Koncentrační tábor Mauthausen: Porovnání verzí

{{LocMap |Rakousko |lat=48.25 |long=14.50 |width=250 |float=right |caption=Lokalizace tábora Mauthausen-Gusen}}

'''Koncentrační tábor Mauthausen''' ({{Vjazyce|de}}: ''Konzentrationslager Mauthausen'', před rokem 1940 známý jako '''Mauthausen-Gusen''') byla velká skupina [[nacismus|nacistických]] [[koncentrační tábor|koncentračních táborů]], které byly vybudované v okolí vesnic [[Mauthausen]] a [[Sankt Georgen an der Gusen|Gusen]] v [[Horní Rakousy|Horních Rakousích]], asi 20 kilometrů východně od [[Linec|Lince]].

== Historie ==

=== KL Mauthausen ===

Dne [[8. srpen|8.&nbsp;srpna]] [[1938]] byli do Mauthausenu u&nbsp;Lince posláni vězni z&nbsp;[[koncentrační tábor Dachau|koncentračního tábora Dachau]], aby začali s&nbsp;budováním nového tábora. Místo nebylo vybrané jen kvůli jeho blízkosti k&nbsp;Linci, coby dopravnímu uzlu, ale i&nbsp;proto, že tato oblast byla jen řídce obydlená.<ref name="Dobosiewicz"/> I&nbsp;když byl tábor od začátku ovládaný německým státem, založila jej soukromá společnost jako hospodářský podnik. Vlastníkem kamenolomu Wiener-Graben, který nebyl jen v Mauthausenu, ale i&nbsp;v&nbsp;jeho okolí, byla firma [[DEST]] (zkratka pro ''Deutsche Erd- und Steinwerke GmbH''). Společnost vedená [[Oswald Pohl|Oswaldem Pohlem]], který byl taktéž vysoce postaveným funkcionářem [[Schutzstaffel|SS]], koupila kamenolom od města [[Vídeň|Vídně]] a začala s&nbsp;výstavbou Mauthausenského tábora. O&nbsp;rok později nařídila výstavbu prvního tábora v&nbsp;Gusenu. Dříve se vytěžená [[žula]] z&nbsp;kamenolomu používala na dláždění vídeňských ulic, ale nacističtí představitelé předpokládali využití velkého množství této horniny při kompletní rekonstrukci hlavních německých měst, v&nbsp;souladu s&nbsp;plány [[Albert Speer|Alberta Speera]] a jiných architektů [[nacistická architektura|nacistické architektury]].<ref name="Speer">{{citace monografie | příjmení = Speer |jméno = Albert | odkaz na autora =Albert Speer | titul =Inside The Third Reich | rok=1970 | vydavatel=The Macmillan Company | místo=New York | isbn =0-88365-924-7|jazyk=anglicky}}</ref>

 

 

=== KL Gusen ===

Koncem roku 1939 byl už mauthausenský tábor s&nbsp;kamenolomem Wiener-Graben přeplněn vězni. Jejich počet se vyšplhal z&nbsp;1080 koncem roku 1938 na více než 3000 o&nbsp;rok později. Přibližně tehdy začala v&nbsp;asi 4,5&nbsp;kilometru vzdáleném Gusenu výstavba nového tábora. Stavba tohoto tábora (nejprve pojmenovaný Gusen&nbsp;I) a jeho kastenhofenského kamenolomu byla dokončena v&nbsp;květnu 1940. První vězně umístili 17.&nbsp;dubna 1940 v&nbsp;prvních dvou barácích (č.&nbsp;7 a 8), zatímco první transport vězňů, hlavně z&nbsp;táborů v&nbsp;[[koncentrační tábor Dachau|Dachau]] a [[koncentrační tábor Sachsenhausen|Sachsenhausenu]] dorazil 25.&nbsp;května téhož roku.<ref name="Dobosiewicz"/>

 

 

