Koncentrační tábor Mauthausen: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
M-sche (diskuse | příspěvky)
m Typografie
m nahrazení HTML značek za šablonu Šablona:clear dle ŽOPP (archiv 14); kosmetické úpravy
Řádek 1:
[[Soubor:KZ Mauthausen.jpg|thumbnáhled|upright=1.4|Tanky 11. americké obrněné divize vstupují do Mauthausenu, 6. května 1945]]
{{LocMap |Rakousko |lat=48.25 |long=14.50 |width=250 |float=right |caption=Lokalizace tábora Mauthausen-Gusen}}
'''Koncentrační tábor Mauthausen''' ({{Vjazyce|de}}: ''Konzentrationslager Mauthausen'', před rokem 1940 známý jako '''Mauthausen-Gusen''') byla velká skupina [[nacismus|nacistických]] [[koncentrační tábor|koncentračních táborů]], které byly vybudované v okolí vesnic [[Mauthausen]] a [[Sankt Georgen an der Gusen|Gusen]] v [[Horní Rakousy|Horních Rakousích]], asi 20 kilometrů východně od [[Linec|Lince]].
Řádek 9:
== Historie ==
=== KL Mauthausen ===
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 192-179, KZ Mauthausen, Apellplatz.jpg|thumbnáhled|Apelplac v Mauthausenu]]
Dne [[8. srpen|8.&nbsp;srpna]] [[1938]] byli do Mauthausenu u&nbsp;Lince posláni vězni z&nbsp;[[koncentrační tábor Dachau|koncentračního tábora Dachau]], aby začali s&nbsp;budováním nového tábora. Místo nebylo vybrané jen kvůli jeho blízkosti k&nbsp;Linci, coby dopravnímu uzlu, ale i&nbsp;proto, že tato oblast byla jen řídce obydlená.<ref name="Dobosiewicz"/> I&nbsp;když byl tábor od začátku ovládaný německým státem, založila jej soukromá společnost jako hospodářský podnik. Vlastníkem kamenolomu Wiener-Graben, který nebyl jen v Mauthausenu, ale i&nbsp;v&nbsp;jeho okolí, byla firma [[DEST]] (zkratka pro ''Deutsche Erd- und Steinwerke GmbH''). Společnost vedená [[Oswald Pohl|Oswaldem Pohlem]], který byl taktéž vysoce postaveným funkcionářem [[Schutzstaffel|SS]], koupila kamenolom od města [[Vídeň|Vídně]] a začala s&nbsp;výstavbou Mauthausenského tábora. O&nbsp;rok později nařídila výstavbu prvního tábora v&nbsp;Gusenu. Dříve se vytěžená [[žula]] z&nbsp;kamenolomu používala na dláždění vídeňských ulic, ale nacističtí představitelé předpokládali využití velkého množství této horniny při kompletní rekonstrukci hlavních německých měst, v&nbsp;souladu s&nbsp;plány [[Albert Speer|Alberta Speera]] a jiných architektů [[nacistická architektura|nacistické architektury]].<ref name="Speer">{{citace monografie | příjmení = Speer |jméno = Albert | odkaz na autora =Albert Speer | titul =Inside The Third Reich | rok=1970 | vydavatel=The Macmillan Company | místo=New York | isbn =0-88365-924-7|jazyk=anglicky}}</ref>
 
Řádek 17:
 
=== KL Gusen ===
[[Soubor:GusenII aerial.JPG|thumbnáhled|leftvlevo|Letecký pohled na tábory Gusen&nbsp;I a Gusen&nbsp;II]]
Koncem roku 1939 byl už mauthausenský tábor s&nbsp;kamenolomem Wiener-Graben přeplněn vězni. Jejich počet se vyšplhal z&nbsp;1080 koncem roku 1938 na více než 3000 o&nbsp;rok později. Přibližně tehdy začala v&nbsp;asi 4,5&nbsp;kilometru vzdáleném Gusenu výstavba nového tábora. Stavba tohoto tábora (nejprve pojmenovaný Gusen&nbsp;I) a jeho kastenhofenského kamenolomu byla dokončena v&nbsp;květnu 1940. První vězně umístili 17.&nbsp;dubna 1940 v&nbsp;prvních dvou barácích (č.&nbsp;7 a 8), zatímco první transport vězňů, hlavně z&nbsp;táborů v&nbsp;[[koncentrační tábor Dachau|Dachau]] a [[koncentrační tábor Sachsenhausen|Sachsenhausenu]] dorazil 25.&nbsp;května téhož roku.<ref name="Dobosiewicz"/>
 
Řádek 25:
 
