Imperativ: Porovnání verzí

V [[čeština|češtině]] se rozkazovací způsob tvoří od přítomného (prézentního) [[kmen (mluvnice)|kmene]] v 1. osobě množného [[číslo (mluvnice)|čísla]] a ve 2. osobě jednotného i množného čísla. V ostatních případech ae rozkaz opisuje (například "Ať jde!")

* Ve '''2. osobě jednotného čísla''' má buď nulové zakončení, nebo přibírá [[koncovka (mluvnice)|koncovku]] -i/-ej (dle třídy).

* Ve '''2. osobě množného čísla''' přibírá koncovku -te/-ete/-ejte.

* V '''1. osobě množného čísla''' přibírá koncovku -me/-eme/-ejme.

Lze vyjádřit rozkaz i vV jiných osobách, kde se používáopisuje vazbavazbou se slovesem ''let'' (nechat) a předmětovým pádem osobního [[zájmeno|zájmena]], nejčastěji v 1. osobě množného čísla:

Použití této vazby v jiných osobách se do češtiny překládá jinýminepřekládá způsobydoslovně:

SamotnéSlovo slovo '''imperativ''' se občas používá i v dalších přenesených společenských významech - viz sousloví '''"mravní imperativ'''", '''morální "imperativ''' doby", '''"evoluční imperativ'''", [[Immanuel Kant|Kantův]] '''[[kategorický imperativ]]''' apod. V tomto jazykovém [[kontext]]u, se vždy jedná o nějakou formu vyjádření nějakého obecného společenskéhoa naléhavého požadavku, dílčí společenské potřeby, která je zrovna v dané době aktuální atd.