=== Soustava táborů Mauthausen-Gusen ===

{{Podrobně|Pobočné tábory KL Mauthausen-Gusen}}

Tak, jak se neustále zvyšovala produkce Mauthausen-Gusenského komplexu táborů, tak se zvyšoval i&nbsp;počet vězňů v&nbsp;jednotlivých pobočných táborech. Tábory Gusen a Mauthausen původně sloužily místním kamenolomům, avšak od roku 1942 již byly začleněny do německé vojenské mašinérie. Na pojetí zvyšujícího se počtu nucených dělníků se začalo s&nbsp;výstavbou pobočných táborů (''Außenlager''). Ke konci války se již jednalo o&nbsp;101&nbsp;pobočných táborů (včetně 49&nbsp;hlavních pobočných táborů),<ref name="Waller">{{citace monografie | příjmení = Waller | jméno = James | titul=Becoming Evil: How Ordinary People Commit Genocide and Mass Killing | rok=2002 | strany=3–5 | vydavatel=Oxford University Press | místo=Oxford | isbn = 0195148681| url =http://books.google.com/books?ie=UTF-8&vid=ISBN0195148681&id=dHBB4TJpcx0C&pg=PA4&lpg=PA4&dq=Mauthausen&sig=40Bj2HNIG1t24SjCpEIzLNHJzdE |jazyk=anglicky}}</ref> nacházejících se na většině území současného Rakouska –&nbsp;od [[Mittersill]]u jižně od [[Salzburg]]u až po [[Schwechat]] východně od Vídně a od [[Pasov]]a na předválečné rakousko-německé hranici až po [[Loibl Pass]] na hranici s&nbsp;[[Jugoslávie|Jugoslávií]]. Pobočné tábory byly rozdělené podle jejich hlavního zaměření do několika kategorií:

=== Mauthausen-Gusen jako podnik ===

Ve výrobní produkci a v&nbsp;zisku dosahoval Mauthausen-Gusen nejlepších výsledků ze všech velkých nucených pracovních center včetně [[Auschwitz I.]], [[koncentrační tábor Flossenbürg|Flossenbürgu]], [[koncentrační tábor Gross-Rosen|Gross-Rosenu]], [[koncentrační tábor Marburg|Marburgu]] a [[Koncentrační tábor Natzweiler-Struthof|Natzweiler-Struthofu]].<ref name="Memoriales">{{Citace elektronické monografie | vydavatel = Topografía de la memoria | titul = Historia de los campos de concentración: El sistema de campos de concentración nacionalsocialista, 1933–1945: un modelo europeo | url = http://www.memoriales.net/historia_2.htm | datum vydání = 2005 | datum přístupu = 2009-7-20 | jazyk = španělsky}}</ref> Seznam podniků využívajících nucené práce z&nbsp;tábora Mauthausen-Gusen byl dlouhý a zahrnoval i&nbsp;velké národní korporace, ale stejně tak i&nbsp;malé místní firmy a komunity. Část kamenolomu upravili na montážní závod pro automatické zbraně [[Mauser]]. V&nbsp;roce 1943 byla v&nbsp;Gusenu postavená podzemní továrna podniku [[Steyr-Daimler-Puch]]. Podobná továrna na výrobu stíhaček [[Messerschmitt]] byla otevřena poblíž [[Sankt Georgen an der Gusen]]. Společně se celkem asi 45&nbsp;větších podniků podílelo na tom, že koncentrační tábor Mauthausen-Gusen dosáhl v&nbsp;samotném roce 1944 zisk více než 11&nbsp;milionů říšských marek.{{#tag:ref|11&nbsp;milionů říšských marek byl ekvivalent k&nbsp;asi 4&nbsp;403&nbsp;000 [[americký dolar|dolarů]] anebo téměř 1&nbsp;000&nbsp;000 [[Libra šterlinků|liber]] ve výměnném kurzu z&nbsp;roku 1939.<ref>{{citace elektronické monografie | příjmení Derela | jméno=Michał| titul=The prices of Polish armament before 1939 | vydavatel=The PIBWL military site | rok=2005 | url=http://derela.republika.pl/prices.htm | datum přístupu=2006-5-22 |jazyk =anglicky}}</ref> 4&nbsp;403&nbsp;000 dolarů v&nbsp;1939 je ekvivalentem dnešních 560&nbsp;370&nbsp;000 dolarů (použitím relativního podílu [[Hrubý domácí produkt|HDP]] za základ porovnání)<ref>{{citace elektronické monografie | příjmení = Williamson | jméno=Samuel H | titul=What is the Relative Value? | vydavatel=Miami University | rok=2004 | url=http://eh.net/hmit/compare/result.php?use%5B%5D=NOMINALGDP&amount2=&year2=&year_result=2004&amount=4403000&year_source=1939 | datum přístupu=2006-05-22 |jazyk=anglicky}}</ref>|group="pozn"}} Mezi tyto podniky patřily:<ref name="Memoriales"/>

{| class=wikitable align=right

|-

 