=== Soustava táborů Mauthausen-Gusen ===
[[Soubor:Austria Mauthausen sub-camps.png|thumbnáhled|upright=1.4|Mapa s&nbsp;vyznačením nejvýznamnějších pobočných táborů]]
{{Podrobně|Pobočné tábory KL Mauthausen-Gusen}}
Tak, jak se neustále zvyšovala produkce Mauthausen-Gusenského komplexu táborů, tak se zvyšoval i&nbsp;počet vězňů v&nbsp;jednotlivých pobočných táborech. Tábory Gusen a Mauthausen původně sloužily místním kamenolomům, avšak od roku 1942 již byly začleněny do německé vojenské mašinérie. Na pojetí zvyšujícího se počtu nucených dělníků se začalo s&nbsp;výstavbou pobočných táborů (''Außenlager''). Ke konci války se již jednalo o&nbsp;101&nbsp;pobočných táborů (včetně 49&nbsp;hlavních pobočných táborů),<ref name="Waller">{{citace monografie | příjmení = Waller | jméno = James | titul=Becoming Evil: How Ordinary People Commit Genocide and Mass Killing | rok=2002 | strany=3–5 | vydavatel=Oxford University Press | místo=Oxford | isbn = 0195148681| url =http://books.google.com/books?ie=UTF-8&vid=ISBN0195148681&id=dHBB4TJpcx0C&pg=PA4&lpg=PA4&dq=Mauthausen&sig=40Bj2HNIG1t24SjCpEIzLNHJzdE |jazyk=anglicky}}</ref> nacházejících se na většině území současného Rakouska –&nbsp;od [[Mittersill]]u jižně od [[Salzburg]]u až po [[Schwechat]] východně od Vídně a od [[Pasov]]a na předválečné rakousko-německé hranici až po [[Loibl Pass]] na hranici s&nbsp;[[Jugoslávie|Jugoslávií]]. Pobočné tábory byly rozdělené podle jejich hlavního zaměření do několika kategorií:
Řádek 36:
=== Mauthausen-Gusen jako podnik ===
Ve výrobní produkci a v&nbsp;zisku dosahoval Mauthausen-Gusen nejlepších výsledků ze všech velkých nucených pracovních center včetně [[Auschwitz I.]], [[koncentrační tábor Flossenbürg|Flossenbürgu]], [[koncentrační tábor Gross-Rosen|Gross-Rosenu]], [[koncentrační tábor Marburg|Marburgu]] a [[Koncentrační tábor Natzweiler-Struthof|Natzweiler-Struthofu]].<ref name="Memoriales">{{Citace elektronické monografie | vydavatel = Topografía de la memoria | titul = Historia de los campos de concentración: El sistema de campos de concentración nacionalsocialista, 1933–1945: un modelo europeo | url = http://www.memoriales.net/historia_2.htm | datum vydání = 2005 | datum přístupu = 2009-7-20 | jazyk = španělsky}}</ref> Seznam podniků využívajících nucené práce z&nbsp;tábora Mauthausen-Gusen byl dlouhý a zahrnoval i&nbsp;velké národní korporace, ale stejně tak i&nbsp;malé místní firmy a komunity. Část kamenolomu upravili na montážní závod pro automatické zbraně [[Mauser]]. V&nbsp;roce 1943 byla v&nbsp;Gusenu postavená podzemní továrna podniku [[Steyr-Daimler-Puch]]. Podobná továrna na výrobu stíhaček [[Messerschmitt]] byla otevřena poblíž [[Sankt Georgen an der Gusen]]. Společně se celkem asi 45&nbsp;větších podniků podílelo na tom, že koncentrační tábor Mauthausen-Gusen dosáhl v&nbsp;samotném roce 1944 zisk více než 11&nbsp;milionů říšských marek.{{#tag:ref|11&nbsp;milionů říšských marek byl ekvivalent k&nbsp;asi 4&nbsp;403&nbsp;000 [[americký dolar|dolarů]] anebo téměř 1&nbsp;000&nbsp;000 [[Libra šterlinků|liber]] ve výměnném kurzu z&nbsp;roku 1939.<ref>{{citace elektronické monografie | příjmení Derela | jméno=Michał| titul=The prices of Polish armament before 1939 | vydavatel=The PIBWL military site | rok=2005 | url=http://derela.republika.pl/prices.htm | datum přístupu=2006-5-22 |jazyk =anglicky}}</ref> 4&nbsp;403&nbsp;000 dolarů v&nbsp;1939 je ekvivalentem dnešních 560&nbsp;370&nbsp;000 dolarů (použitím relativního podílu [[Hrubý domácí produkt|HDP]] za základ porovnání)<ref>{{citace elektronické monografie | příjmení = Williamson | jméno=Samuel H | titul=What is the Relative Value? | vydavatel=Miami University | rok=2004 | url=http://eh.net/hmit/compare/result.php?use%5B%5D=NOMINALGDP&amount2=&year2=&year_result=2004&amount=4403000&year_source=1939 | datum přístupu=2006-05-22 |jazyk=anglicky}}</ref>|group="pozn"}} Mezi tyto podniky patřily:<ref name="Memoriales"/>
<br {{clear="all">}}
{| class=wikitable align=right
|-
Řádek 94:
 
