Svátek Uvedení Páně do chrámu: Porovnání verzí

Vzhledem k odlišnostem mezi východní a západní křesťanskou tradicí měl i vývoj svátku dvojí podobu. Východní praxi dosvědčuje poutnice [[Etherie]], která kolem roku 400 popisuje svátek slavený v [[Jeruzalém]]ě. Čtyřicátý den po [[Epifanie|Epifánii]], což byl tenkrát jediný jeruzalémský svátek Ježíšova narození, se u [[Chrám Božího hrobu|chrámu Vzkříšení]] konalo veliké procesí. [[Kněz]] a [[biskup]] vysvětlovali přítomným událost popisovanou v {{Citace bible|Lk|2|22}}. Už o půl století později se objevuje označení tohoto dne jako ''SvátekSvátku setkání,'' a součástí obřadů je světelný průvod.

Na západě, konkrétně v Římě, lze vysledovat liturgii tohoto svátku již od poloviny [[5. století]]. Na 40. den po [[Narození Páně]] byl uspořádán světelný průvod. Takto byla věřícím připomenuta biblická událost v jeruzalémském chrámu a především Simeonův výrok o Kristu jako o světle. Průvod se zároveň stal protiváhou [[pohanství|pohanského]] zvyku, kdy se každý pátý rok začátkem února konal smírný průvod městem, tzv. ''amburbale''. Proto se kladl důraz na [[pokání|kající]] ráz slavnosti fialovou [[liturgická barva|liturgicouliturgickou barvou]]. Žehnání svící nesených v průvodu je doloženo ještě před koncem prvního tisíciletí v [[Gálie|Gálii]].

V 60. letech 20. století po [[Druhý vatikánský koncil|druhém vatikánském koncilu]] přinesla liturgická reforma v [[Římskokatolická církev|Římskokatolické církvi]] především změnu názvu svátku. Dosavadní název '''Očišťování Panny Marie''' byl změněn na '''Uvedení Páně do chrámu'''. Podtrhl se tak [[Kristologie|kristologický]] rozměr slavení. Fialová barva rouch užívaná od 5. století byla vystřídána bílou. KajícíKajícný charakter svátku byl nahrazen barvou radosti z Krista – světla národů. Slavnostní průvod a žehnání svící zůstaly zachovány. Římský [[rituál]] stanovil dva způsoby.: Průvodprůvod do chrámu z jiného kostela či kaple, nebo malý průvod pouze kněze s asistencí v kostele.

Domněnka, že svátek Uvedení Páně do chrámu měl cíleně nahradit pohanský svátek boha hromu, nemůže s ohledem na historické souvislosti obstát. Datum bylo stanoveno podle biblického čtyřicetidení od Narození Páně, a to v době a na místě (v Římě v 5. století), kde se žádný svátek boha hromu neslavil. Lidový název [[Hromnice (svátek)|Hromnice]] souvisí spíše s pověrou, že požehnané svíce měly magickou moc ochránit před bouří. Odtud též název ''hromničky''.