=== Vyhlazení prací ===

Kromě hospodářské funkce měl tábor i&nbsp;politický význam. Přinejmenším do roku 1943 byl tábor určený pro vězně a vraždění skutečných i&nbsp;domnělých politických a ideologických nepřátel Německa.<ref name="Bischof"/><ref name="Richardson">{{citace monografie | příjmení= Richardson | jméno =Elizabeth | titul =Administrative Law and Procedure | rok=1995 | místo = Albany |strany=162–164 | kapitola=United States vs. Leprich | url kapitoly =http://books.google.com/books?ie=UTF-8&vid=ISBN0827374682&id=8iBCkpR1MqMC&pg=PA162&lpg=PA162&dq=Mauthausen&sig=uS5RYlmOR7sqvkU-C-Ff3Hgq_hU | vydavatel=Thomson Delmar Learning | isbn =0827374682 |jazyk=anglicky}}</ref> Posléze však tábor sloužil německé vojenské mašinérii a vykonával i&nbsp;vyhlazovací práci. Když byli vězni po dvanáctihodinové práci v&nbsp;kamenolomu úplně vyčerpaní nebo když byli příliš nemocní či příliš slabí, aby mohli pracovat, přesunuli je do tzv. revíru (''Krankenrevier'', barák pro choré) nebo na jiné místo k&nbsp;vyhlazení. Zpočátku neměl tábor vlastní plynovou komoru a takzvané muzelmany, tj.&nbsp;vězně příliš choré na to, aby pracovali po tom co byli týráni, podvyživení anebo úplně vyčerpaní, přesunuli do jiných koncentračních táborů k&nbsp;vyhlazení (nejčastěji do neslavného [[Zámek Hartheim|zámku Hartheim]],<ref name="Traveler's Guide">{{citace monografie|příjmení=Terrance |jméno=Marc | titul =Concentration Camps: A Traveler's Guide to World War II Sites | rok=1999 | vydavatel=Universal | místo= Parkland (Florida)| isbn = 1581128398| url =http://books.google.com/books?ie=UTF-8&vid=ISBN1581128398&id=TNt9IVBVeNQC&pg=PA142&lpg=PA142&dq=Mauthausen&vq=Mauthausen&sig=LICy2j9fVQHMJS7anXJDGm7tTDs |jazyk=anglicky}} [Dále jen: ''Concentration Camps: A Traveler's Guide to World War II Sites.'']</ref> který byl vzdálený 40,7&nbsp;km) či je usmrtili smrtelnou injekcí a zpopelnili v&nbsp;místním [[krematorium|krematoriu]]. Se zvyšujícím se počtem vězňů se tento systém příliš prodražoval a od roku 1940 se stal Mauthausen-Gusen jedním z mála západních táborů, který používal [[plynová komora|plynovou komoru]] pravidelně. Z&nbsp;počátku používal jen improvizovanou mobilní plynovou komoru –&nbsp;dodávku s&nbsp;výfukovou trubicí vyvedenou uvnitř korby –&nbsp;která pendlovala mezi Mauthausenem a Gusenem. V&nbsp;prosinci 1941 dokončili trvalou plynovou komoru, která mohla najednou zabít až 120&nbsp;vězňů.<ref name="Abzug">{{citace monografie | příjmení=Abzug |jméno =Robert | titul =Inside the Vicious Heart | rok=1987 | strany=106–110 | vydavatel=Oxford University Press | místo=Oxford | isbn = 0195042360 | url =http://books.google.com/books?ie=UTF-8&vid=ISBN0195042360&id=CMfGlx3jDLIC&pg=PA107&lpg=PA107&dq=Mauthausen&sig=Gm0Bv_k8PLp4hFKnxl-9cVWlwk8 |jazyk=anglicky}}</ref><ref name="Shermer">{{citace monografie| příjmení = Shermer | jméno = Michael | příjmení2 = Grobman |jméno2 =Alex | titul =Denying History: Who Says the Holocaust Never Happened and Why Do They Say It? | rok=2002 | strany=168–175 | kapitola=The Gas Chamber at Mauthausen | url kapitoly = http://books.google.com/books?ie=UTF-8&vid=ISBN0520234693&id=Q-0B9-D5Vz4C&pg=PA168&lpg=PA168&dq=Mauthausen&sig=CNT1pOFaaBiIbNkcYl1YWbDgOso | vydavatel=University of California Press | isbn =0520234693 |jazyk=anglicky}}</ref>

 