=== Vyhlazení prací ===
[[Soubor:MauthausenCrematorium.JPG|thumbnáhled|Krematorium v&nbsp;Mauthausenu]]
Kromě hospodářské funkce měl tábor i&nbsp;politický význam. Přinejmenším do roku 1943 byl tábor určený pro vězně a vraždění skutečných i&nbsp;domnělých politických a ideologických nepřátel Německa.<ref name="Bischof"/><ref name="Richardson">{{citace monografie | příjmení= Richardson | jméno =Elizabeth | titul =Administrative Law and Procedure | rok=1995 | místo = Albany |strany=162–164 | kapitola=United States vs. Leprich | url kapitoly =http://books.google.com/books?ie=UTF-8&vid=ISBN0827374682&id=8iBCkpR1MqMC&pg=PA162&lpg=PA162&dq=Mauthausen&sig=uS5RYlmOR7sqvkU-C-Ff3Hgq_hU | vydavatel=Thomson Delmar Learning | isbn =0827374682 |jazyk=anglicky}}</ref> Posléze však tábor sloužil německé vojenské mašinérii a vykonával i&nbsp;vyhlazovací práci. Když byli vězni po dvanáctihodinové práci v&nbsp;kamenolomu úplně vyčerpaní nebo když byli příliš nemocní či příliš slabí, aby mohli pracovat, přesunuli je do tzv. revíru (''Krankenrevier'', barák pro choré) nebo na jiné místo k&nbsp;vyhlazení. Zpočátku neměl tábor vlastní plynovou komoru a takzvané muzelmany, tj.&nbsp;vězně příliš choré na to, aby pracovali po tom co byli týráni, podvyživení anebo úplně vyčerpaní, přesunuli do jiných koncentračních táborů k&nbsp;vyhlazení (nejčastěji do neslavného [[Zámek Hartheim|zámku Hartheim]],<ref name="Traveler's Guide">{{citace monografie|příjmení=Terrance |jméno=Marc | titul =Concentration Camps: A Traveler's Guide to World War II Sites | rok=1999 | vydavatel=Universal | místo= Parkland (Florida)| isbn = 1581128398| url =http://books.google.com/books?ie=UTF-8&vid=ISBN1581128398&id=TNt9IVBVeNQC&pg=PA142&lpg=PA142&dq=Mauthausen&vq=Mauthausen&sig=LICy2j9fVQHMJS7anXJDGm7tTDs |jazyk=anglicky}} [Dále jen: ''Concentration Camps: A Traveler's Guide to World War II Sites.'']</ref> který byl vzdálený 40,7&nbsp;km) či je usmrtili smrtelnou injekcí a zpopelnili v&nbsp;místním [[krematorium|krematoriu]]. Se zvyšujícím se počtem vězňů se tento systém příliš prodražoval a od roku 1940 se stal Mauthausen-Gusen jedním z mála západních táborů, který používal [[plynová komora|plynovou komoru]] pravidelně. Z&nbsp;počátku používal jen improvizovanou mobilní plynovou komoru –&nbsp;dodávku s&nbsp;výfukovou trubicí vyvedenou uvnitř korby –&nbsp;která pendlovala mezi Mauthausenem a Gusenem. V&nbsp;prosinci 1941 dokončili trvalou plynovou komoru, která mohla najednou zabít až 120&nbsp;vězňů.<ref name="Abzug">{{citace monografie | příjmení=Abzug |jméno =Robert | titul =Inside the Vicious Heart | rok=1987 | strany=106–110 | vydavatel=Oxford University Press | místo=Oxford | isbn = 0195042360 | url =http://books.google.com/books?ie=UTF-8&vid=ISBN0195042360&id=CMfGlx3jDLIC&pg=PA107&lpg=PA107&dq=Mauthausen&sig=Gm0Bv_k8PLp4hFKnxl-9cVWlwk8 |jazyk=anglicky}}</ref><ref name="Shermer">{{citace monografie| příjmení = Shermer | jméno = Michael | příjmení2 = Grobman |jméno2 =Alex | titul =Denying History: Who Says the Holocaust Never Happened and Why Do They Say It? | rok=2002 | strany=168–175 | kapitola=The Gas Chamber at Mauthausen | url kapitoly = http://books.google.com/books?ie=UTF-8&vid=ISBN0520234693&id=Q-0B9-D5Vz4C&pg=PA168&lpg=PA168&dq=Mauthausen&sig=CNT1pOFaaBiIbNkcYl1YWbDgOso | vydavatel=University of California Press | isbn =0520234693 |jazyk=anglicky}}</ref>
 
== Vězni ==
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 192-207, KZ Mauthausen, Häftlinge bei der Desinfektion.jpg|thumbnáhled|upright=1.2|Noví vězni čekající na dezinfekci na jednom ze dvorů Mauthausenu]]
Až do roku 1940 tvořili největší skupiny vězňů němečtí, rakouští a [[Československo|českoslovenští]] [[socialismus|socialisté]], [[komunismus|komunisté]], [[anarchismus|anarchisté]], [[homosexualita|homosexuálové]] a [[Romové]]. Dalšími skupinami pronásledovanými výhradně kvůli náboženským postojům byli ''sektáři'' (takto je nazýval nacistický režim), tj.&nbsp;například [[Svědkové Jehovovi]]. Důvodem jejich uvěznění bylo odmítnutí přísahy oddanosti [[Adolf Hitler|Hitlerovi]] a rovněž tak zapojení se do jakékoliv vojenské služby.<ref name="Marsalek"/>
 
