmachu [[luterství]], rovněž [[Jednota bratrská]] posiluje své pozice. Většina šlechty přestoupila k některé z těchto konfesí, a prosadila je i na svých panstvích. Utrakvismus zůstává zastoupen hlavně ve městech, která po roce [[1547]] ztratila velkou část své moci. V důsledku [[katolická reforma|katolické reformy]] se zvyšuje i tlak katolické strany a utrakvismus se ocitá mezi dvěma mlýnskými kameny. [[Ferdinand I. Habsburský]] se však snažil podporovat utrakvismus jako protiváhu ostatních směrů [[reformace]]. Po dlouhém úsilí přiměl [[Tridentskýtridentský koncil]] k uznání přijímání pod obojí - r.1564. Koncil však současně zakázal podávání eucharistie dětem a ctění Jana Husa jako svatého. Císař Ferdinand I. zamýšlel, že by obnovené [[pražské arcibiskupství]] (1561) sloužilo oběma konfesím. Pražský, arcibiskupavšak [[Antonín Brus z Mohelnice]] (1561-1580) poté vysvětil v lednu 1565 na kněze 12 utrakvistických bohoslovců. Na přání nového císaře Maxmiliána II.(1564-1576) vysvětil další utrakvistické kandidáty hned v jarním termínu r.1565. A světil je dále- poslední zpráva je ze 13.srpna 1566, kdy bylo vysvěceno dokonce 30 utrakvistů.Avšak od r.1567 odmítal světit utrakvistické kněze, protože nedodržovali předepsané podmínky, zejména se nechtěli vzdát zvyku podávat svátost oltářní nemluvňatům. Arcibiskup proto žádal císaře, aby mu k dalším svěcením utrakvistů obstaral u papeže fakultu(zvláštní povolení) - tu mu však nesmlouvavý Pius V. (1566-72) odmítl udělit. *** VIZ: Jaroslav Kadlec, Přehled českých církevních dějin, díl 1, Praha 1991*** .
 
Rovněž ze strany protestantismu byl vyvíjen tlak na to, aby utrakvisté opustili to, co je spojovalo s katolickou církví. V době [[česká konfese|Českéčeské konfese]] utrakvisté ještě odolávali, avšak po [[Rudolfův Majestát|Rudolfově majestátu]] (1609) se [[dolní konzistoř]] a jí podléhající utrakvistické farnosti dostaly do vlivu protestantských stavů. Mnozí přesvědčení utrakvističtí kněží v této době raději přestoupili do katolické církve, kde mohli nadále podávat pod obojí.
 
Definitivní potlačení utrakvismu můžeme položit do období pobělohorské [[rekatolizace]], do r.1621. Na rozdíl od členů i [[duchovní]]ch jiných nekatolických církví byl však vstup bývalých utrakvistů do katolické církve zpravidla spíše formální záležitostí, což jen dokládá fakt, že utrakvismus byl [[teologie|teologicky]] i formálně blíže (pravda předtridentskému) katolicismu, než protestantismu, jak jej formulovala [[reformace]].
 
== Hodnocení ==