== Vězni ==

Až do roku 1940 tvořili největší skupiny vězňů němečtí, rakouští a [[Československo|českoslovenští]] [[socialismus|socialisté]], [[komunismus|komunisté]], [[anarchismus|anarchisté]], [[homosexualita|homosexuálové]] a [[Romové]]. Dalšími skupinami pronásledovanými výhradně kvůli náboženským postojům byli ''sektáři'' (takto je nazýval nacistický režim), tj.&nbsp;například [[Svědkové Jehovovi]]. Důvodem jejich uvěznění bylo odmítnutí přísahy oddanosti [[Adolf Hitler|Hitlerovi]] a rovněž tak zapojení se do jakékoliv vojenské služby.<ref name="Marsalek"/>

 

}}</ref>

 

Tábory Mauthausen-Gusen přijímaly během druhé světové války denně menší vězeňské transporty; většinou z&nbsp;ostatních koncentračních táborů Německem okupované Evropy. Většina vězňů v&nbsp;pobočných táborech Mauthausenu byla před jejich přesunutím do nynějších táborů nejprve držena na různých jiných místech. Nejvýznamnější z&nbsp;těchto center byly pro Mauthausen-Gusen neslavně známé tábory Dachau a Osvětim-Březinka (Auschwitz-Birkenau). První transporty z&nbsp;Osvětimi začaly v&nbsp;únoru 1942. Druhý transport v&nbsp;červnu téhož roku byl zhruba o&nbsp;1200&nbsp;vězňů větší. Podobné skupiny poslali z&nbsp;Osvětimi do Gusenu a Mauthausenu v&nbsp;dubnu a listopadu 1943 a později v&nbsp;lednu a únoru 1944. Nakonec v&nbsp;květnu téhož roku po návštěvě [[Adolf Eichmann|Adolfa Eichmanna]] v&nbsp;Mauthausenu, přijal Mauthausen-Gusen první skupinu 8000&nbsp;maďarských Židů z&nbsp;Osvětimi; první skupinu, kterou evakuovali z&nbsp;tábora před sovětským postupem. Zpočátku se skupiny evakuované z&nbsp;Osvětimi skládaly z&nbsp;kvalifikovaných dělníků pro rostoucí průmysl Mauthausen-Gusenského komplexu, ale jak evakuace pokračovala, přepravili do Mauthausenu, Gusenu, Vídně nebo [[Melk]]u i&nbsp;jiné kategorie méně kvalifikovaných lidí.<ref name="KARTA">{{citace elektronické monografie| příjmení=Filipowski |jméno=Piotr | titul=Auschwitz w drodze do Matchausen | datum=2005 | vydavatel=Laboratorium Reportazum | url=http://www.reporter.edu.pl/europa_wg_auschwitz/kronika_reportaz/konferencja_historia_mowiona_a_kronika_reportaz/auschwitz_w_drodze_do_matchausen | datum přístupu=2006-4-11|jazyk=polsky}}</ref>

 

 

=== Ženy a děti v Mauthausen-Gusenu ===

Ačkoliv byl komplex Mauthausen-Gusen pracovní tábor pro muže, s&nbsp;prvním ženským transportem z&nbsp;Osvětimi v&nbsp;září 1944 otevřeli v&nbsp;Mauthausenu i&nbsp;tábor pro ženy. Další ženy a děti přišly do Mauthausenu z&nbsp;[[koncentrační tábor Ravensbrück|Ravensbrücku]], [[Bergen-Belsen]]u, [[Koncentrační tábor Gross-Rosen|Gross Rosenu]] a Buchenwaldu. Spolu s&nbsp;nimi přišly i&nbsp;ženské dozorkyně; o&nbsp;dvaceti je známo, že sloužily v&nbsp;Mauthausenu, šedesát v&nbsp;celém táborovém komplexu, v&nbsp;pobočných táborech [[Hirtenberg]], [[Lenzing]] (hlavní ženský poboční tábor v&nbsp;Rakousku) a [[Sankt Lambrecht]]. Hlavní dozorkyně v&nbsp;Mauthausenu byla nejdříve [[Margarete Freinbergerová]] a poté [[Jane Bernigauová]]. Skoro všechny dozorkyně sloužící v&nbsp;Mauthausenu Němci naverbovali v&nbsp;rakouských městech mezi zářím a listopadem 1944. Začátkem dubna 1945 přišlo nejméně dalších 2500&nbsp;ženských vězeňkyň z&nbsp;ženských táborů v&nbsp;Amstettenu, St.&nbsp;Lambrechtu, Hirtenbergu a Flossenbürgského tábora ve Freibergu. Uvádí se, že v&nbsp;Mauthausenu sloužila i&nbsp;[[Hildegard Lächertová]].<ref name="Brown">{{citace monografie | příjmení=Brown |jméno =Daniel Patrick | titul =The Camp Women: The Female Auxiliaries Who Assisted the SS in Running the Nazi Concentration Camp System | rok=2002 | vydavatel=Schiffer | isbn =0764314440 | strany=288|jazyk=anglicky}}</ref>