Řádek 116:
}}</ref>
 
[[Soubor:Ebensee concentration camp prisoners 1945.jpg|thumbnáhled|leftvlevo|upright=1.2|Vězni z&nbsp;pobočného tábora [[Ebensee]], po osvobození 80.&nbsp;americkou pěší divizí]]
Tábory Mauthausen-Gusen přijímaly během druhé světové války denně menší vězeňské transporty; většinou z&nbsp;ostatních koncentračních táborů Německem okupované Evropy. Většina vězňů v&nbsp;pobočných táborech Mauthausenu byla před jejich přesunutím do nynějších táborů nejprve držena na různých jiných místech. Nejvýznamnější z&nbsp;těchto center byly pro Mauthausen-Gusen neslavně známé tábory Dachau a Osvětim-Březinka (Auschwitz-Birkenau). První transporty z&nbsp;Osvětimi začaly v&nbsp;únoru 1942. Druhý transport v&nbsp;červnu téhož roku byl zhruba o&nbsp;1200&nbsp;vězňů větší. Podobné skupiny poslali z&nbsp;Osvětimi do Gusenu a Mauthausenu v&nbsp;dubnu a listopadu 1943 a později v&nbsp;lednu a únoru 1944. Nakonec v&nbsp;květnu téhož roku po návštěvě [[Adolf Eichmann|Adolfa Eichmanna]] v&nbsp;Mauthausenu, přijal Mauthausen-Gusen první skupinu 8000&nbsp;maďarských Židů z&nbsp;Osvětimi; první skupinu, kterou evakuovali z&nbsp;tábora před sovětským postupem. Zpočátku se skupiny evakuované z&nbsp;Osvětimi skládaly z&nbsp;kvalifikovaných dělníků pro rostoucí průmysl Mauthausen-Gusenského komplexu, ale jak evakuace pokračovala, přepravili do Mauthausenu, Gusenu, Vídně nebo [[Melk]]u i&nbsp;jiné kategorie méně kvalifikovaných lidí.<ref name="KARTA">{{citace elektronické monografie| příjmení=Filipowski |jméno=Piotr | titul=Auschwitz w drodze do Matchausen | datum=2005 | vydavatel=Laboratorium Reportazum | url=http://www.reporter.edu.pl/europa_wg_auschwitz/kronika_reportaz/konferencja_historia_mowiona_a_kronika_reportaz/auschwitz_w_drodze_do_matchausen | datum přístupu=2006-4-11|jazyk=polsky}}</ref>
 
Řádek 132:
 
=== Ženy a děti v Mauthausen-Gusenu ===
[[Soubor:Mauthausen-Jewish memorial.jpg|thumbnáhled|upright=1.2|Jeden z Mauthausenských baráků s&nbsp;kameny zanechanými židovskými návštěvníky]]
Ačkoliv byl komplex Mauthausen-Gusen pracovní tábor pro muže, s&nbsp;prvním ženským transportem z&nbsp;Osvětimi v&nbsp;září 1944 otevřeli v&nbsp;Mauthausenu i&nbsp;tábor pro ženy. Další ženy a děti přišly do Mauthausenu z&nbsp;[[koncentrační tábor Ravensbrück|Ravensbrücku]], [[Bergen-Belsen]]u, [[Koncentrační tábor Gross-Rosen|Gross Rosenu]] a Buchenwaldu. Spolu s&nbsp;nimi přišly i&nbsp;ženské dozorkyně; o&nbsp;dvaceti je známo, že sloužily v&nbsp;Mauthausenu, šedesát v&nbsp;celém táborovém komplexu, v&nbsp;pobočných táborech [[Hirtenberg]], [[Lenzing]] (hlavní ženský poboční tábor v&nbsp;Rakousku) a [[Sankt Lambrecht]]. Hlavní dozorkyně v&nbsp;Mauthausenu byla nejdříve [[Margarete Freinbergerová]] a poté [[Jane Bernigauová]]. Skoro všechny dozorkyně sloužící v&nbsp;Mauthausenu Němci naverbovali v&nbsp;rakouských městech mezi zářím a listopadem 1944. Začátkem dubna 1945 přišlo nejméně dalších 2500&nbsp;ženských vězeňkyň z&nbsp;ženských táborů v&nbsp;Amstettenu, St.&nbsp;Lambrechtu, Hirtenbergu a Flossenbürgského tábora ve Freibergu. Uvádí se, že v&nbsp;Mauthausenu sloužila i&nbsp;[[Hildegard Lächertová]].<ref name="Brown">{{citace monografie | příjmení=Brown |jméno =Daniel Patrick | titul =The Camp Women: The Female Auxiliaries Who Assisted the SS in Running the Nazi Concentration Camp System | rok=2002 | vydavatel=Schiffer | isbn =0764314440 | strany=288|jazyk=anglicky}}</ref>
 
