Muflon evropský: Porovnání verzí

Muflon může být dlouhý 10086 až 125cm, v kohoutku dosahuje výšky až 75 cm. Ocas měří 10 cm. Starší berani dosahují váhy 50 kg, ovce kolem 35 kg.<ref name="Savci"/> Mufloní zvěř má na hlavě [[Roh (biologie)|rohy]], [[Myslivost|myslivecky]] označované jako toulce. Mufloní toulce se liší od paroží [[Jelenovití|jelenovitých]] tím, že jsou duté, nevětvené, zvěř je neshazuje, a také svým původem. Jsou produktem [[kůže]] jako [[srst]] či spárky a nemají charakter [[Kostra|kosti]]. Velké, silně vyvinuté rohy nosí pouze berani, kteří je používají při soubojích. Bývají dlouhé až 80 cm. Muflonky jsou buďto bezrohé, nebo nosí malé růžky, dlouhé nejvýše 16 cm. Povrch toulců je vrubován a podle vrubů lze poznat věk muflona.

Podle jiné, dnes převažující, teorie je však muflon potomkem domácí neolitické ovce a na Korsiku i Sardinii byl v 8.-67. tisíciletí př.. n. l. dovezen lidmi. Teprve zde pak zpětně zdivočel. Prokázat skutečný původ muflona je značně problematické. Na rozdíl od koz, kde je spolehlivým vodítkem tvar rohů, je u ovcí téměř nemožné podle kosterních pozůstatků rozlišit divoké ovce od zvířat v raném stadiu domestikace.

Zprávy o chovu divokých ovcí na našem území pocházejí už ze 16. a 17. století, není však jisté, jestli šlo o muflony nebo nějaký asijský druh (ovce mufloní, ovce stepní [[argali]]). Teprve u zpráv z 2. pol. 19. století není pochyb o tom, že se jednalo skutečně o muflony. Nejprve byli vysazeni do StaréStare obory u [[Hluboká nad Vltavou|Hluboké nad Vltavou]], odtud se postupně rozšířili do dalších oblastí. Nejlépe se jim daří na skalách a kamenité půdě, kde si mohou dobře obrušovat neustále dorůstající [[Kopýtko|kopýtka]] - spárky. U muflonů chovaných na měkkém podkladě spárky přerůstají a způsobují kulhání zvířat. V současné době je [[Česko|Česká republika]] světovou špičkou v chovu muflonů.<ref>[http://www.lumix33.estranky.cz/clanky/mufloni-zver/mufproovc Historie muflonů - Magazín Koktejl]</ref> Z lesního závodu v [[Židlochovice|Židlochovicích]] u Brna například pochází 8 z 10 největších muflonních trofejí na světě. I když přesné světové počty muflonů nejsou známy, v České republice žije zhruba 35,8 % světové mufloní populace. Mufloni se v Česku loví od 1. 8. do 31. 12., většinou na čekané, roční odstřel zde činí asi 7500 jedinců a mírně se zvyšuje. To, že se v ČR muflonovi tak daří má i své stinné stránky. Mufloní zvěř je v mnoha lokalitách několikanásobně přemnožena a působí značné škody na lesním porostu i přízemní vegetaci. Trofejí z muflona jsou rohy - toulce, trofej se většinou upravuje jako celá [[Preparace|preparovaná]] hlava, nikoli jako lebka. Výtečná mufloní [[Zvěřina (maso)|zvěřina]] se chutí podobá [[Jehněčí maso|jehněčímu masu]], avšak zvěřina z beranů ulovených v době říje silně páchne.

Muflon nepatří mezi vybíravé druhy a spásá i kyselé a tvrdé trávy. V celkovém objemu přijímané potravy tvoří trávy asi 70 %, listí stromů a keřů asi 15 % a polokeře okolo 10 %. Pokud nenajde dostatek a vhodné složení potravy, ohryzává kořenové náběhy lesních dřevin, případně kmeny. Dostal se tedy do rozporu s ekonomickými zájmy člověka. V mnoha oblastech došlo k výrazné redukci nebo dokonce likvidaci muflonů. Muflon je opakem srnčí zvěře, a to nejen z hlediska složení potravypotravý.