 

 

=== Zacházení s vězni ===

Ačkoliv Mauthausen-Gusen nebyl jediným koncentračním táborem, kde Němci zrealizovali svůj systém vyhlazení prací (''Vernichtung durch Arbeit''), patřil mezi nejbrutálnější a nejpřísnější. Podmínky v&nbsp;táboře se považovaly za výjimečně nesnesitelné, dokonce i&nbsp;na poměry koncentračních táborů.<ref name="HolocaustMuseum">{{citace elektronické monografie | vydavatel=Simon Wiesenthal Center | titul=Selected Holocaust Glossary: Terms, Places and Personalities | url=http://www.flholocaustmuseum.org/frameworks/glossary.htm | datum přístupu=2006-4-12|jazyk=anglicky}}</ref><ref name="Bloxham">{{citace monografie | příjmení=Bloxham |jméno =Donald | titul =Genocide on Trial: War Crimes Trials and the Formation of Holocaust History and Memory | strany=210 | vydavatel=Oxford University Press | místo=Oxford | isbn =0199259046 | url =http://books.google.com/books?ie=UTF-8&vid=ISBN0199259046&id=ab4ZL8h5dFMC&pg=PA210&lpg=PA210&dq=extermination+through+labour&vq=Mauthausen&sig=horhgVquFxTIFvA02FbZGzzi4x0|jazyk=anglicky}}</ref><ref name="Burleigh">{{citace monografie | příjmení=Burleigh |jméno= Michael| titul =Ethics and Extermination: Reflections on Nazi Genocide | rok=1997 | strany=210–211 | vydavatel=Cambridge University Press | místo=Cambridge | isbn = 0521588162 | url =http://books.google.com/books?ie=UTF-8&vid=ISBN0521588162&id=y-tbb8Yx3ooC&pg=RA1-PA211&lpg=RA1-PA211&dq=extermination+through+labour&vq=Mauthausen&sig=FF-Nujc2T9wvayl-lFdQ8hWaJPU |jazyk=anglicky}}</ref> Vězni netrpěli pouze podvýživou, přeplněnými baráky, neustálým týráním a bitím dozorci a „kápy,“<ref name="Grzesiuk"/> ale i&nbsp;výjimečně těžkou prací.<ref name="Abzug"/> Když bylo v&nbsp;Mauthausenu příliš vězňů na to, aby pracovali najednou v&nbsp;kamenolomu, mnohým přiřadili práci v&nbsp;dílně nebo jinou manuální práci. Práce v&nbsp;kamenolomu přidělovali těm nešťastníkům, kteří se nějak provinili. Důvody k&nbsp;jejich poslání na „úkol za trest“ byly bezvýznamné a zahrnovaly „zločiny,“ jako například nezasalutování kolemjdoucímu Němci.

 