Řádek 138:
 
=== Zacházení s vězni ===
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 192-269, KZ Mauthausen, Häftlinge im Steinbruch.jpg|thumbnáhled|upright=1.2|Schody smrti, po nichž vězni vynášeli padesátikilové žulové kvádry ke stavbě tzv. „České zdi.“ Řada z nich zemřela vyčerpáním.]]
Ačkoliv Mauthausen-Gusen nebyl jediným koncentračním táborem, kde Němci zrealizovali svůj systém vyhlazení prací (''Vernichtung durch Arbeit''), patřil mezi nejbrutálnější a nejpřísnější. Podmínky v&nbsp;táboře se považovaly za výjimečně nesnesitelné, dokonce i&nbsp;na poměry koncentračních táborů.<ref name="HolocaustMuseum">{{citace elektronické monografie | vydavatel=Simon Wiesenthal Center | titul=Selected Holocaust Glossary: Terms, Places and Personalities | url=http://www.flholocaustmuseum.org/frameworks/glossary.htm | datum přístupu=2006-4-12|jazyk=anglicky}}</ref><ref name="Bloxham">{{citace monografie | příjmení=Bloxham |jméno =Donald | titul =Genocide on Trial: War Crimes Trials and the Formation of Holocaust History and Memory | strany=210 | vydavatel=Oxford University Press | místo=Oxford | isbn =0199259046 | url =http://books.google.com/books?ie=UTF-8&vid=ISBN0199259046&id=ab4ZL8h5dFMC&pg=PA210&lpg=PA210&dq=extermination+through+labour&vq=Mauthausen&sig=horhgVquFxTIFvA02FbZGzzi4x0|jazyk=anglicky}}</ref><ref name="Burleigh">{{citace monografie | příjmení=Burleigh |jméno= Michael| titul =Ethics and Extermination: Reflections on Nazi Genocide | rok=1997 | strany=210–211 | vydavatel=Cambridge University Press | místo=Cambridge | isbn = 0521588162 | url =http://books.google.com/books?ie=UTF-8&vid=ISBN0521588162&id=y-tbb8Yx3ooC&pg=RA1-PA211&lpg=RA1-PA211&dq=extermination+through+labour&vq=Mauthausen&sig=FF-Nujc2T9wvayl-lFdQ8hWaJPU |jazyk=anglicky}}</ref> Vězni netrpěli pouze podvýživou, přeplněnými baráky, neustálým týráním a bitím dozorci a „kápy,“<ref name="Grzesiuk"/> ale i&nbsp;výjimečně těžkou prací.<ref name="Abzug"/> Když bylo v&nbsp;Mauthausenu příliš vězňů na to, aby pracovali najednou v&nbsp;kamenolomu, mnohým přiřadili práci v&nbsp;dílně nebo jinou manuální práci. Práce v&nbsp;kamenolomu přidělovali těm nešťastníkům, kteří se nějak provinili. Důvody k&nbsp;jejich poslání na „úkol za trest“ byly bezvýznamné a zahrnovaly „zločiny,“ jako například nezasalutování kolemjdoucímu Němci.
 
Práce v&nbsp;kamenolomu, často v&nbsp;nesnesitelných horkách nebo při mrazech až −30&nbsp;°C,<ref name="Grzesiuk"/> vedla k&nbsp;výjimečně vysoké úmrtnosti.<ref group="pozn">Pro rok 1941 se často uvádí, že úmrtnost dosáhla 58 %; pro porovnání, ve stejném čase byla úmrtnost v&nbsp;Dachau 36 % a v&nbsp;Buchenwaldu 19 %. Dobosiewicz, který vypracoval nejrozsáhlejší studii, porovnal různé faktory. Jeho odhady se zakládají na počtu vězňů, kteří byli přivezeni a zabiti během jednoho roku.</ref><ref name="Burleigh"/> Příděly jídla byly omezené a průměrný vězeň vážil v&nbsp;letech 1940 až 1942 zhruba 40&nbsp;kilogramů.<ref name="Pike">{{citace monografie| příjmení=Wingeate Pike |jméno=David | titul =Spaniards in the Holocaust | rok=2000 | strany=97 | vydavatel=Routledge | místo=Londýn | isbn =0415227801 | url =http://books.google.com/books?ie=UTF-8&vid=ISBN0415227801&id=-9uRoGlfSM8C&dq=Mauthausen-Gusen&lpg=PA95&pg=PA97&sig=C9TJL0A0o9nDqtl8-p_WxWgC128 |jazyk=anglicky}} [Dále jen: ''Spaniards in the Holocaust.'']</ref> Odhaduje se, že průměrná energetická hodnota přídělů jídla se snížila z&nbsp;1750&nbsp;kalorií za den, v&nbsp;letech 1940 až 1942, na 1460 v&nbsp;dalším období. V&nbsp;roce 1945 se energetická hodnota přídělů dále snížila a nepřesáhla 600 až 1000&nbsp;kalorií denně. To je méně než třetina energie potřebné pro průměrného dělníka pracujícího v&nbsp;těžkém průmyslu.<ref name="Dobosiewicz_W_obronie"/> To vedlo k&nbsp;vyhladovění tisíců vězňů.
 
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 192-118, KZ Mauthausen, Steinbruch Wiener Graben.jpg|thumbnáhled|leftvlevo|upright=1.2|Mauthausenský kamenolom]]
Vězni v&nbsp;Mauthausenu, Gusenu&nbsp;I&nbsp;a&nbsp;II měli přístup k&nbsp;oddělenému táboru pro nemocné (''Krankenlager''). Navzdory tomu, že v&nbsp;tomto táboře pracovalo zhruba sto lékařů z&nbsp;řad vězňů,<ref name="Krukowski">{{citace monografie | příjmení = Krukowski |jméno =Stefan | titul =Nad pięknym modrym Dunajem; Mauthausen | rok=1966 | strany=292–297 | kapitola=Pamięci lekarzy | vydavatel=Książka i Wiedza | místo=Varšava|jazyk=polsky}}</ref> nebyly jim poskytnuty žádné léky a mohli poskytovat pouze základní první pomoc.<ref name="Dobosiewicz"/><ref name="Krukowski"/> Proto byla „táborová nemocnice,“ jak byla nazývána Němci, ve skutečnosti poslední zastávkou před smrtí pro tisíce vězňů a jen velmi málo z&nbsp;nich mělo šanci na uzdravení.
 
Řádek 149:
 
Tato brutalita nebyla náhodná. Dozorci z&nbsp;řad SS často nutili vyčerpané vězně vynést nahoru po schodech kamenné bloky. Ty, kteří toto utrpení přežili, seřadili na kraj útesu známého jako „parašutistická stěna“ (''Fallschirmspringerwand'').<ref name="Mauthausen-memorial">{{citace elektronické monografie| url =http://www.mauthausen-memorial.at/db/admin/de/show_article.php?carticle=367&topopup=1| titul =Fallschirmspringerwand| vydavatel =Mauthausen Memorial| datum přístupu =2006-5-16}}</ref> Se zbraní, kterou proti nim mířili, měli vězni dvě možnosti; být zastřeleni nebo shodit vedle stojícího vězně z&nbsp;útesu.<ref name="Waller"/> Mezi jiné běžné vyhlazovací metody vězňů, kteří byli nemocní, neschopní další práce, chycení při pokusu o&nbsp;útěk nebo prostřednictvím kolektivní viny, patřilo:
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 192-252, KZ Mauthausen, offenes Massengrab.jpg|thumbnáhled|upright=1.2|Masový hrob]]
* ubití k&nbsp;smrti (příslušníky SS nebo „kápy“)
* ledové sprchy – asi 3000&nbsp;vězňů zemřelo na následky [[podchlazení]] poté, co byli přinuceni sprchovat se ledově studenou vodou a ponechání venku při nízkých teplotách<ref name="Oskarżamy">{{citace monografie | příjmení=Wnuk |jméno=Włodzimierz a kolektiv| titul =Oskarżamy! Materiały do historii obozu koncentracyjnego Mauthausen-Gusen | rok=1961 | strany=20–22 | kapitola=Śmiertelne kąpiele | vydavatel=Klub Mauthausen-Gusen ZBoWiD | místo=Katovice |jazyk=polsky}}</ref>
Řádek 239:
Zachráněná táborová kartotéka zahrnuje osobní záznamy 37&nbsp;411 zavražděných vězňů, včetně 22&nbsp;092&nbsp;Poláků, 5024&nbsp;Španělů, 2843&nbsp;sovětských válečných zajatců a 7452&nbsp;vězňů 24&nbsp;jiných národností.<ref name="Wlazłowski">{{citace monografie|příjmení= Wlazłowski| jméno=Zbigniew | titul =Przez kamieniołomy i kolczasty drut | rok=1974 | strany=7–12 | vydavatel=Wydawnictwo Literackie | místo=Krakov |jazyk=polsky}} [Dále jen: ''Przez kamieniołomy i kolczasty drut.'']</ref> Část zachráněné kartotéky týkající se zemřelých z&nbsp;KZ&nbsp;Gusenu zaznamenává dalších 30&nbsp;536&nbsp;jmen.
 
[[Soubor:mauthausen-tablet.jpg|thumbnáhled|upright=1.2|Počty mrtvých]]
Hlavním zdrojem informací o&nbsp;počtu mrtvých v&nbsp;táborovém komplexu jsou kromě karoték Mauthausenských pobočných táborů:
# Záznamy [[Józef Żmij|Józefa Żmija]], jednoho ze zachráněných, který pracoval v&nbsp;táborovém úřadě Gusenu&nbsp;I. Jeho záznamy vycházejí z&nbsp;vlastnoručně zhotovených kopií ročních zpráv z&nbsp;období let 1940 až 1944 a denních velitelských zpráv v&nbsp;období mezi 1.&nbsp;lednem&nbsp;1945 až do osvobození.
Řádek 246:
# Kartotéka úmrtí vyhotovená hlavním doktorem SS Mauthausenského hlavního úřadu pro tábor Gusen (podobné záznamy pro Mauthausenské pobočné tábory byly zničeny).
 