Práce v&nbsp;kamenolomu, často v&nbsp;nesnesitelných horkách nebo při mrazech až −30&nbsp;°C,<ref name="Grzesiuk"/> vedla k&nbsp;výjimečně vysoké úmrtnosti.<ref group="pozn">Pro rok 1941 se často uvádí, že úmrtnost dosáhla 58 %; pro porovnání, ve stejném čase byla úmrtnost v&nbsp;Dachau 36 % a v&nbsp;Buchenwaldu 19 %. Dobosiewicz, který vypracoval nejrozsáhlejší studii, porovnal různé faktory. Jeho odhady se zakládají na počtu vězňů, kteří byli přivezeni a zabiti během jednoho roku.</ref><ref name="Burleigh"/> Příděly jídla byly omezené a průměrný vězeň vážil v&nbsp;letech 1940 až 1942 zhruba 40&nbsp;kilogramů.<ref name="Pike">{{citace monografie| příjmení=Wingeate Pike |jméno=David | titul =Spaniards in the Holocaust | rok=2000 | strany=97 | vydavatel=Routledge | místo=Londýn | isbn =0415227801 | url =http://books.google.com/books?ie=UTF-8&vid=ISBN0415227801&id=-9uRoGlfSM8C&dq=Mauthausen-Gusen&lpg=PA95&pg=PA97&sig=C9TJL0A0o9nDqtl8-p_WxWgC128 |jazyk=anglicky}} [Dále jen: ''Spaniards in the Holocaust.'']</ref> Odhaduje se, že průměrná energetická hodnota přídělů jídla se snížila z&nbsp;1750&nbsp;kalorií za den, v&nbsp;letech 1940 až 1942, na 1460 v&nbsp;dalším období. V&nbsp;roce 1945 se energetická hodnota přídělů dále snížila a nepřesáhla 600 až 1000&nbsp;kalorií denně. To je méně než třetina energie potřebné pro průměrného dělníka pracujícího v&nbsp;těžkém průmyslu.<ref name="Dobosiewicz_W_obronie"/> To vedlo k&nbsp;vyhladovění tisíců vězňů.

 

Vězni v&nbsp;Mauthausenu, Gusenu&nbsp;I&nbsp;a&nbsp;II měli přístup k&nbsp;oddělenému táboru pro nemocné (''Krankenlager''). Navzdory tomu, že v&nbsp;tomto táboře pracovalo zhruba sto lékařů z&nbsp;řad vězňů,<ref name="Krukowski">{{citace monografie | příjmení = Krukowski |jméno =Stefan | titul =Nad pięknym modrym Dunajem; Mauthausen | rok=1966 | strany=292–297 | kapitola=Pamięci lekarzy | vydavatel=Książka i Wiedza | místo=Varšava|jazyk=polsky}}</ref> nebyly jim poskytnuty žádné léky a mohli poskytovat pouze základní první pomoc.<ref name="Dobosiewicz"/><ref name="Krukowski"/> Proto byla „táborová nemocnice,“ jak byla nazývána Němci, ve skutečnosti poslední zastávkou před smrtí pro tisíce vězňů a jen velmi málo z&nbsp;nich mělo šanci na uzdravení.

 

 

Tato brutalita nebyla náhodná. Dozorci z&nbsp;řad SS často nutili vyčerpané vězně vynést nahoru po schodech kamenné bloky. Ty, kteří toto utrpení přežili, seřadili na kraj útesu známého jako „parašutistická stěna“ (''Fallschirmspringerwand'').<ref name="Mauthausen-memorial">{{citace elektronické monografie| url =http://www.mauthausen-memorial.at/db/admin/de/show_article.php?carticle=367&topopup=1| titul =Fallschirmspringerwand| vydavatel =Mauthausen Memorial| datum přístupu =2006-5-16}}</ref> Se zbraní, kterou proti nim mířili, měli vězni dvě možnosti; být zastřeleni nebo shodit vedle stojícího vězně z&nbsp;útesu.<ref name="Waller"/> Mezi jiné běžné vyhlazovací metody vězňů, kteří byli nemocní, neschopní další práce, chycení při pokusu o&nbsp;útěk nebo prostřednictvím kolektivní viny, patřilo:

* ubití k&nbsp;smrti (příslušníky SS nebo „kápy“)

* ledové sprchy – asi 3000&nbsp;vězňů zemřelo na následky [[podchlazení]] poté, co byli přinuceni sprchovat se ledově studenou vodou a ponechání venku při nízkých teplotách<ref name="Oskarżamy">{{citace monografie | příjmení=Wnuk |jméno=Włodzimierz a kolektiv| titul =Oskarżamy! Materiały do historii obozu koncentracyjnego Mauthausen-Gusen | rok=1961 | strany=20–22 | kapitola=Śmiertelne kąpiele | vydavatel=Klub Mauthausen-Gusen ZBoWiD | místo=Katovice |jazyk=polsky}}</ref>

Zachráněná táborová kartotéka zahrnuje osobní záznamy 37&nbsp;411 zavražděných vězňů, včetně 22&nbsp;092&nbsp;Poláků, 5024&nbsp;Španělů, 2843&nbsp;sovětských válečných zajatců a 7452&nbsp;vězňů 24&nbsp;jiných národností.<ref name="Wlazłowski">{{citace monografie|příjmení= Wlazłowski| jméno=Zbigniew | titul =Przez kamieniołomy i kolczasty drut | rok=1974 | strany=7–12 | vydavatel=Wydawnictwo Literackie | místo=Krakov |jazyk=polsky}} [Dále jen: ''Przez kamieniołomy i kolczasty drut.'']</ref> Část zachráněné kartotéky týkající se zemřelých z&nbsp;KZ&nbsp;Gusenu zaznamenává dalších 30&nbsp;536&nbsp;jmen.