Kvůli množství rozdílných zdrojů se přesné ztráty na životech v&nbsp;koncentračním táboře Mauthausen-Gusen podstatně liší zdroj od zdroje. Různí badatelé je udávají v&nbsp;rozmezí 122&nbsp;766<ref group="pozn" name="tablet">Jak vypovídá [[:ImageSoubor:Mauthausen-tablet.jpg|jedna z&nbsp;kamenných pamětních tabulí]] připomínající oběti, postavená po válce rakouskými úřady.</ref> až 320&nbsp;000.<ref name="Oskarżamy"/> Další uváděná čísla jsou 200&nbsp;000<ref name="Pike2">''Spaniards in the Holocaust.'' s.&nbsp;12. [http://books.google.com/books?ie=UTF-8&vid=ISBN0415227801&id=-9uRoGlfSM8C&pg=PR12&lpg=PR12&dq=Mauthausen&vq=Mauthausen&sig=d1_lzMojjgGddtkjvK4R_Nl5i1A Dostupné online]</ref> či „přes 150&nbsp;000.“<ref name="Wrogom">{{citace monografie |příjmení=Filip |jméno=Marian|příjmení2=Łomacki |jméno2=Mikołaj a kolektiv| titul =Wrogom ku przestrodze: Mauthausen 5 maja 1945 | rok=1962 | strany=56 | vydavatel=ZG ZBoWiD | místo=Varšava|jazyk=polsky}}</ref>
 
Různí historici udávají celkové ztráty na životech ve čtyřech hlavních táborech (Mauthausen, Gusen&nbsp;I, Gusen&nbsp;II a Gusen&nbsp;III) mezi 55&nbsp;000<ref name="Abzug"/> a 60&nbsp;000.<ref name="Gilbert">{{Citace monografie | příjmení = Martin | jméno = Gilbert | odkaz na autora = Martin Gilbert | titul = The Holocaust : A History of the Jews of Europe During the Second World War | vydavatel = Owl Books | místo = New York | rok = 1987 | isbn = 0805003487 | strany = 976 | jazyk = anglicky}}</ref><ref group="pozn">Podle [[Martin Gilbert|Martina Gilberta]] zemřelo v&nbsp;Mauthausenu a jeho pobočných táborech v&nbsp;prvních čtyřech měsících roku 1945 asi 30&nbsp;000&nbsp;vězňů. Dále uvádí, že to byla asi polovina z&nbsp;celkových ztrát na životech během celé existence tábora.</ref> V&nbsp;prvních měsících po osvobození zemřelo v&nbsp;amerických polních nemocnicích dalších 1042&nbsp;vězňů.<ref name="Wlazłowski-numbers">''Przez kamieniołomy i kolczasty drut.'' s.&nbsp;175–176</ref>
Řádek 261:
Během posledních měsíců před osvobozením tábora jej připravil jeho velitel [[Franz Ziereis]] na obranu před možnou sovětskou ofenzivou. Většina vězňů německé a rakouské národnosti se „dobrovolně“ přihlásila do [[SS-Freiwillige Häftlingsdivision]] – jednotky SS složená hlavně z&nbsp;bývalých vězňů koncentračního tábora, vedené [[Oskar Dirlewanger|Oskarem Dirlewangerem]]. Zbývající vězni byli nahnáni budovat protitankové žulové bariéry východně od Mauthausenu. Vězni, kteří si nebyli schopni poradit s&nbsp;těžkou prací a podvýživou, byli ve velkém likvidováni, aby uvolnili místo pro přicházející nové vězně z&nbsp;jiných evakuovaných táborů, včetně většiny pobočných táborů Mauthausen-Gusenu. V&nbsp;posledních měsících války se dodávka hlavního zdroje kalorií, potravinových balíků posílaných prostřednictvím Mezinárodního červeného kříže, zastavila a potravinové příděly byly katastrofálně nízké. Vězni, přemístění do „nemocničního tábora,“ dostával kromě půl litru polévky jen jeden chléb rozdělený pro dvacet vězňů.<ref name="Dobosiewicz-food rations">''Mauthausen/Gusen; obóz zagłady.'' s.&nbsp;374–375</ref> Mnozí vězni, kteří se už před tím angažovali v&nbsp;různých formách odporu, začali připravovat plány na obranu tábora v&nbsp;případě pokusu SS na zlikvidování zbylých vězňů. Není známé, proč nebyli vězni Gusenu&nbsp;I&nbsp;a&nbsp;II navzdory přímému rozkazu Heinricha Himmlera masově popraveni; Zeireisův plán předpokládal nahnání všech vězňů do tunelů Kellerbauské podzemní továrny a vyhození jejich vstupů do vzduchu. Jeden z&nbsp;polských členů hnutí odporu, který se o&nbsp;tomto plánu dozvěděl, naplánoval shromažďování nářadí potřebného na vykopání průduchů.
 
[[Soubor:Some of the bodies being removed by German civilians for decent burial at Gusen Concentration Camp, Muhlhausen, near Linz, Austria.jpg|thumbnáhled|leftvlevo|upright=1.2|Po osvobození je německými civilisty přemístěno několik těl na řádný pohřeb v&nbsp;koncentračním táboře Gusen]]
28.&nbsp;dubna bylo nahnáno asi 22&nbsp;000&nbsp;vězňů, pod záminkou smyšleného náletu, do gusenských tunelů. Po několika hodinách se však vězni mohli vrátit do tábora. Autor monografie o&nbsp;komplexu Mauthausen-Gusen, [[Stanisław Dobosiewicz]], vysvětluje, že možným důvodem selhání německého plánu bylo přerušení zápalné šňůry. Samotný Ziereis, ve své výpovědi z&nbsp;25.&nbsp;května 1945, prohlásil, že neuposlechnout rozkaz jej přesvědčila jeho manželka.<ref name="Dobosiewicz-final">''Mauthausen/Gusen; Samoobrona i konspiracja.'' s.&nbsp;382–388</ref> Ačkoliv se od plánu upustilo, vězni se nadále obávali masakru ze strany SS jinými prostředky. Proto připravili polští, sovětští a francouzští vězni plán útoku na baráky stráží SS a získání zbraní potřebných k&nbsp;boji. Podobný plán vypracovali i španělští vězni.<ref name="Dobosiewicz-final"/>
 
3.&nbsp;května začali SS a další stráže přípravu evakuace tábora. Následující den vystřídali mauthausenské stráže neozbrojení vojáci [[Volkssturm]]u a improvizovaná jednotka složená ze starších vídeňských policistů a hasičů. Velitel policejní jednotky uznal „vězeňskou samosprávu“ coby nejvyšší táborový orgán a [[Martin Gerken]], v&nbsp;gusenské administrativě do té doby nejvýše postavený vězeň („kápo“), který měl hodnost ''Lagerälteste'' tj. ''nejstarší v táboře'', se stal ''de facto'' novým velitelem. Pokusil se vytvořit Mezinárodní vězeňský výbor, který by se stal dočasnou vládnoucí skupinou tábora až do jeho osvobození jednou z&nbsp;blížících se armád. Po veřejném obvinění z&nbsp;kolaborace s SS však jeho plán ztroskotal. Nucené práce se zastavily ve všech pobočných táborech Mauthausenu a vězni se soustředili na přípravy svého osvobození anebo na obranu v&nbsp;případě možného útoku divizí SS soustředěných v&nbsp;oblasti.<ref name="Dobosiewicz-final"/> Podle pamětníka Dr. Hlaváčka se „nedostatečně vyzbrojené vojenské jednotky vězňů, pod vedením rakouského majora Kodra a sovětského majora Pirogova, pustily do boje proti elitním jednotkám SS, obsadily okolní kopce a tím zabránily jednotkám SS, aby napadly Mauthausen.“<ref name="Hlaváček"/> Ze všech hlavních táborů komplexu Mauthausen-Gusen byl evakuován pouze Gusen&nbsp;III. 1.&nbsp;května byli vězni posláni na pochod smrti do Sankt Georgenu, ale již po několika hodinách pochodu jim bylo nařízené vrátit se zpět do tábora. Operace se zopakovala i&nbsp;další den, ale byla opět rychle odvolaná. Následující den stráže SS dezertovaly a nechaly vězně jejich vlastnímu osudu.<ref name="Dobosiewicz-final"/>
 
[[Soubor:Ebensee-survivors.jpg|thumbnáhled|upright=1.2|Přeživší z&nbsp;tábora Ebensee krátce po osvobození]]
Tábory Mauthausen-Gusen byly posledními, které byly koncem druhé světové války osvobozeny. 5.&nbsp;května&nbsp;1945 přišli do tábora Mauthausen vojáci 41.&nbsp;průzkumné jednotky 11.&nbsp;americké obrněné divize. Tyto jednotky odzbrojily policisty a opustily tábor. Většina členů SS utekla z&nbsp;tábora již před jeho osvobozením; zbylých zhruba třicet bylo vězni zlynčováno (podobný počet byl zlynčován i&nbsp;v&nbsp;Gusenu&nbsp;II).<ref name="Dobosiewicz-liberty">''Mauthausen/Gusen; Samoobrona i konspiracja.'' s.&nbsp;395–397</ref> Do 6.&nbsp;května byly, s&nbsp;výjimkou dvou táborů v&nbsp;Loiblpassu, americkou armádou osvobozeny všechny zbývající pobočné tábory komplexu Mauthausen-Gusen.
 
Řádek 285:
| článek2 = Koncentračný tábor Mauthausen-Gusen
| revize2 = 2319879
}}
<references />