 

Hlavním zdrojem informací o&nbsp;počtu mrtvých v&nbsp;táborovém komplexu jsou kromě karoték Mauthausenských pobočných táborů:

# Záznamy [[Józef Żmij|Józefa Żmija]], jednoho ze zachráněných, který pracoval v&nbsp;táborovém úřadě Gusenu&nbsp;I. Jeho záznamy vycházejí z&nbsp;vlastnoručně zhotovených kopií ročních zpráv z&nbsp;období let 1940 až 1944 a denních velitelských zpráv v&nbsp;období mezi 1.&nbsp;lednem&nbsp;1945 až do osvobození.

# Kartotéka úmrtí vyhotovená hlavním doktorem SS Mauthausenského hlavního úřadu pro tábor Gusen (podobné záznamy pro Mauthausenské pobočné tábory byly zničeny).

 

 

Různí historici udávají celkové ztráty na životech ve čtyřech hlavních táborech (Mauthausen, Gusen&nbsp;I, Gusen&nbsp;II a Gusen&nbsp;III) mezi 55&nbsp;000<ref name="Abzug"/> a 60&nbsp;000.<ref name="Gilbert">{{Citace monografie | příjmení = Martin | jméno = Gilbert | odkaz na autora = Martin Gilbert | titul = The Holocaust : A History of the Jews of Europe During the Second World War | vydavatel = Owl Books | místo = New York | rok = 1987 | isbn = 0805003487 | strany = 976 | jazyk = anglicky}}</ref><ref group="pozn">Podle [[Martin Gilbert|Martina Gilberta]] zemřelo v&nbsp;Mauthausenu a jeho pobočných táborech v&nbsp;prvních čtyřech měsících roku 1945 asi 30&nbsp;000&nbsp;vězňů. Dále uvádí, že to byla asi polovina z&nbsp;celkových ztrát na životech během celé existence tábora.</ref> V&nbsp;prvních měsících po osvobození zemřelo v&nbsp;amerických polních nemocnicích dalších 1042&nbsp;vězňů.<ref name="Wlazłowski-numbers">''Przez kamieniołomy i kolczasty drut.'' s.&nbsp;175–176</ref>

Během posledních měsíců před osvobozením tábora jej připravil jeho velitel [[Franz Ziereis]] na obranu před možnou sovětskou ofenzivou. Většina vězňů německé a rakouské národnosti se „dobrovolně“ přihlásila do [[SS-Freiwillige Häftlingsdivision]] – jednotky SS složená hlavně z&nbsp;bývalých vězňů koncentračního tábora, vedené [[Oskar Dirlewanger|Oskarem Dirlewangerem]]. Zbývající vězni byli nahnáni budovat protitankové žulové bariéry východně od Mauthausenu. Vězni, kteří si nebyli schopni poradit s&nbsp;těžkou prací a podvýživou, byli ve velkém likvidováni, aby uvolnili místo pro přicházející nové vězně z&nbsp;jiných evakuovaných táborů, včetně většiny pobočných táborů Mauthausen-Gusenu. V&nbsp;posledních měsících války se dodávka hlavního zdroje kalorií, potravinových balíků posílaných prostřednictvím Mezinárodního červeného kříže, zastavila a potravinové příděly byly katastrofálně nízké. Vězni, přemístění do „nemocničního tábora,“ dostával kromě půl litru polévky jen jeden chléb rozdělený pro dvacet vězňů.<ref name="Dobosiewicz-food rations">''Mauthausen/Gusen; obóz zagłady.'' s.&nbsp;374–375</ref> Mnozí vězni, kteří se už před tím angažovali v&nbsp;různých formách odporu, začali připravovat plány na obranu tábora v&nbsp;případě pokusu SS na zlikvidování zbylých vězňů. Není známé, proč nebyli vězni Gusenu&nbsp;I&nbsp;a&nbsp;II navzdory přímému rozkazu Heinricha Himmlera masově popraveni; Zeireisův plán předpokládal nahnání všech vězňů do tunelů Kellerbauské podzemní továrny a vyhození jejich vstupů do vzduchu. Jeden z&nbsp;polských členů hnutí odporu, který se o&nbsp;tomto plánu dozvěděl, naplánoval shromažďování nářadí potřebného na vykopání průduchů.

 

28.&nbsp;dubna bylo nahnáno asi 22&nbsp;000&nbsp;vězňů, pod záminkou smyšleného náletu, do gusenských tunelů. Po několika hodinách se však vězni mohli vrátit do tábora. Autor monografie o&nbsp;komplexu Mauthausen-Gusen, [[Stanisław Dobosiewicz]], vysvětluje, že možným důvodem selhání německého plánu bylo přerušení zápalné šňůry. Samotný Ziereis, ve své výpovědi z&nbsp;25.&nbsp;května 1945, prohlásil, že neuposlechnout rozkaz jej přesvědčila jeho manželka.<ref name="Dobosiewicz-final">''Mauthausen/Gusen; Samoobrona i konspiracja.'' s.&nbsp;382–388</ref> Ačkoliv se od plánu upustilo, vězni se nadále obávali masakru ze strany SS jinými prostředky. Proto připravili polští, sovětští a francouzští vězni plán útoku na baráky stráží SS a získání zbraní potřebných k&nbsp;boji. Podobný plán vypracovali i španělští vězni.<ref name="Dobosiewicz-final"/>

 

3.&nbsp;května začali SS a další stráže přípravu evakuace tábora. Následující den vystřídali mauthausenské stráže neozbrojení vojáci [[Volkssturm]]u a improvizovaná jednotka složená ze starších vídeňských policistů a hasičů. Velitel policejní jednotky uznal „vězeňskou samosprávu“ coby nejvyšší táborový orgán a [[Martin Gerken]], v&nbsp;gusenské administrativě do té doby nejvýše postavený vězeň („kápo“), který měl hodnost ''Lagerälteste'' tj. ''nejstarší v táboře'', se stal ''de facto'' novým velitelem. Pokusil se vytvořit Mezinárodní vězeňský výbor, který by se stal dočasnou vládnoucí skupinou tábora až do jeho osvobození jednou z&nbsp;blížících se armád. Po veřejném obvinění z&nbsp;kolaborace s SS však jeho plán ztroskotal. Nucené práce se zastavily ve všech pobočných táborech Mauthausenu a vězni se soustředili na přípravy svého osvobození anebo na obranu v&nbsp;případě možného útoku divizí SS soustředěných v&nbsp;oblasti.<ref name="Dobosiewicz-final"/> Podle pamětníka Dr. Hlaváčka se „nedostatečně vyzbrojené vojenské jednotky vězňů, pod vedením rakouského majora Kodra a sovětského majora Pirogova, pustily do boje proti elitním jednotkám SS, obsadily okolní kopce a tím zabránily jednotkám SS, aby napadly Mauthausen.“<ref name="Hlaváček"/> Ze všech hlavních táborů komplexu Mauthausen-Gusen byl evakuován pouze Gusen&nbsp;III. 1.&nbsp;května byli vězni posláni na pochod smrti do Sankt Georgenu, ale již po několika hodinách pochodu jim bylo nařízené vrátit se zpět do tábora. Operace se zopakovala i&nbsp;další den, ale byla opět rychle odvolaná. Následující den stráže SS dezertovaly a nechaly vězně jejich vlastnímu osudu.<ref name="Dobosiewicz-final"/>

 

Tábory Mauthausen-Gusen byly posledními, které byly koncem druhé světové války osvobozeny. 5.&nbsp;května&nbsp;1945 přišli do tábora Mauthausen vojáci 41.&nbsp;průzkumné jednotky 11.&nbsp;americké obrněné divize. Tyto jednotky odzbrojily policisty a opustily tábor. Většina členů SS utekla z&nbsp;tábora již před jeho osvobozením; zbylých zhruba třicet bylo vězni zlynčováno (podobný počet byl zlynčován i&nbsp;v&nbsp;Gusenu&nbsp;II).<ref name="Dobosiewicz-liberty">''Mauthausen/Gusen; Samoobrona i konspiracja.'' s.&nbsp;395–397</ref> Do 6.&nbsp;května byly, s&nbsp;výjimkou dvou táborů v&nbsp;Loiblpassu, americkou armádou osvobozeny všechny zbývající pobočné tábory komplexu Mauthausen-Gusen.

 

| článek2 = Koncentračný tábor Mauthausen-Gusen

| revize2 = 2319879

<references />